Kankuro si zamračeně měřil toho drzého a opovážlivého zmetka, který na něj co chvíli házel dost veselé úšklebky a on měl chuť za ním dojít, a přes ty mříže mu jednu natáhnout. Kdyby v sobě neměl tolik pohárů vína, jistě by to udělal, avšak s věkem se jeho tolerance k alkoholu snižovala a už nezvládal tolik co před čtyřmi lety. Za chvíli bude špatně snášet i to minimum, co si nechával každé ráno lít ke snídani.

O tom hnědovlasém gladiátorovi věděl všechno. A taky to, že byl šampion Pompeií. Ženy na něm mohly oči nechat a Gaarův starší bratr upřímně nechápal, co na něm viděly. Kromě těch vypracovaných svalů nebyl nic moc extra. Navíc ho rozčilovala ta neskutečná drzost. Byl otrok a stejně se tvářil, jako by měl všechno pod kontrolou. Rozhodně se s ničím nemazal.

Nespokojeně našpulil rty, odvrátil od bruneta pohled a založil si paže na hrudi. Gaarovi to trvalo nějak dlouho. Půl hodina už snad uběhla, ne? Navíc měl neodbytný pocit, že z toho budou mít oba pěkný malér. Sice si hlídal, aby za ním nikdo nešel, ale lidé udělají pro peníze cokoliv. Nevkládal příliš důvěry do starouše, který dnes hlídal.

"Jsi hodný, že to pro bratra děláš," ozval se Kiba do ticha, které ho už unavovalo a ledabyle se opíral o těžkou železnou mříž dělící ho od nepěkně se tvářícího, zato pohledného mladíka.

Nemohl být o nic starší, než Gaara a stejně měli úplně rozdílně postavy a proporce. Oproti Gaarovi, byl jeho bratr vyšší, měl širší ramena, svalstvo tak akorát, nic přehnaného a obličej měl přirozeně přísný, s tvrdými rysy dospívajícího muže, jenž před krátkou dobou ukončil pubertu a dosáhl na dospělost. Přemýšlel, jestli byli vůbec bratři nebo se bývalý senátor nespustil i s jinou. Každý totiž vypadal jako kdyby patřil k jiné ženě.

"Je to hloupý nápad," zasyčel Kankuro.

"Lásce neporučíš," pokrčil Kiba rameny a bezstarostně se usmál. "Našel by si k němu cestu i kdybys mu nepomohl, takhle vás aspoň nikdo nechytne."

Kankuro na něj úsečně pohlédl. "Nebo ano a bude to ještě horší. Váš pán by zuřil kdyby věděl, co se tu děje."

"To už je riziko. Naruto může zítra umřít, takže je mu nějakej trest ukradenej."

"Můj bratr ale nemusí," odsekl a zapíchl do něj nepříjemný pohled.

Kankuro nemohl popřít, že byl zajímavý. Zněl tak bezstarostně a klidně, dokonce ani jeho úsměv neshledal špatným. Jen ty pitomé připomínky a úšklebky. Donutil se uvolnit přísně vyhlížející tvář a povzdechl si. Měl o mladšího sourozence obavy a brzy měla přijít druhá hlídka, takže by snad...

"Jsem tu," vyhrkl náhle příchozí Gaara, jenž se vynořil z temné, neosvětlené chodby po jeho boku a jen slyšel, jak za jeho zády zapadly těžké mříže.

"To je dost," zamumlal Kankuro, odpíchl se od zdi a věnoval hnědovlasému gladiátorovi poslední pohled, načež se rychlým krokem rozešel pryč.

"Děkuju. Za všechno. Věř mi, že svůj slib splním," řekl vděčně Gaara a už se otáčel k odchodu, když tu ho Kiba ještě zastavil.

"Tvůj bratr..."

Rudovlásek nechápavě zamrkal. "Co s ním?"

Na to se v Kibově tváři rozlil spokojený úsměv. "Je zajímavý. Byla to dost příjemná společnost. Řekni mu to."

Gaara v jeho hlase nezachytil nic neupřímného. Těžko říct, jak na to bude Kankuro reagovat, ale kývl hlavou a rychle se rozešel za ním.

Naruto se vynořil na Kibově straně chvíli po jeho odchodu. Vypadal podivně zamyšleně a na čele se mu leskly kapky potu. Mrknul na svého spolunocležníka a ten ho vybídl, aby si pospíšil zpět do cely. Na podrobnosti se ho mohl zeptat později.

***

"Takže jste si ani nevrzli?" ušklíbl se Kiba krátce poté, co ze spolunocležníka dostal pár úsečných, za to stručných informací.

Mohl toho kluka klidně využít a užít si, dost možná, poslední noc. Nic by mu v tom nebránilo. A stejně tuto šanci zahodil. Nechápavě nad tím zakroutil hlavou. Neříkal náhodou, že chtěl Gaarovi vstřícnosti využít a utéct odtud? Co se změnilo? Najednou na to neměl žaludek? Hry se kvapem blížily. Zítra dopoledne bude možná litovat.

