Gaara byl celý zbytek dne jako na trní. Sice se Narutovi nic nestalo, ale stejně tam zůstávala pachuť strachu o osobu, k níž si během krátké doby vytvořil silné pouto. Neuměl si představit, že by o něj měl takto hloupým způsobem přijít. 

Otec ho naštěstí nechal být, nekomentoval jeho stav, spíše se věnoval svým hostům a opět se je pokusil nalákat na menší večírek v jeho vile.

"Obávám se, že na dnešní večer už mám program, ale děkuji vám za pozvání. Rád jej přijmu někdy v budoucnu," odmítl slušně senátor, avšak jasně znatelný odpor v jeho očích mluvil o něčem jiném.

"Samozřejmě, ale vězte, že má nabídka platí," odvětil Raso a Gaara na něm viděl, jak mu poblíž levého oka vyskočila rozčilená žilka.

Dělal všechno proto, aby pro ně získal lepší postavení. Mnohem lepší než to, co momentálně měli. Mladík ve skrytu duše doufal, že se zase nepokoušel o místo v Senátu. To by pak nemusel Naruta už nikdy vidět.

Senátor mlčel. Místo slov zvolil obličejové grimasy a těmi dával jasně najevo, že skončil. Raso se tedy slušně rozloučil a rozhodl se odejít. Rudovlásek otce rychle následoval, a ještě se nezapomněl několikrát ohlédnout na muže, jenž jimi tak jasně opovrhoval. Nelíbila se mu ani jeho vizáž, ani tón, se kterým s nimi pokaždé hovořil.

"Nech to být, otče. Tohle stejně nikam nepovede. A domov tu máme pěkný," dovolil si na otce Gaara konečně promluvit, když se dostali do vily, a právě tam se oba zastavili.

"Ten muž je rodový tribun. Víš, co to znamená?" spustil hněvivým hlasem Raso a otočil se čelem ke svému synovi.

Gaara se nechápavě zamračil. "Ty se chceš vrátit zpátky do Říma?"

"Viníš mě, že pro vás chci jen to nejlepší? Ten muž mi může zajistit postup nahoru, avšak já stejně zůstávám stát na místě."

"Určitě to děláš pro nás?" zeptal se upřímně rudovlásek.

"Samozřejmě!" zvýšil na syna hlas a přes tvář se muži prohnalo krátké ublížení. "Ty si se dnes celý den choval divně, a když došlo na tu bitku, mohl si se zbláznit."

Proč to musí zrovna teď připomínat? Vždyť tady jde o něj, a ne o mě, prolétlo Gaarovi hlavou a chtěl automaticky sáhnout pro svůj náhrdelník, ale uvědomil si, že ho dal darem Narutovi. Opět ruku nenápadně stáhl podél těla a na jazyku se mu pomalu rýsovala odpověď, když v tom si všiml příchodu matky.

"U Venuše, copak se to tu děje?" promluvila Karura a postavila se boku svého muže, jenž k ní ihned stočil pár očí.

"Ale nic. Jen jsme tu trochu diskutovali," odpověděl bez váhání starší z dvojice.

Raso si zachoval nicneříkající tvář, avšak jeho oči zjihly. Gaarovi přišlo, že si jen díky ní zachovával střípek vřelosti a laskavosti. Upřímně si nedokázal představit, co by dělal, kdyby ji neměl. Pozoroval, jak ji něžně chytal za ruce a něco sděloval, ani pořádně neposlouchal co. V mysli se vracel k Narutovi, srdce mu hořelo radostí, a zároveň cítil neuhasitelnou touhou ho znovu vidět a přesvědčit se, že byl skutečně v pořádku. Možná by se mohl nějak nepozorovaně dostat do podzemí, kde měli otroci své cely. Kdyby to zkusil v noci, tak možná, jedině možná, by se vyhnul nočním hlídkám.

Ale opravdu se mi chce takhle riskovat? Vždyť ho ani pořádně neznám, ozval se pochybný hlásek.

"Ah, Gaaro, kdepak máš svůj přívěšek? Snad jsi ho neztratil, je to poslední kousek z naší země," vyrvala ho z přemýšlení matka a s drobným, maličko nechápavým úsměvem směřovala očima k jeho prázdnému krku, který dnes nekrášlil kousek azurového kamínku z jejich domoviny.

"Ehm, ne... To ne, neztratil," vydechl mladík, do tváří mu stouplo horko, jak si vzpomněl na minulou noc, kdy bez přemýšlení věnoval vzácný přívěšek Narutovi a pokusil se rychle vymyslet kloudnou odpověď: "No... já ho nechal... u sebe. Nechtěl jsem ho ztratit..."

"Hm, zvláštní..." ozval se pochybovačně jeho otec, "nikdy ho nesundáváš a dnes na tobě najednou chybí?"

