Rozpálený písek se dostával přes sandále k jejich nohám. Byl příjemně jemný stejně jako poprvé, avšak za chvíli se zbarví krví poražených.

Jakmile gladiátoři vstoupili do arény, dav je přivítal s burácejícím jásotem a do toho všeho duněly obrovské rohy umístěné na okrajích arény. Muži, kteří pro tohle byli stvořeni, by si tu krátkou iluzi slávy jistě užívali, avšak ne dnes. Dnes neměl nikdo náladu na vrácení obdivu, jenž dodával dav prostých lidí.

Kiba s Narutem se zarazili při pohledu na obrovskou horu z kamení uprostřed arény, na jejíž stranách byly přibité zaostřené kůly a na samém vrcholu stála hrdě zapíchnutá římská orlice. Ta hrdě svítila na poledním slunci jako maják a byla jako pěst na oko.

Světlovlasý Kelt cítil, jak se v něm pohnula vlna vzdoru a nové nenávisti. Nechtěl bojovat poblíž té věci a co si tak všiml, tak se ani Kiba netvářil zrovna dvakrát nadšeně. Něco tady nehrálo. Tohle nebyly obvyklé gladiátorské hry, jak mu byly po celou dobu jeho pobytu zde popisovány. Nebyly jim ani předány zbraně. Do arény vkročili s holýma rukama.

S porcí nechutě se oba mladíci postavili před lože spolu s ostatními a čekali na úvodní slovo. Naruto zatím pátral po Gaarovi. Zrakem přejížděl z každého člena jeho rodiny, jenže nikde ho neviděl. Zamračil se. To nepřišel? Smířil se snad s tím, že Naruto prohraje?

"Něco je špatně," zahučel vedle něj správce psince, jak se dav postupně uklidňoval.

"No neříkej," zavrčel Naruto a uvnitř ho sevřely obavy.

Kde je Gaara? Proč tu nebyl? Mám přece bojovat pro něj... Modrooký otrok nebyl jediný, kdo si povšiml, že Gaara chyběl.

Temari se znepokojeně ohlédla na druhého bratra a tentokrát nechala plavat to, že zase nenápadně upíjel ze zdobeného džbánu určený pro senátora a jeho lidi. Už otevírala ústa v otázku, když v tom na loži vyšel sám senátor, samý falešný úsměv a jeho osobní stráž černo oděných Římanů naběhla před něj, aby zabezpečili a zároveň zatarasili únikové východy z lože. Dívkou projel zvláštní pocit. A nebyl ani trochu dobrý.

"Skvěle. Vypadá to, že se může začít," řekl Raso a krátce se s příchozím mužem pozdravil.

Kankuro našpulil rty a zvedl se ze svého místa. "Až na to, že chybí Gaara. Dojdu pro něj. Tohle si přece nemůže nechat ujít."

Mladík se chystal obejít muže, jenž mu stál v cestě, jeho paže však byla chycena senátorem a nato k němu natočil ne zrovna milou tvář. Kankuro mu věnoval stejně nepříjemný pohled, ignorujíce matčin pokyn, aby se posadil na místo.

"Váš bratr se necítil dobře a rozhodl se zůstat ve vile," řekl pohotově.

"To se mi nějak nezdá," přimhouřil Kankuro oči a svou paži drze vytáhl zpod držení. "Půjdu se na něj podívat."

"Ne, nepůjdete."

"Co jste to řek?" vyštěkl Kankuro neomaleně a všiml si, jak se Temari prudce postavila, připravena se za něj postavit.

"Co to znamená?" vložil se do toho Raso.

"Znamená to, že odsud nikdo bez mého svolení neodejde," ztrácel senátor trpělivost.

S otráveným povzdechem zvedl dlaň. Jako na povel všichni jeho vojáci vytasili zbraně, což vyvolalo zděšené výkřiky dam z vyšší vrstvysedící blízko lože. Zbraně však nebyly určené na ně...

