"Anastázie, uprav si tu vlečku," sykla na svou nejmladší dceru madam Tremainová. Bedlivě si všechny prohlédla, aby se ujistila, že nezahoedne sebemenší chybičku, která by hyzdila jejich dokonalý vzhled. Sama si ještě stihla upravit své žluté šaty poslední módy s vyšívanými růžovými květy a nabíranými rukávy, než stihly vystoupit z kočáru.
"Vítám vás madam," oslovil je hned u vchodu do skvostného domu pan Scott Carmot. Svůj pečlivě vyžehlený oblek si ještě malinko poupravil a začal se věnovat svým nové příchozím hostům. "Stavili se na dnešní ples i Aweryovi?" vyzvídala Anastázie, která toužila mluvit s Philipem. "Samozřejmě, nemohli první ples sezóny vynechat. "A slečna Ella s vámi dnes neráčila přijet?" zeptala se náhle madam Carmotová, která si jede upravovala svůj pečlivě vysoko vyčesaný drdol. "Nachlazení," pravila sušše madam Tremainová a společně všichni vešli vchodem na zahradu osvícenou několika světly. Všude kolem to hýřilo barvami a smíchem. Sluhové pobíhali davem a roznášeli přípitky a jiné nápoje či zákusky. Na taneční parketu pod širým nebem tančila omladina včele s Mirou Bradleyovou, která zářila v objetí svého bratra Philipa. Anastázie rychle zamířila k nim a matky a Drizelly si nevšímala. "Počkej prosíme," zastavila jí hbitě matka a jemně ji otočila k sobě. "Ráda bych ti představila Olivera Curtise."
"Já ale nutně potřebuju mluvit s Philipem," namítla a chtěla se vydat původním směrem. "Ten ti neuteče," pravila prostě Drizella a vydala se za svou matkou a sestrou.
"Ach, slečno Anastázie, věnovala byste mi prosím jeden tanec?" ozvalo se jim za zády. Všechny se hbitě otočily a zaznamenaly pohledného může s rozcuchanými černými vlasy, přesně střiženými. Jeho modré oči se upíraly na Anastázii s tichou prosbou. "Nuže?" zeptal se znovu mladík a nabídl jí ruku. "Určitě, vaše milosti," hluboce se uklonila madam Tremainová a pošťouchoa svou nejmladší dceru k němu.
Drizella pociťovala závist. Možná, že Anastázie byla hezčí, ale její chytrostí si nikdo nevšímal...

Anastázie netušila, kdo tento člověk byl, ale jelikož se na tento pár upíraly mnohé oči, musela si domyslet, že pokud ho její matka oslovila milosti, bude to někdo vysoce postavený. Měla by být vděčná, že ji požádal o tanec právě on.
"Také vám přijde tento bal tak nezajímavý?" zeptal se mladík, když už byl s Anastázi v kole mezi ostatními tanečníky. "Myslím, že snad ani ne," pronesla Anastázie tiše a stiskla mladíkovi ruku. "Ale notak, už se nemusíte zbytečně přetvařovat, vaše máti je mimo doslech." Anastázie překvapivě otevřela pusu, kterou však rychle zavřela. "Vy nic neříkáte?" podivil se, "a to jsme si myslel, že budete konečně jiná... Vyzařuje z vás jiný charakter než z jiných vdavektivých dívek, ale to jsem se asi spletl... Už vás nebudu déle zdržovat." Následně se mladík odporoučel pryč a zanechal Anastázii osamocenou na tanečním parketě. Ještě, že se jí včas ujal Gareth, který se právě rozhodl vyhledat svou budoucí tanečnici.

