"Takže počkat počkat..." snažil se to Kankuro zpracovat, promnul si unavené oči podlité červenými žilkami zasahujících, až k duhovce a střetl se s Gaarovým, lehce zahanbeným, pohledem, "to jako myslíš vážně?"

I poté, co mu Temari s Gaarovým svolením všechno vyzvonila, stále nechápal. Proti sexu mezi muži nic neměl, na tom mu nezáleželo, tady to tak dělal každý, a kdo alespoň jednou za život neokusil slasti stejného pohlaví, byl brán za podivína, spíš ho děsila představa, že Gaara tak riskoval a spal s někým, kdo byl v očích Římské říše pouhým otrokem, něčím méněcennějším, než pes.

Rudovlásek raději mlčel. Říct nahlas své city se najednou zdálo tak absurdní a nemožné. Samozřejmě se tu vyskytla otázka, zda se do něj zamiloval, ale na to odpovědět nedokázal. Protože odpověď si připustil k tělu už před několika dny. Cítil se tak... mimořádně, povzneseně a zpečetit to ještě navíc fyzickým kontaktem...

Temari si odfrkla a otevřela ústa ještě dřív, než se k tomu Gaara zmohl: "Co na tom? Páni využívají vlastní gladiátory pro potěšení. Nezajímá je, že nechtějí a stejně tak to mají s ostatními otroky. Oba do toho šli dobrovolně a nikdo je nechytil. Život je moc krátký na to, abychom jen tak nečině stáli a nic nedělali."

"Tem, ty si asi neuvědomuješ, co se mohlo stát," nenechal Kankuro svých obav a místo toho se mu v hlavě tvořily další starosti, které mu dělaly vrásky na tváři. "Ty otroky vlastní místní plebejec, co má vysoká místa na úřadech. Může cokoliv. Pokud by vás někdo viděl, mohl by se rozhodnout, že ten... ten..."

"Naruto," řekl Gaara, když na bratrovi viděl, jak se chystal vyslovit oslovení "otrok."

Kankuro pomalu přikývl, spojil dlaně mezi koleny a pokračoval: "Dobře, tak ten... Naruto... už pro něj nemá hodnotu, je znehodnocený a neposlušný."

"To se ale nestalo, a ani nestane," sykla Temari tvrdohlavě.

"Proč nejseš na mojí straně?!" neovládl brunet hlas.

"Protože seš opilec!"

"A je to tady zas! To znamená, že má můj názor menší hodnotu?"

Gaara nad jejich handrkováním protočil očima, založil si paže na prsou a byl pro změnu rád, že se pozornost přenesla jiným směrem, i kdyby jen na krátkou chvíli. Poslouchal, jak se Kankuro tvrdošíjně bránil, obhajoval vlastní pijáctví dětinskými výmluvami, zatímco se Temari držela zuby nehty, aby mu nenatáhla facku. Jak ji znal, určitě by mu tou fackou otočila hlavu o několik stupňů.

"Hele," zvýšil najednou Gaara hlas, „můžete být, prosím, potichu? Snažím se přemýšlet."

"Nad čím zas?" ozval se Kankuro.

Rudovlásek si povzdechl, počkal, než se ti dva konečně uklidní a rozhodl se vylíčit, co dnes odpoledne viděl v aréně při tréninku. Neubránil se starostlivému tónu hlasu, ani náhlému třasu v rukou.

***

Naruto s podepřenou bradou koukal do misky s tou odpornou směsí, která představovala jeho dnešní večeři. Překvapivě nedostal od pánů vyhubováno, jen se za ním zbylí gladiátoři otáčeli s nakvašenými obličeji, avšak neudrželi na něm oční kontakt dlouho a brzy ho odvrátili. Někteří namakanci ho sledovali déle, avšak po příchodu Kiby toho nechali i oni.

Mladý Kelt zvedl zrak zrovna ve chvíli, kdy se naproti němu zjizvený mladík posadil, se svým přídělem kaše. Nos měl víceméně v pořádku, jen z něj občas vytekl proužek krve, který si rychle setřel do lněného kapesníku. Mlčky se pustil do jídla. Rychlým pohledem zjistil pár dalších opuchlých modřin a sedřené kůže na rukou od písku.

"Tam venku..." načal Naruto polohlasem tak, aby ho slyšel jen on, "pročs mě zachránil? Mohl ses mě rychle zbavit, ale ty... ne."