Mladí gladiátoři to drama na loži sledovali se zatajenými dechy. V Narutovi opět hlodal ten neodbytný a zlý pocit. Bez mrknutí sledoval, jak si senátor pomocí mečů podmanil celou rodinu a donutil je k usazení. Nemohl je zmasakrovat před tolika lidmi. Moc svědků, příliš drbů a prostí občané by se dost možná vzbouřili a věřil, že o to senátor nestál.

Udělal jeden krok vpřed, nedbal na volání Kiby, aby se vrátil a přistoupil tak blízko, jak to šlo. Zvedl bradu a modrýma očima propíchl černovlasého muže, jehož tvář poznával z minulých let. Jak byl celou svou myslí zaměřen na Gaaru, málem zapomněl na muže, který vedl útok na jeho kmen a na vlastní oči viděl, jak mu zabil rodiče. Sice zestárl, léta bojů s údajnými divochy se na něm podepsala, dokonce měl na své široké bradě dvě hluboké jizvy, ale teď to věděl jistě.

Cos provedl s Gaarou, ty mizero. To, že seš tady nevěstí nic dobrýho, ani pro mě, ani pro ně, vyslal k němu myšlenku a on, jako by ho snad slyšel, obrátil pozornost z Gaarovi rodiny přímo na něj. V mužově tváři se mihl povýšený úsměv a rukou mávl na muže s bičem.

Naruto se kvůli několika silným prásknutím biče o zem, až z ní létal písek, musel stáhnout zpět do řady. Nic to neměnilo na tom, jak se tvářil. Stejně nepřátelsky, se zatnutými pěstmi, a kdyby mohl jediný pohled do jeho modrých duhovek zabíjet, byl by senátor mrtvý. Hučení krve v uších zesílilo na řev a on se tomu nebránil. Křivil opálenou tvář nenávistí, neslyšel nic jiného, než volání zlého hlasu.

Tohle jsi ze mě udělal ty. Tomuhle teď budeš čelit. Já si pro tebe přijdu. Nejsi zas tak vysoko, zavrčel jeho vnitřní hlásek, naklonil hlavu ke straně a skutečně si zrakem přeměřoval, jak vysoko lože stála a kudy se dostat nahoru. Nebylo by to nic těžkého; dřevěné trámy sloužící jako podpěry a kámen vyčuhující ven, aby zajistil stabilitu celého stavení, z nějž se stavěla lože, by mu dopomohly k lezení vzhůru.

"Dobří lidé! Nejsme tu dnes jen proto, abychom uctili mé vítězství nad barbary, ale také, abychom řádně uctili milovaného boha ohně! Dnes jsme pro vás připravili speciální program!" odmlčel se k natěšenému davu lidí a prudce mávl rukou na druhý konec arény.

Gladiátoři se všichni, až na jednoho, podívali směrem, kam senátorova ruka mávla. Na druhé straně arény se doširoka rozevřely dřevěné dveře a z nich vyšel asi tucet ozbrojených Římanů s meči, štíty a přilbicemi na hlavách.

"To si děláte prdel," zavrčel Kiba a zatnul ruce v pěst. "A to jako máme bojovat jen tak?"

Naruto se jen letmo pohlédl směrem k nově příchozím a zamračil se. "To nejsou Římani..."

Gladiátory, které si předtím odvedl pořadatel her, byli oděni do starých římských uniforem, aby demonstrovali římskou legii, zatímco ti zbylí...

"To jsou sráči," ozval se opět správce prince a blonďák vedle něj kývl hlavou.

K jejich neštěstí to nebylo jediné překvapení. Vyšel k nim muž s bičem, který v rukou držel dlouhý řetěz s okovy. Spolu s ním vykročilo ke gladiátorům i dalších několik hlídačů, kteří postupně nasazovali okovy na zápěstí.