"Díky," úlevně vydechla a dala mu ruce kolem krku. "Slyšel jsem, že jsi se příliš nepohodla s bratrem," nadhodil najednou Gareth a přitočil Anastázii pod svou rukou. "Právě s ním potřebuji mluvit," usmála se decentně a pokračovala v rychlých svižných krocích, které přesně trénovala. "A jen tak mimochodem, nevíš, kdo byl ten člověk?" ukázala na mladíka v davu, který s ní před chvílí tančil. "Syn vévody Stellana Fowlera Legranda," špitl tiše. Anastázie údivem vytřeštila oči. Tak proto se na ně všichni otáčeli. Právě ona jim vyfoukla vévodu před nosem a směle si s ním vykračovala v davu, jako by se nechumelilo. Měla možnost dmout pýchou, že si přišel právě pro ni. Stejně ale nedokázala pochopit proč je o něj takový zájem, když je tak nafoukaný a arogantní....
Najednou ji z jejího přemýšlení vytrhlo náhle zacinkání lžičky o skleničku. "Prosím zrození pánové a dámy," sjednal si Philip klid s všechny oči se obrátily na něj. "Mohl bych dlouze vyprávět nudné a nezáživné řeči, ale raději hned přejdu k věci." Zastavil svůj projev a Anastázie k němu přišla blíže, aby lépe slyšela. Odkašlal si a pokračoval. "Požádal jsem slečnu Drizellu Tremainovou k ruku a ona mou žádost přijala."
Anastasia snad nikdy v životě nepocítila takovou ránu, jako teď. Šly na ni mdloby. Někdo jí ze zadu jemně uchopil, aby zamezil pádu, ale i bez toho by se obratně zvedla. Možná, že jí kotník ještě víc rozbolel a proto bolestně sykla. "Pane vévodo?" povytáhla obočí s narovnala si řasenou sukni. "Slečno Tremainová? Zdá se že buď jste že zasnoubení své sestry velmi rozhozená, nebo jen ráda omdlíváte ve společnosti mužů," zasmál s a pobaveně vévoda. "Nejsem ta, která by tohle dělala!" odsekla podrážděně a nasupeně vyrazila za svou sestrou.

***

Dtizella pozorovala svou sestru, jak se pohupuje do rytmu s vévodou a nevšímá si okolí. Anastázie si možná zasloužila větší pozornost vzhledem k tomu, jak ji osobně zradila s jediným člověkem, kterého kdy její sestra milovala. Rozhodně nestála o pozornost Philipa, který postával okolo. S proto, když přednesl, že je s ním zasnoubená, její pohled padl na Anastázií, která malém omdlela. Chtěla se k ní rozeběhnout a všechno jí vysvětlit, ale matka ji zpražila nevraživým pohledem. Měla zaujmout místo vedle Philipa a radostně se usmívat, jak by si to matka představovala. Drizellu však nenapadlo ní jiného, než se nenápadně ztratit. Zmizela do přítmí zahrady a pořád se ohlížela za sebe. Svět se jí jakoby zpomaloval a nemohla tomu uvěřit. Pořád si neuvědomovala, že její matka, která se tvářila jako ta nejlepší žena, a Philip, který se dvořil Anastázii, jí zradili a oznámili jejich zasnoubení. Nikde spolu nebyli vidět ve společnosti s nikdy spolu netančili snad ani jediný tanec. Okolí si muselo domýšlet nějaké pomluv a klepy o nich dvou.
Najednou jí do cesty vběhla nějaká postava. Rychle uhnula s chtěla pokračovat dál. "Počkejte slečno," ozval se za jejími zády mladík, "měla byste vědět, že všichni na vás netrpělivě čekají."
"Ovšem," procedila skrz zaťaté zuby a pokračovala dál. Neměla náladu na nějaké formality.
"Anastázie, je mi to tak líto," rozeběhla se Drizella je své sestře, která v slzách seděla na kamenné lavičce. "Nemluv na mě," odsekla a otřela si uplakané oči. "Jsem si jistá, že..."
"To já jsem si jistá, že jsi mnohem horší než Ella!" křikla Anastázie. Svůj červený nosík si si společně s oteklýma očima schovala do dlaní, kam složila svou těžkou hlavu. "Nechce se mi uvěřit, že moje dcery se vypaří během tohoto radostného oznámení někam pryč!" příkráčela elegantně madam Tremainová až zašustila její sukně. Její rozhořčený hlas se nesl ztichlou zahradou, kam už nedoléhaly hlasy hostů. "Anastázie, mohla bys nás nechat o samotě, prosím," požádala jí madam Tremainová trpce a zaujala místo vedle Drizelly.
"Chováš se jako děcko," pronesla směrem ke starší dceři, když už Anastázi s nářky odešla pryč. "Co na tom sejde," odsekla, "kdy jsi mi chtěla říct, že tohleto Philip oznámí už dnes veřejně!"
"Nezlob se, je to jen pro naše dobro. Potřebujeme jejich peníze a ty jsi k tomu cesta!" Ohradila se madam Tremainová a pohladila dceru po vlasech, která však hbitě ucukla. "Proč to nebyla Anastázie, nemuseli bychom ji zbytečně ubližovat. To si nezaslouží." Byla rozhořčená nejen z matčina jednání, ale i z Philipa. Jak s ní mohli oba takhle jednat?
"Na tom nesejde, brzy ji najdeme vhodného ženicha a bude se mít dobře jako ty."
Madam Tremainová se zvedla a rázně naposledy pronesla. "Teď se tam vrátíš a budeš se chovat přesně tak, jak by ses měla chovat už od samého začátku této slavnosti. Jako správná dáma!"
Drizella nikdy nebrečela. Nikdy. A proto ani teď, když měla slzy na krajíčku, nedala své emoce znát. Neunesla by další sestřiny vyčítavé řeči, proto se rozhodla neuposlechnout svou matku.
Nakonec ale vždycky udělala, to co chtěla, nic jiného by ji nezbylo. Philip byl pro ni opravdu ten jediný...

