Nalíčené tváře,
Které touží po chvále,
Vídám každý den,
Připadá mi, jako kdyby to byl pouze špatný sen.

Vyhublá těla,
Jež by v sobě ráda měla kousek dobrého jídla,
Nemohou se udržet na křehkých nohou,
Bolest pociťují v sobě samých a na duši chřadnou.

Krátké sukně a na kalhotách mnoho dírek,
Jejich oblečení by se vešlo do krabičky od sirek,
Odhalují části těla, na které jsou pyšné
I když je to stálo okamžiky krušné.

Poníčené duše,
Které slepují oblečením, věcmi a úsměvy neupřímnými,
Křičí po odpočinku a klidu,
Po potřebném a uklidňujícím úklidu.

Být jiná, svá,
Znamená být nepochopená a špatná,
Mít hlavu plnou nápadů a snů,
Které nedokáží vzdorovat nátlaku, vytratí se za několik dnů.

Nechci se stát dívkou ztracenou,
Která se bude vzhledem i chováním podobat jedna s druhou,
Chci si stát za svými názory a nebát se vykročit z velkého davu,
Abych cítila radost a spokojenost, která by mi zaplnila starostlivou hlavu.