Kiba se na něj podíval, svázal s ním pohled a jakmile polkl, odpověděl: "Gladiátor by neměl zemřít s nožem v zádech. Když už musíš umřít, tak v boji, se ctí a s jásotem davu."

Modroočko se zamračil. "Nehodlám mít takovou smrt. Umřít jako otrok v aréně... Na tom není nic čestného. A dav bude jásat kdykoliv, když uvidí prolít v písku krev."

"Ani tak jsem netoužil po tom, abys takhle umřel. Jednou gladiátor, do smrti gladiátor. Na tom se nic nemění. Mnoho mužů se takhle proslavilo a zůstalo nesmrtelných."

"Většina z nich se spíš přidala k povstání," odvětil na to blonďatý Kelt a křivě se usmál.

V tom největším povstáním, co kdy tahle podělaná říše zažila, bojovali moji předci. Zabili své pány, utekli od nich a usadili se s ostatními kmeny na severu, zatímco zbytek svobodných utekl přes Alpy. A já bych měl svůj rod uvrhnout zpět do okovů? Protože jsem se nezvládl dostat ze smrti rodičů a nešel dál na sever?

Kiba semkl rty do úzké linky. Dnes mu do smíchu nebylo. A komu by taky bylo. Poškrábal se vzadu ve zpocených vlasech a nabral si další porci kaše.

"Asi tě moc nepotěšilo, že to všechno viděl on, hm? Určitě byl strachy bez sebe."

Hm? U bohů, jasně že ne. Byl vyděšenej. Málem se neudržel a skočil za mnou, prolétlo mu hlavou. V nitru ho zahřálo, že se o něj rudovlásek tak bál, ale po té noci se nedivil. Ochutnal něco, co si nechával dlouho ucházet a jistě chtěl další. Uvnitř se zatetelil radostí a velmi se těšil na další tajné setkání. Jen na to musel jít opatrně.

"Už zas začínáš?"

Kiba pokrčil rameny a nespokojeně našpulil rty. "Ach, já tu jsem tak dlouho a nikdo o mě zájem neprojevil."

"Možná o tom jen nevíš."

"To těžko. Často vyrážím ven. Pán mě občas vysílá na trhy s několika málo strážci."

Naruto překvapeně nadzvedl obočí a zvědavost mu nedala, aby se zeptal: "Ven? Jak to?"

"Za ta léta jsem si získal jeho důvěru. Domlouvám obchody kolem jídla, zbraní... Většinou zvládnu usmlouvat dobrou cenu, ale dá se to jen s některými obchodníky. Nechtěl jsem ti to říkat, protože bys možná chtěl takhle zdrhnout a předem ti říkám: je to marný. Zkoušelo to už několik lidí přede mnou a vždycky to dopadlo stejně."

Světlovlasý mladík zakroužil lžící v misce a vydechl: "Jak dopadli?"

Brunet pokrčil rameny, vrátil se k jídlu a prostě odpověděl: "Ukřižováním. Dlouhou, pomalou smrtí. To tě od útěků fakt odradí."

***

Večer usnul rychleji, než očekával. Zůstal dlouho vzhůru kvůli případné návštěvě, avšak žádná ho nečekala. Trochu ho to zklamalo. Přece se o něj musel Gaara šíleně bát. To zaspal tak snadno? No, jestli zbytek té noci už nezamhouřil oka a myslel na jejich noční tělesné aktivity, nedivil se. Kdyby byl v té cele sám, možná by se ukájel nad erotickými představami, jako ti perverzáci kolem. Na tohle si upřímně nikdy nezvykl, a i když se mu mužská společnost zamlouvala, nepotřeboval slyšet vzdychání ostatních gladiátorů.

Ráno před úsvitem se Kiba vypařil. Napůl při vědomí a napůl stále ještě spící zaznamenal, že si pro něj přišli dva římští vojáci, kteří mu podávali plášť a pak s nimi odešel. Zaslechl slovo jako "trh" a "obchod", a to bylo vše, než se propadl do krátkého snění, načež byl po východu sluncem vyhnán zpět na písek arény.

Doufám, že si dneska dají pokoj, pomyslel si. Zamračil se na zle vyhlížející individua a po prásknutí biče se připravil do útoku proti novému protivníkovi, který se jevil jako Gal. Teď bych radši Kibu... dodal jeho vnitřní hlásek, protože muž si ho měřil jako příští oběť.

