Ella nevěřila svým uším. Tohle by jí její nevlastní matka neudělala, i když byla schopná všeho. Cash jí měl požádat o ruku?! Chtěla se co nejrychleji vypařit. Nervózně přešla ke stolu s jídlem a okusila nějaké dobroty.

"Ello, drahoušku, můžeš na chvilku," přerušila její zbrklé chování madam Millerová. Chytila jí kolem ramen a svůj šál si přehodila za záda. "Drahoušku, prosím tě, o půl čtvrté tě čekám v zahradním altánu," ukázala na stavbu skrytou ve stínu stromů a keřů. V Elle by se krve nedořezal. Další pádný důvod k tomu aby do hodiny zmizela pryč. "Takže," opustila jí, "se do té doby ba. Ještě jsem tě neviděla tančit, je třeba to napravit," měkká na ní. Ella by přísahala, že zapomněla dýchat.
"Nezatančíme si?" vyrušil jí nějaký hlas za zády t jejího přemýšlení. "Austine, vylekal si mě," odfrkla si opovržlivě, protože právě on byl poslední, koho by chtěla vidět. "Mám tento tvůj projev vzít jako ne?"
"Přeber si to jak chceš," odsekla podrážděně. "Ello," vzal ji opatrně za ruku, "takovou tě neznám."
"Tak se seznamte, tohle je je nová já," spráskla rukama nad hlavou a pořád nepustila od svého původního záměru- odejít. "Měl bych to předat dárek a tak... Takže všechno nejlepší," popřál jí a podal jí nějaký list papíru. "Díky," hlesla tiše, když rozbalila pergamen na kterém stálo věnování, které patřilo jí. Na papíře byla vyobrazená její podobizna až do přesných detailů. "Tos.. ty?" nedokázala popsat co viděla v rukou. "Ano, jestli tě to zajímá," pokrčil rameny. "Tohle bys mohl vymyslet jen ty," objala svého přítele. "Tak nějak jsem věděl, že ti to zvedne náladu," chvástal se svou dokonalou předpovědí. "Me už nepotěší nic," poodešla od něj kousek. "Moji rodiče jsou oba mrtví a za chvíli se mě Cash požádá o ruku, takže..."
"Cože?!" vykřikl s neskrývaným údivem. "Ano, je to tak! A proto mi opravdu není do tance!"

***

"Nějak se ti klepou ruce," posměšně poznamenal Gareth směrem ke Cashovi, který neustále kontroloval, jestli má v kapse krabičku. "Už si někdy žádal někoho o ruku?" odsekl Cash. "Ne že by si to některá nepřála, ale bohužel jsem ještě neměl tu čest..." založil ruce do kapes. "Alespoň mi ho ukaž," pobídl ho Gareth. Cash mu mlčky vyndal snubní prsten. "Nevím, proč se na to všichni musí dívat... Je to jako divadlo!" konstatoval Cash rozladěně. "A proto, příteli," oslovil ho a poklepal mu na hruď, "se já nikdy ženit nebudu. Život je krátký a tak si ho chci pořádně užít."
"Proto ses zapletl s mou dcerou?" oslovila ho nějaká služka, která právě rozlévala pití. Nikdo z těch dvou jí ale nevěnoval pozornost.
"Kolik že je hodin?" zeptal se nervózně Cash. "Nevím," pokrčil Gareth rameny. "Paní Aldridgeová," oslovil vzápětí onu ženu.
"Čtvrt na čtyři pane," odpověděla mu, když se podívala na své malé kapesní hodinky.
"Nejvyšší čas se připravit," usmál se Gareth. "Hodně štěstí, příteli. A hlavně jí ten prsten navléknout na správný prst," usmál se s úšklebkem. "A nezapomeň, že musíš říct: vezmeš si mě?"
Cash by mu dal nejraději pěstí, ale jelikož byl opravdu nervózní. V tomhle ohledu to měla Ella opravdu jednoduší.

***

Když hodiny ukazovaly tři minuty před půl pátou všichni se shromáždili před zahradním altánem včetně Cashe. Madam Tremainová stála opodál a vítězně se usmívala. Madam Millerová nervózně mávala na všechny strany vějířem. Drizella neměla tušení, co se bude dít a tak se ani nestihla pořádně rozčílit. Philip s Anastázie postával vedle a oba sledovali nervózního Cashe, jak přechází po dřevěných parketách až je slyšet hlasitý klapot jeho bot. Za chvíli ho do altánu následovala i Ella, která ve svých purpurových šatech okolo přehlídky nejnovějších kousků působila až staromódně. Nervózně přešla ke Cashovi a netušila, co by měla dělat. Měla o tomhle vůbec vědět a tak dělat překvapenou? Nebo to brát, že to bylo předem dohodnuté?

"Drahá Ello," začal Cash a Elena by se nejraději propadla do země. Srdce jí hlasitě bušilo a rychle dýchala, když uchopil její ruce do těch svých. "Od té chvíle, co jsem tě poznal, jsem věděl, že ty si pro mě ta pravá. Tvůj zářivý úsměv mě doslova pronásledoval kamkoli jsem se hnul. Zkrátka jsem tě nemohl dostat z hlavy..."
A Cash mluvil dál a dál a Ella už ho ani neposlouchala, slyšela jen své splašené srdce a hučící krev v uších. Jak dlouho se tento proslov učil nazpaměť? Jak dlouho mu to trvalo tak dobře zahrát tohle divadýlko?

Po nějaké době, které Elle připadala jako věčnost, Cash poklekl na jedno koleno a všechny slečny zalapaly po dechu. Předal jí kytici květin, ze které se jí chtělo kýchat. Z krabičky vyndal zlatý prsten s velkým blyštivým kamenem, který se zaleskl v odpoledním slunci. Jemný vánek obou čechral světle vlasy.
"Vezmeš si mě?" položil nakonec onu otázku, které se tolik obávala.