***

Anastázie se hned vrátila mimo hosty, aby nevzbudila přílišnou pozornosti, jak si přála matka. Madam Tremainová totiž rozmlouvala s Philipem a byla podle jejího výrazu štěstím bez sebe. Sama ovšem neměla náladu ani tančit, ani tady být. Nejraději by se vydala hned domů. "Nějak skleslá, slečno," připomenul jí nějaký muž. "Nemohl bych vás rozveselit tancem?"
Anastázie však ztuhla, když spatřila Philipa, jak kolem pasu objímá její sestru. Tohle byla poslední kapka. Okamžitě musí pryč. Rozeběhla se k jejich kočáru, kterým přijeli, a rozhodla se počkat, až ji budou následovat.

***

Drizella hledala svou mladší sestru všude, ale nenašla jí. Povšimla si, jak se k ní tento večer vévoda má a ostatní si toho byli vědomi také. Proto ty podezíravé pohledy, protože vévoda s nikým jiným zatím netančil. "Copak tak sama?" zeptal se Philip, když se objevil mezi keři, kudy právě procházela. "Nemám náladu na lidi, co dělají  věci za mými zády. Možná že bys naše zasnoubení mohl říct alespoň nejprve mě ne?" Řekla nevrle a chystala se Philipa odstrčit stranou. "Drizello, no tak," přešel k ní, aby jí zastavil v odchodu. "Je to ještě tajemství, ale tobě ho mohu svěřit, když pak nebudeš tak odtažitá."
"Nestojím o žádná tajemství," odsekla podrážděně a uhnula pohleďme někam do tmy. "Ale i tak ti ho můžu sdělit. Můj dlouholetý přítel Mikkel Chamberlain je stejného názoru jako já. Myslí, že žen by měli právo studovat, a proto ti může zařídit místo na jedné z univerzit v hlavním městě. A já jako tvůj manžel ti udělím písemný souhlas."
Drizella nejprve nemohla uvěřit vlastním uším. Bedlivě naslouchala jemu názoru na studium. Domnívala se, že je odpůrce toho, aby ženy studovaly. Ale jak mohl vědět o tom, že tajně navštěvuje Julpinovu univerzitu. Na to samé se ho musela zeptat. "Pan McKeller je velice otevřený člověk a proto když jsem projevil zájem, ochotně mi vše svěřil..." Tohle si Philip nemohl jen tak vymyslet, je to snadno ověřitelné...
"Ale kdo je ten Mikkel, že by tohle dokázal zařídit?" zeptala se nevěřícně.
"Syn Arena Chamberlaina, hraběte, který je v Královské radě."