Gaara upřímně nečekal, že si toho všimnou tak rychle. Nechtěl myslet na to, co by bylo, až jednoho dne objeví jeho přívěšek na Narutově krku. Neměl v úmyslu ho zbytečně dostat do nebezpečí. Myslel to dobře. Chtěl mu dát něco hmotného, co by mu udělalo radost. A teď se to zdálo jako největší chyba.

"Už ho nech být. Vyslýcháš ho jako zloděje," ozvala se konečně Karura.

Raso pokrčil rameny, více nenamítal a natáhl ke své manželce ruku se slovy: "Můžeme?"

"Jistě," usmála se vřele, a ještě před odchodem, políbila syna na čelo. "Nezapomeň, že dnes je ta večeře. Ať se Kankuro s Temi připraví, ano?"

Gaara přikývl a už sledoval, jak rodiče odcházejí. Konečně se mohl uvolnit a dát prostor úlevě. Tak to bylo těsně, prolétlo mu hlavou. Lhát tomu hlídači byla jedna věc, ale lhát otci?

***

Vrátil se do ložnice, kde se poklidně chystal vymyslet plán, jak se dostat k Narutovi, přesvědčit se, že mu nic nebylo, a zároveň by se tu ukryl před sestřinými otázkami. Naneštěstí nebyl v ložnici sám... Bratr měl občas zlozvyk nabourávat jeho soukromí a nebylo mu hloupé se válet v čisté posteli, zatímco do sebe naléval jeden měch vína za druhým. Tohle Gaara nesnášel a upřímně doufal, že po jednom vážném rozhovoru, který spolu ještě docela nedávno vedli, Kankuro pochopil, že se tohle neslušelo. Evidentně ne. Venuše byla svědkyní, že měl za bratra naprostého ignoranta a hlupáka.

"U všech bohů, Kankuro..." povzdechl si mladík, mučednicky si protřel unavené oči a vrhnul na něj nazlobený pohled, "jasně jsem ti řekl, že si nepřeji, abys chodil do mé postele."

"U Jupitera, tak mi promiň," zabublal podnapilým hlasem starší sourozenec a s překvapivou elegancí se vyšvihl do sedu.

"Co tu vůbec děláš?" zajímal se Gaara a udržoval si přísný výraz.

"Schovávám se před sestrou. Rozhodla se mě ode všeho vína izolovat," zatvářil se jako uražené dítě.

"To mi zní jako dobrý nápad," přitakal Gaara a zkřížil si paže na hrudi.

"Nah, tak ty taky?"

"Kankuro," povzdechl si rudovlásek.

Kdyby trpěl nějakou krizí, neřekl by půl slova. Naučil se chápat bratrovi emoce, ač mu to značnou část života trvalo, avšak sám cítil, že s věkem byl stále moudřejší, jenomže tohle chování stále nechápal. Pokud ho nic netrápilo, tak proč pil? Proč by ho bavilo se opíjet tak moc, že o sobě skoro nevěděl? Takto si akorát ničil zdraví a Gaara si uvědomoval, že možná kvůli tomu pití byl tak natvrdlý. Jistě mu to nedělalo dobře na hlavu.

"Kdes byl vlastně včera v noci?" uhodil na něj najednou Kankuro.

Ve vteřině Gaara zrudl jako rajče, dokonce přísná maska vystřídala zmatenost. Zamrkal, dech mu tak trochu uvázl v krku a polil jej nepříjemný mráz navzdory tomu, že teploty byly vyšší než obvykle, a tudíž i uvnitř bylo nesnesitelné dusno.

"No?" nazvedl brunet obočí, posunul se k okraji postele a zadíval se na mladšího sourozence s jasnou otázkou v očích. "Sice dost popíjím, ale nejsem úplný pitomec. V noci jsem se tě viděl, jak vylézáš ze stájí a pak se snažíš nenápadně dostat do vily. Cos tam dělal?"

"Jel na vyjížďku, co jiného?" vypravil ze sebe na jeden nádech Gaara.

Kankuro se krátce uchechtl. "Jo? Tak proč seš tak červenej?"

"N-ne, nejsem!" odmítal toto tvrzení tvrdohlavě a odvrátil červený obličej na stranu.

"U Jupitera! Já už vím, cos tam dělal!" vykřikl Kankuro náhle, až se Gaara vyděsil a taky jej dost vykolejilo to, jak bratr prudce vstal, přicupital k němu a s lišáckým úsměvem ho chytil za obě ramena.

Z takové blízkosti rudovlásek cítil bratrův nakyslý dech z vína a horkost jeho dlaní i sytá barva červené na lících prozrazovala, že toho měl v sobě doopravdy hodně. Dech mu však vyrazila jeho následující slova...

"Že ty sis konečně vrznul, heh?" řekl to s takovou jistotou a rázností, že tím Gaaru dokonale vykolejil.

"Tak to není!" vykřikl.