Vysoký muž s poměrně velkými svaly a zlým výrazem ve tváři, která už nesla stopy stáří, si byl sto procent jist svého vítězství. Naruto nepochyboval, že by mu těma velkýma prackama mohl zlomit vaz. Od takových bylo lepší držet se dál. Další prásknutí biče, jehož konec dopadl příliš blízko jeho nohou, ho přinutil je uvést do pohybu. Koutkem oka se podíval na vršek lože, jen aby zjistil, že tam dnes jeho rudovlásek neseděl. Projela jím vlna zklamání, avšak brzy musel vykrýt výpad pěkně naštvaného chlapíka. Na zklamání neměl čas.

***

Gaara se po probdělé noci necítil zrovna dvakrát nejlépe. Cítil silnou únavu, měl starosti, ani včerejší svěřování nedokázal dostat z hlavy. Kankuro ho sice nesoudil, ale odešel s dost zvláštní grimasou ve tváři. Nikdy ho takového neviděl a docela ho tím vystrašil. Temari si s ním na druhou stranu zvládla povídat půlku noci – i to byl důvod, proč téměř nespal – a do rána už pak přemýšlel jen o Narutovi. Mrzelo ho, že se dneska jeho tréninku neúčastní. Čím dál častěji trénovali ve velkém amfiteátru a zítra měly konečně započít gladiátorské hry. Byl z nich tak nervózní. Bude se muset dívat, jak Naruto bojuje o život a nemoct s tím nic udělat, protože hry byly na počest velmi úspěšného muže ze senátu.

Krásné slunečné ráno využili obchodníci ze sesterských měst a drobných statků, a rozhodli se ozdobit tržnici vlastními výrobky. Do přístavu právě vplula otrokářská loď s neochotnými pasažéry, kteří měli být dopoledne prodáni jako majetek. I navzdory rozladěné nálady místní hory, která dnes měla na kontě hned dvě mírná zemětřesení a hustý šedý kouř klouzající se modrou oblohou, pokračoval život nerušeně dál. Nikdo si nic nedělal z hory dřepící uprostřed travnatých kopců a svahů s přilehlými skalisky. Dokonce se pár mladých svobodných rozhodlo na objížďku kolem a zjistit, zda se z jejich mladické rozvernosti hora znovu nerozechvěje. Kankuro měl být mezi nimi, bohužel ho na dnešek čekaly jiné povinnosti.

"Nechápu, proč to musím zařizovat já," brblal si pod imaginární vousy Kankuro, zatímco ho následoval bratr a za ním se držela služebná.

"Možná kdyby to z tebe během snídaně tolik netáhlo..." odmlčel se a sjel ho kritickým pohledem, poněvadž dalších slov nebylo třeba.

Kankuro si uraženě odfrkl. Neřekl by, že stačilo tak málo. Otec dělal jako kdyby nikdy žádnou neřest neokusil. Chuť pít od někoho podědit musel. A matka bývala v rodné domovině kněžkou chrámu, takže odtud to asi nebylo.

"Dneska mají opět trénink. Půjdeš se na něj podívat?" změnil starší sourozenec téma, aby se konečně začalo řešit něco jiného a s nově vzniklým úsměvem si povšiml bratrova vykolejení.

"N-ne... Neměl bych..." zamumlal rudovlásek potichu. I když se o něj hrozně bojím. Rád bych viděl, že je v pořádku, že mu nic není. Vidět ho jen na pár chvil by mne učinilo šťastným.

"Proč by ne?" zastavil se Kankuro u dalšího stánku a uchopil do ruk ručně tkané plátno. "Nikdo se za tebou neohlédne a pokud si připlatíš za mlčenlivost, ani to nikdo řešit nebude. Peníze máš, tak co řešíš?"

Gaara zůstal tiše. Nechtěl využívat své finanční výhodnosti, aby se k Narutovi dostal. Zařekl se, že nic takového dělat nebude a nechá Bohy, aby jim k sobě vytvořili cestu. Věřil jim. Nikdy nebyl nábožensky založený jako jejich matka, spíše se na všechno díval z té realistické stránky, ale po tom, co mu přišel do života Naruto a on se do něj zamiloval na první pohled... Začínal věřit tomu, že tam nahoře nějaká vyšší moc byla.

A právě ta samá vyšší moc ho do očí praštila novým nápadem, když u kovářovi dílny spatřil tvář, kterou několikrát vídával poblíž blonďáka. Mladík s hnědými vlasy, šibalským úsměvem ve zjizvené tváři a několika strážci za zády, byl někdo, kdo by mu setkání s Narutem mohl poskytnout.