Elena nečinně seděla v pokoji a nepřítomně hleděla před sebe. Netušila, jak se mohla nasoukat do tak uplých a těsných šatů. Všude jí to škrtilo a snad se jí i špatně dýchalo. Na hlavě měla mistrovský kousek, který stvořila Elisa, která uměla s vlasy dělat divy. Zlaté vlasy měla spleténé ddo dvou coopů a ty omotané kolem hlavy. Když přešla k zrcadlu, mohla o sobě říct, že je až přehnaně krásn pol co na ní služebníé napatlaly vrstvu líčidel a celý pokoj zaváněl drahými parfémy. dnešek měl bý podle madam Treaminové jeden z nejvíce důležitých dní. Elena již tak po páté dostala příležitost potkat Cashe. Jejich setkání byly čím dál častější. I když minule tušila, že Cash už by jí nejlépe ten den požádal o ruku, přece jen neměla odvahu mu cokoliv říct. Možná by to jednou mohl být její přítel, ale nic víc... Necítila k němu nic víc než jen.... Co vlastně cítila k mladíkovi, kterého potkala teprve před třemi měsíciměsíce? Věděla jen, že Drizella jí jejím nenávistnými pohledy každý den ukazovala, jak jí nesnáší čím dál tím víc. O co víc si rozuměla s Anastázii, o to méně hovořila s její starší sestrou. 

"Ello, už je čas!" vypískla náhle Elisa, která snad Cashe obdivovala ještě víc než Drizella. Vlastně obě dvě milovali jakoukoli mužskou společnost, což se nedalo říct naopak. Elena obratně nadzvedla nabíranou sukni, aby vůbec mohla sestoupit po schodech, což se jí nakonec povedlo. 

"Jsem ráda, že vás zde mohu opět přivítat," přednesla Drizella pečlivě naučenou větu bez sebenšíího výrazu radsti, ba  bez jakýchkoliv emocí.

***

Madam Tremainová nervózně přecházela po pokoji a nechala za sebou vlát volný šátek. Doufala, že dnes se již s madam Milleroovou na všem domluví. Elena prostě musela co nejdřív  z  domu. rozhodně do té doby, než bude plnoletá. Nechtěla se zdržovat zbytečným handrkováním s panem gloverem, který se jí stejna jen  vysmíval. Nesnesla takovou potupu. Určiě si myslel, že když ona nemá šlechtický titul, tak se nad ní může povyšovat. Návštěva již byla určitě usazená v salonku a čakli jen na ní. Doufala, že Elena alespoň dnes projeví nějaký zájem a snahu a naopak doufala, že Drizella už nechá těch přihlouplých pokusů o flirtování. Elena prostě musel ajít první, ať se to jejím dcerám líbilo nebo ne, protože mít jí déle na krku by znamenalo jen další problémy, o které v  žádném případě  nestála. Možná, že právě kvůli ní nesnášela chvílemi i svého muže, který Elenu tak miloval a miloval jí dokonce víc než jí samotnou.

***

Elena měla jedinečnou příležitost naznačit Cashovi, že asi nemá šanci? Nevěděla, jak, ale.... prostě musela, než bude příliš pozdě.

V zahradě, kde se spolu procházeli sami bylo až moc dusno a jí bylo v šatech příšerné vedro. "Cashi," začala opatrně, "myslím, že bych měla zmínit, že..." Netušila, jak y měla pokračovat dál. "Ano?" obrátil se na ní Cash a oslnivě se na ní usmál. "Řeknu to narovinu, prostš jestli si tvoje máti myslí, že si..." mumlala rychle, že by jí jen někdo těžko rozumněl. Možná, že by svá slova zopakovala, ale to by jí nesměla přerušit madam Tremainová. "Nechci vás rušit, ale právě přijeli Aweryové a Poncletovi, určitě se s nimi musíte přivítat..." probodla Elenu nenávistným pohledem, "na povídání bude času dost.

Ella zatnula ruku v pěst. Netušila, zda právě tohle byla náhoda, či dobré načasování madam. Nespletla se, madam Tremainová opravdu zaslechla jejich rozhovor a zakročila, než stíhal její povedená nevlastní dcera cokoliv zkazit.