"Co tohle má jako bejt?" zavrčel Kiba směrem k muži, když mu jeden konec připevnil k zápěstí a druhý k Narutovi, aby tak byli spojeni.

"Lid rozhodl. Změna pravidel," odvětil mu jízlivým tónem.

"Měl jsem bojovat o svobodu, ne se válet v prachu s nováčky," procedil nespokojeně skrze zuby.

"Změna pravidel."

"Kde je?" sykl k němu tentokrát Naruto a cvičitel za ním obrátil pozornost.

Trefoval se tak padesát na padesát, že bude o Gaarovi něco vědět. I kdyby jen minimum. Neklidně škubl s řetězem a tím pohnul i s Kibovou rukou. Na tohle si bude muset dávat pozor.

Sledoval, jak se cvičitel zamračil a bez obalu řekl: "Bude trpět. Stejně jako ta cizácká rodina. Doufám, že sis užil, protože se spolu nikdy nesetkáte. Jako otrok dlouho nepřežije..."

Naruto prudce pohnul hlavou dopředu a čelem narazil o jeho nos s takovou silou, že všichni blízko se nacházející, slyšeli křupnutí. Kelt s jistým uspokojením odstoupil a přes mírné dunění v hlavě čekal na ránu bičem.

"Tak dost!" vykřikl a už sahal pro bič, přesně jak blonďák přepokládal. "Tvoji smrt si vychutnám nejvíc!"

Leda ve snu, pomyslel si, ale než stihl cvičitel vůbec jedinkrát prásknout, ozval se signál, on se zarazil a nato se škodolibým výrazem opustil arénu.

"To je na nic," sykl Kiba, když si promnul zápěstí. "Věděl jsem, že tyhle hry budou moje poslední, ale ne takhle."

Naruto se na něj odhodlaně podíval. "Třeba ne."

Správce psince se odevzdaně usmál. "Naruto, umíš dobře bojovat, ale pro tohle nás nepřipravili. My tady máme umřít, ne bojovat. Keltské kmeny zmasakrovali a tady to nebude jinak."

Světlovlasý otrok zaryl nehty do dlaní. Já nemůžu umřít. Slíbil jsem to Gaarovi... A navíc ho musím najít. Rozhodně se jen tak nevzdám, dokud ho nenajdu...

Zazněl další signál. Všichni napjatě čekali, co se bude dít. Gladiátoři, kteří představovali nevzhledné, špinavé barbary ze severu, nebyli vůbec ozbrojeni, zatímco ti převleční za Římany měli k dispozici nejrůznější zbraně od kopí, přes štíty a sítě, až po krátké meče, typické pro řadové vojáky a byli pěkně seřazení, přesně jako legie. Mnozí se nemohli dočkat, až konečně zarazí své čepele do neozbrojených protivníků.

"Nyní budete svědky velkolepého vítězství Danzoua nad keltskými kmeny! Drtivé vítězství, které zaselo strach do srdcí všech divochů! Představí se vám velcí hrdinové Říma, kteří jednou pro vždy rozdrtili nelítostné barbary! Po jeho vítězství, už se žádný barbar neodvážil útočit na naše dobrá města!" křičel pořadatel her a lidé jen nadšeně křičeli.

"To je teda dost nefér. Vy jste jako bojovali beze zbraní?" zeptal se nenápadně Kiba Naruta a všechny smysly se mu očekávám napnuly, jakmile zazněl poslední signál a otroci v římských uniformách se rozběhli jejich směrem.

"My nikdy!" zavrčel Naruto a ještě jednou nenávistně pohlédl nahoru. "Takhle to nebylo... To oni napadli nás. My neútočili. Říše, ani měst kolem jsme si vůbec nevšímali. Žili jsme s přírodou po boku."

"No, ať bylo jak chce, tady na nás útočí."