Naruto se zamračil a otočil se k němu zády, čelem ke stěně, přičemž si hlavu položil na předloktí. Doslova cítil jeho pohled v zádech a on neměl náladu ho nějak usměrňovat. Za tu krátkou dobu si všiml, jak moc byl správce psince otravný a od dotěrných slov a otázek ho odradilo jen máloco. Výhružka smrti nebo zbití do krve nezabírala.

"Já myslel, že ho chceš využít," řekl ještě Kiba a nato si lehl na záda, na svou desku.

Snědý otrok něco zamručel, ale jeho pohled jinak dál směřoval do zdi. Užíval si ten pocit klidu a vnitřní volnosti. Nesužoval ho žádný krvelačný tón, ani nutkání vraždit. Cítil se tak povznesený a nepochyboval, že zítra to bude stejné.

Stačí mi jen on. Nikdo jiný. Nikdy jsem se takhle necítil.

Kibova věta ho poněkud namíchla. Nedal to na sobě znát, ale pobouřila ho. Najednou mu přišlo špatné té dobroty zneužít. Rudovláska si oblíbil a nechtěl dopustit, aby na něj pohlížel jinak, než tak, jak na něj koukal nyní. Nedokázal by mu ublížit. To věděl zcela jistě. Od té noci ve stáji byl jeho, někým jiným, a nacházet se daleko na severu, doma, hlídal by ho jako oko v hlavě. Rozčilovalo ho, že netušil, co teď Gaara dělal. 

"Hej," hlesl opět brunet a dal si ruce za hlavu. "Zítra jsou hry. Aspoň jsi to měl zkusit. Tvoje slabost tě může zabít.

"Co ode mě chceš?" zavrčel už netrpělivě blondýn.

"Možná pravdu?"

"Jakou zas, kurva," zasyčel nevraživě blondýn a svrásčil obočí.

"Že ses do něj zamiloval," odvážil se to Kiba říct nahlas a po očku kontroloval jeho reakce.

Naruto se na něj skutečně přes rameno podíval. A ne zrovna mile. Kdyby dokázal jedním okem zabít, jistě by byl právě mrtvý. Tím se jen potvrdilo to, na co se Kiba ptal. A světlovlasý gladiátor měl pocit, že mu tím vzal všechna slova z krku a dech z plic.

Správce psince zůstal dál potichu a po jeho odvrácení se pro sebe nepatrně usmál. Ujištěn o vlastní pravdě spustil víčka a uvnitř doufal, že se tím Naruto nenechá příliš vykolejit. Nechtěl by se zítra koukat na jeho smrt, protože byl nováčkem a ti vždycky měl jít bojovat mezi prvními.

Mladý Kelt mlčky zatnul dlaně v pěst. Teď by ocenil jeho náruč. Uvelebil by se na jeho ne moc svalnaté hrudi, objal jeho štíhlý pas a hlavu položil na místě, kde mu v rychlým rytmech tlouklo srdce. Přitom by se nechal objímat kolem ramen, on by hladil jeho svaly, které tak moc obdivoval... Krásná představa. Zašimralo ho z toho v břiše a příjemná vlna tepla zaplavila jeho srdce.

Ale kdoví, pomyslel si a konečně spustil víčka, aby se nechal odtáhnout do říše snů, možná má ten blbec pravdu. 

***

"Speciální program?" polkl Gaara nakyslou chuť právě pitého vína, protože mu dnes výjimečně přišlo k chuti.

Temari přikývla, elegantně si podepřela bradu a oba své bratry shlédla dlouhým pohledem, načež se nadechla ke slovům: "Zítřejší hry budou něco extra, protože nejenže se budou oslavovat Vulkánie, taky připravili speciální program, který má oslavovat válečné tažení proti keltským kmenům. Pořadatel her má v plánu udělat rekonstrukci tehdejšího střetu."

Gaara se znepokojeně nadechl. Naruto nebude nadšený. Bude to představení o tom, že jeho kmen prohrál a podrobil si ho Řím, pomyslel si. Kéž bych za ním mohl jít a říct mu to. 

"Otec bude chtít, abychom byli všichni přítomni. Je to pro něj důležité."

"Jak ses o tom doslechla?" zeptal se Kankuro.

Blondýnka zkřivila rty v poloúsměv a klidně odpověděla: "Když jako žena trávíš čas ve společnosti mužů a děláš, co po tobě chtějí, občas z nich něco vypadne. Nebrala bych to jako důležitou informaci, ale tušila jsem, že Gaarovi bych to říct mohla."

Kankuro se hrubě uchechtl. "Těžko si tě představit, jak zrovna ty někoho posloucháš."

Starší sestra pokrčila rameny. "Když něco chci, musím se k tomu dopracovat."

Rudovlásek si ještě naposledy usrkl a odložil pohár na stolek. Nedělalo mu dobře a navíc se zničehonic zamotala jeho hlava. Raději se posadil na kraj postele.

"Jistě bude v pořádku," řekla potichu Temari, když zaznamenala bratrovy obavy. "Přežil již mnoho her, dostal se z jam Londinia, a ani tady nebude mít jistě problém."

"Jistě máš pravdu," pronesl váhavě.

Sestra přece měla vždycky pravdu.