***

Natalie Poncletová seděla uvelebená v křesle a své dlouhé zrzavé vlasy měla rozpuštěné, že ji splývali na záda. Ruku jí tiskl její manžel Wallace. Není to ani měsíc, co spolu stáli u oltáře. Přijali pozvání madam na malou sešlost (jako kdyby jich nebylo málo). Madam Tremainová milovala večírky a slavnosti a tak nebylo výjimkou, že každý týden musela nějaké pořádat, nebo se jich alespoň zúčastnit v Lisburnu či jinde v Tirstenu. Elena na ty dva koukala s jistým zkoumavým pohledem. Nedovedla si představit, že by takto seděla za několik let. "Na vás je radost pohledět," konstatovala madam Aweryová, která seděla vedle svého syna.
Natalie se jen usmála a prohlédla na Wallace. "Je libo cukr?" zeptala se Elisa přítomných, když právě přinášela kávu a čaj. Měla co dělat, aby vše unesla a přitom nepustila a tudíž nerozbila dráhy a křehký porcelán dovezený až ze zámoří. Svatební dar od nějakých vzdálených příbuzných. "Opatrně," sykla madam Tremainová podrážděně na služebnou.
"Vás druhý syn nás nepoctí svou návštěvou?" zajímala se Drizella se zájmem. "Bohužel, drahoušku," usmála se na ní madam Aweryová, "musel neodkladně odjet Seinonu."
"Tam se nějak sjíždí všichni," zamumlala Elena. "Co jste říkala?" zeptala se madam Millerová, která nesnášela, když si někdo něco mumlal pro sebe. "Já jen... Já jen že Austin Flynt také vyrazil do Seinonu... Ale to je asi jen náhoda," vysvětlila Ella a mávla nad tím rukou. "Austin Flynt," pronesla madam Tremainová s patrným ostnem v hlase. Teď poznala, že udělala chybu, že se o něm zmínila. Macecha si dozajista domyslí, že byla mimo domov. Jak jinak by se s ním setkala. Také moc dobře věděla, že nevlastní matka nemá Austina v lásce, zřejmě pro jeho, podle ní, nepřípustné chování. "Kdo je ten muž?" chytila se témata madam Millerová. "Jeden můj známí," konstatovala Ella sušše, jelikož už nechtěla nic dalšího rozebírat. Nyní se zapojila i Drizella; "syn jednoho obchodníka s Lisburnu, obyčejný..."
"Myslím, že nám dodává do lihovaru," poznamenal pan Awery zamýšleně. Dost možná, že to byla pravda.

"Philipe, mohl bys na chvilku?" zatáhla Elena mladíka do vedlejšího pokoje a opatrně zavřela dveře. Rozhlédla se, jestli náhodou nejde kolem nějaké služebnictvo. "Pokud vím, tvůj nápadník je Cash, takže..."
"Co si to o mě myslíš?!" vyjela zhurta a odstrčila ho na židli. "Jsem tady kvůli něčemu úplně jinému!" ztišila hlas a nahlédla si vedlejšího pokoje, jestli osazenstvo nezaznamenalo nějaký rozruch.

Natalie se jen usmála a prohlédla na Wallace. "Je libo cukr?" zeptala se Elisa přítomných, když právě přinášela kávu a čaj. Měla co dělat, aby vše unesla a přitom nepustila a tudíž nerozbila dráhy a křehký porcelán dovezený až ze zámoří. Svatební dar od nějakých vzdálených příbuzných. "Opatrně," sykla madam Tremainová podrážděně na služebnou.
"Vás druhý syn nás nepoctí svou návštěvou?" zajímala se Drizella se zájmem. "Bohužel, drahoušku," usmála se na ní madam Aweryová, "musel neodkladně odjet Seinonu."
"Tam se nějak sjíždí všichni," zamumlala Elena. "Co jste říkala?" zeptala se madam Millerová, která nesnášela, když si někdo něco mumlal pro sebe. "Já jen... Já jen že Austin Flynt také vyrazil do Seinonu... Ale to je asi jen náhoda," vysvětlila Ella a mávla nad tím rukou. "Austin Flynt," pronesla madam Tremainová s patrným ostnem v hlase. Teď poznala, že udělala chybu, že se o něm zmínila. Macecha si dozajista domyslí, že byla mimo domov. Jak jinak by se s ním setkala. Také moc dobře věděla, že nevlastní matka nemá Austina v lásce, zřejmě pro jeho, podle ní, nepřípustné chování. "Kdo je ten muž?" chytila se témata madam Millerová. "Jeden můj známí," konstatovala Ella sušše, jelikož už nechtěla nic dalšího rozebírat. Nyní se zapojila i Drizella; "syn jednoho obchodníka s Lisburnu, obyčejný..."
"Myslím, že nám dodává do lihovaru," poznamenal pan Awery zamýšleně. Dost možná, že to byla pravda.

"Philipe, mohl bys na chvilku?" zatáhla Elena mladíka do vedlejšího pokoje a opatrně zavřela dveře. Rozhlédla se, jestli náhodou nejde kolem nějaké služebnictvo. "Pokud vím, tvůj nápadník je Cash, takže..."
"Co si to o mě myslíš?!" vyjela zhurta a odstrčila ho na židli. "Jsme tady kvůli něčemu úplně jinému!" ztišila hlas a nahlédla si vedlejšího pokoje, jestli osazenstvo nezaznamenalo nějaký rozruch. "