Světlovlasý mladík poznával velmi povědomý úšklebek, jenž mu nebyl cizí. Viděl ho krátce předtím, než rozřízl krk jeho matce a poté o pár let později v Londiniu, kdy nechal ukřižovat jednoho skvělého muže, který si vydobyl svobodu, a ke kterému jako mladý zahořel první láskou. Byla to jako ledová sprcha. Když tady byl někdo, kdo by mu zvládl zahojit zlomené srdce a vyléčit jeho nenávist vůči římskému lidu, tak mu ho sebrali. A totéž se chystali udělat znovu. Neměl čas se tím zabývat do detailů, protože boj o život nastal. Musel přežít a zvítězit.

Spousta neozbrojených gladiátorů se snažilo vypáčit ostré kůly zpoza kamenů, jiní si poradili rovnou se svým novým omezením a škrtili své dřívější bratry řetězy, dokud z nich nevyprchal život a jejich zbraně jim okamžitě sebrali. Dav z té zapálenosti přežít šílel. Každý si tu podívanou užíval, až na gladiátory uvnitř, kteří se cítili jako štvaná zvěř. Netrvalo dlouho a falešní Římané začínali mít převahu.

"Nenávidím Římany," zahučel Naruto a kývl na Kibu.

Mladík volnou rukou sevřel řetěz, připravil se a jen co Naruto učinil totéž, rozběhli se společně vstříc třem gladiátorům v římských uniformách. Každý pevně uchopil řetěz z druhé strany a těsně před nepřáteli, kteří se věnovali zapichování jiných, ho napnuli a ty pomalé srazili do písku.

"Vem to!" křikl brunet, přičemž nakopl nejbližšího nepřítele a dalším úderem do brady ho složil na zem.

Světlovlasý Kelt popadl meč, poté se prudce sklonil před letící sítí a udělal jeden výpad vpřed. Čepel prořízla vzduch, jen o píď minul brnění a zarazil ji do nechráněného místa. Zasažený muž vykřikl bolestí a dost nešikovně mávl kopím, čímž se odhalil a Naruto už už chtěl zasadit poslední úder, když v tom jeho dominantní ruku strhnul Kiba připoutaný na druhém konci dlouhého řetězu.

Ohlédl se po svém spolubojovníku a viděl, jak tak tak uhnul před smrtícím výpadem. Jeho nepřítel ho sice škrábl, ale nevypadalo to, že by utrpěl nějaké větší škody. Obratně vrátil úder a stáhl, čímž s sebou stáhl i Naruta.

"Příště mi aspoň řekni!" křikl po něm Kelt a vykryl příští výpad.

"Mám se nechat zabít?" zařval po něm nazpět a zase ustoupil.

Dav přímo jásal. Nadšení stoupalo s každým zabitým gladiátorem. Někteří se zkoušeli vyhrabat na vrch narychlo poskládané skály, odkud by získali lepší šanci na útok, avšak byli strženi do písku a následně zabiti meči.

Narutovi se konečně povedlo zbavit nepřítele, nato rychle odstoupil a zkontroloval Kibu. S ním si nemusel dělat starosti. Správce psince to zvládal s přehledem, jenomže sami dva, navíc spoutaní proti tuctu chlapů, kteří proti nim stáli s úmyslem je zmasakrovat jako ovce...

"Jestli máš nějakej plán," zahučel blonďák a začal spolu s druhým mladíkem couvat, "tak bych si ho rád poslechl."

Hnědovlasý gladiátor se zakrváceným mečem pohlédl na protivníky, následně na kamennou hromadu a v očích mu skutečně svitl nápad. Řetěz potichu zařinčel, jak byl spuštěn do písku a přimhouřil víčka.

"Jdeme nahoru."

Naruto k němu na moment obrátil tvář a viděl, jak spolubojovník kývl bradou na hromadu kamení. Pomalu mu kývnutí opětoval a naposledy se zadíval na vrch lože, kde ho Danzou sledoval se zlým úsměvem ve starém obličeji.