Už jenom za tmy velké,
vystupuji se svým smutkem ven,
slzy smáčí tváře mé,
jsem z toho již unaven.

Už jenom za ticha a samoty,
říkám si své tiché prosby,
mohly by být vyslyšeny,
stále tomu věřím bezpochyby.

Už jenom za huňátou přikrývkou,
skrývám své pravé emoce,
velmi pěkné jsou,
hřeje na ně slunce.