Vyprávím o světě,
malém i velkém,
prošívaném v jedné větě,
s růžovým papírkem.

Tvaruji ho podle sebe,
podle namodralého nebe.

Skládám kostky na hromádku,
několik jich spadne na zem,
bratr je dává na lopatku,
hned šťastnější jsem.

Jedna malá planeta,
je vyhrazena jen pro nás dva.

Překrásná krajina,
posetá slunečními paprsky,
mně něžnými slůvky objímá,
prohlíží si mojí osobu přátelsky.

Všechno se to děje jen v mé mysli,
kterou stejně nikdo nevymyslí.