"Ale jistě, že je! Podívej na sebe! Vždyť celej jen záříš! Máš lepší náladu, v každém jiném případě bys mě ze svojí postele hned stáhl a pak mi vyhuboval, ale ty ne! A navíc máš tady dost pěkný znamínko lásky! Tak co? Mám pravdu?"

Proč z toho má takovou radost? pomyslel si a v hrudi mu prudce poskočil srdeční sval. Takže Naruto se vážně nekrotil, když mu uzurpoval většinu krku. Zhrozil se, protože nechybělo málo, aby na to přišla i matka nebo kdokoliv jiný. To to bylo tak vidět? V reakci na jeho pravdivé obvinění zůstal potichu, sklápěl zahanbeně pohled a rty se mu chvěly nervozitou. Tímto ho jen utvrzoval v pravdě.

"Takže je to tak!" vyjekl nahlas Kankuro a na tváři se mu roztáhl spojený úsměv, přičemž bratra poplácal po zádech.

"Prosím, nekřič tak," zaúpěl potichu Gaara.

"Tak, jaký to bylo?! Prosím! Řekni mi to! Je to už dlouho, co jsem o to přišel a ty první pocity si pamatuju jen tak matně! Prosím, svěř se mi!"

"Dobře, dobře, ale buď už zticha!"

Gaara v duchu mučednicky vydechl, odmítl nabízené víno a stále ještě červený se posadil na kraj své postele, bratr vedle něj a složil ruce do klína, načež přemýšlel, jestli měl říct celou pravdu, nebo o ní částečně pomlčet. Jak by Kankuro reagoval na to, kdyby se dozvěděl, že se vyspal s otrokem? Ne. Zatím o tom nechtěl mluvit. Ptal se přeci jen na to, jaké to bylo.

"Bylo to... dobré. N-nejdřív to bolelo, ale bylo vidět, že-že moc dobře věděl, co dělá. Nikdy jsem nic... takového necítil. Nevím, jestli bych to zvládl popsat. Najednou ve mně bylo tolik pocitů, tolik vjemů. Vlastně... dobré je slabé slovo," promluvil, ne moc ochotně, ale ke konci věty se nesměle usmál.

"Tak je z tebe chlap," zazubil se Kankuro a znovu poplácal bratra po zádech. Možná to bylo moc, protože málem přepadl na zem.

"Tobě nepřijde divné, že jsem spal s mužem?" obrátil za ním Gaara vážnou tvář, avšak Kankuro jen zavrtěl hlavou.

"Vůbec ne. Co jsem si tak stačil povšimnout, tak si spousta místních mužů užívá se stejným pohlavím."

Rudovlásek se křivě usmál. Kdyby věděl, kdo byl ten, s kým jsem spal, pomyslel si.

"A... znám ho?" naklonil se k němu ten všetečný bratr, se stále veselejší náladou.

A je to tady...

"Um, ne, nemyslím si," polkl.

Bratry vyrušilo náhlé otevření dveří a vpád třetí osoby do ložnice. Samozřejmě šlo Temari, která naháněla Kankura, protože ho podezřívala z pijáctví, i když mu všechno víno zabavila. Hned, jak ji Kankuro viděl, vyděsil se.

"Tak tady se schováváš! A zase piješ?! Kdes to sakra sebral?!"

"Gaaro, pomoc!"

"Tohle si vyřeš sám," odmítl ho oslovený a rozhodl se mezi ně neplést, takže vstal a nechal sestru, aby k němu napochodovala jako nějaká rozzlobená bohyně.

"A tebe hledám taky," stočila i na Gaaru pohled, sic mírnější než na druhého sourozence, přesto mu po zátylku přeběhla husí kůže.

"Mne?" ukázal na sebe nechápavě, ale pak mu to došlo.

Bude chtít vědět, jak to dopadlo s Narutem... Ooo, ne. Ne, ne, ne... Ne před Kankurem. Prosím, to ne... Nechci, aby z toho dělal vědu.

"Ano! Ještě jsi si mi neřekl, jak to u vás dopadlo! Nechytli vás doufám. To by byl pořádný malér."

"Proč by z toho měl mít Gaara malér?" nechápal Kankuro, očima těkal mezi sestrou a bratrem a mysli měl další zmatení. "Co je špatnýho na tom si vrznout?"

"Protože jeho pán by asi nebyl rád, kdyby se doslechl, že se bez domluvy vyspal s jeho gladiátorem," vysvětlila Temari zcela ochotně, protože se domnívala, že Gaara ze sebe už všechno vysypal.

"Tys spal s gladiátorem?!" zalapal po dechu.

"Tem," vzdychl rudovlásek, složil tvář do dlaní, přičemž cítil, jak jej polila hanba, "on to ještě neví."

Temari se zasekla v půlce pohybu, vznikající úsměv ji zmrznul na rtech a ona zalitovala, že nezůstala mlčet. No co? Prostě to chtěla vědět!