Společně vstřebávali klid a noční chlad. Občas jejich ticho přerušil frkající, náladový kůň, kterého při tělesných aktivitách vzbudili, ale jinak byla všechna zvířata klidná. Naruto zůstával ve střehu, kdyby ho jeho věznitelé chtěli zkontrolovat, avšak vypadalo to, že se na noční služby netěšili o dost více než on. Hladil rudovláska, jenž zabíral místo po jeho boku, hlavu měl položenou na levém prsu a naslouchal tak srdečním frekvencím. Cítil, jak z něj postupně odeznívalo teplo a velkou dlaní ho hladil po holém stehně, aby mu připomněl, že by jej zvládl velmi rychle zahřát. Vsadil by se, že by byl jeho konečník pořád poddajný a mokrý, takže by druhé kolo nebylo tak drastické a mohli si ho pěkně vychutnat.

"S jakým plánem mám přijít příště?" zeptal se vedle něj zvědavě hluboký hlas a jemná dlaň něžně hladila svalstvo břicha a hrudníku, opisovala jeho linie a zároveň bříšky prstů stírala dotěrné zbytky dosud nezaschlého potu.

"To se ptáš mě?" nadzvedl Naruto nechápavě obočí a našpulil rty.

Gaara se nad jeho otázkou musel usmát. S kým jiným by asi tak mluvil? Zvedl oči a zadíval se mu do zmatené tváře, což ho donutilo k úsměvu většímu. Vážně si myslel, že se ptal toho koně vedle?

"Co je?"

"Ale nic," vydechl, zadržujíc tichý chichot a pokračoval s hlazení těch dokonalých svalů.

Plavovlasý zůstal mlčet, až když už to otravné seno rozčilovalo, jelikož jej stébla delší dobu bodala do zadku, rozhodl se obrátit na bok, čelem k rudovláskovi. Ten musel změnit polohu a moc se mu to nelíbilo, vzhledem k tomu, že poslouchal jeho pravidelnému srdečnímu tepu a zase položit hlavu do sena. Už tak měl vlasy zamotané a zpocené. Naštěstí mohl přímo hledět do jeho nádherných modrých safírů, jež v temnotě noci krásně svítily. Do lící mu vstoupila růžová z pomyšlení, že ten muž před ním byl celý krásný.

Naruto se uvolněně usmál, natáhl k mladíkovi před sebou ruku a dlaní ho vzal za zbarvenou líci. Na kůži se odrážel jeho teplý dech. Měl skutečně pěkné rysy. Mírně vystouplé lícní pod pokožkou, úzká brada, tmavě červené pramínky přirozeného původu, velké zeleno modré oči, které na něj svítily neobvyklým štěstím. Sice je měl víceméně zešikmené, ale právě to mu dodávalo exotický nádech.

"Proč si mě tak prohlížíš?" protnul Gaara to ticho a kdyby to šlo, naklonil by hlavu na stranu.

"Já nevím... asi proto, že... jsem nikoho takového neviděl."

Tím u něj vyvolal stydlivý úsměv. Rudovlásek sklopil pohled a vrátil se k hlazení jeho svalů. Těžko říct, zda i on bude mít podobné.

"Víš, že bych si i já přál vrátit domů?" načnul opatrně Gaara, zvedl zrak a pozorně kontroloval reakci svého milence. Naštěstí si udržoval vlídný pohled a mlčky ho pobídl k mluvení. "Z místa, odkud pocházím, otroctví téměř zaniklo. Pár tamějším vládnoucím vrstvám se to nelíbilo a propukla občanská válka, která nás donutila utéct z našeho domova a my se už nikdy nesměli vrátit. Nebýt otcových starých známých v římském senátu, dopadli bychom špatně. Ale přesto... bych se ještě jednou přál vrátit zpátky."

Modroočko zůstal potichu. O vzdáleném východě pranic neslyšel. Prakticky se zdálo, že nic kromě Říma není, a že impérium je jediné dominující na tomto světě. Sám se o tom potvrdil v mladých letech, kdy je napadla jedna z legií čítající tisíce vojáků.

"Ty se alespoň máš kam vrátit," řekl na to, snažil se o mírný tón, avšak hořkost v něm přebít nedokázal.

"To není úplně jisté. Ale ty máš daleko větší šanci. Něco muselo zůstat," pokusil se mu Gaara dodat naději.

Snědý mladík se ironicky usmál. "To si nemyslím. Poslední, co si pamatuju bylo, že to tam Římani zapálili a posypali půdu solí. Nic nezbylo z lesů, které jsem jako malý navštěvoval."

"T-to..." hledal Gaara vhodná slova, jenže nic dostatečně uklidňujícího nenacházel. Dlouze si povzdechl a přitulil se k němu. Přece se muselo něco zachovat. Nemohli to zničit celé. Tomu nevěřím...

Modroočko si též potichu povzdechl, dlaň z líce přesunul do rudých vlasů a bezbolestně z něj vytáhl zamotaná stébla vysušené trávy. Znovu si povšiml, že v porovnání s ním byl zatraceně bílý. Tak čistě bílý, jako sousoší z bílého kamene.

"Máš tak bílou kůži. Jako sníh..."

"Jako co?"

"No, sníh. Je to bílý, studený závoj, objevuje se jen v chladných měsících, když je hodně velká zima. Na severu ho vždycky bývá spousta."

"Já... nevím, co to je," přiznal neochotně a líce se mu zbarvily do ruda.

"Huh?" Naruto se podivil, uchopil rudovláska za bradu a přinutil ho, aby se mu díval do tváře.

"Tady nikdy velká zima nebývá. Jsme blízko moře."

"Hmm," přimhouřil opálený mladík soustředně víčka. "Potom mám nápad... Římani už mě beztak mají za barbara, takže tě unesu a... dostaneme se na sever. Dál, než dopadá stín Říma," zazubil se ke konci věty.

Gaaru to donutilo k úsměvu taky. Už jen ta představa mu přišla nesmírně vzrušující. Nechali by Pompeie za sebou a uháněli směr sever, ačkoliv by to byla pěkně daleká cesta. Museli by projet skrze celou Římskou říši, než by se úspěšně dostali mimo její dosah. Stín Říma padal daleko a ještě drtivější a krutější byl ke svým odpůrcům.

"Tak, až to budeš chtít spáchat, dej mi vědět," řekl s pobaveným hlasem.

"Až to udělám, tak to nebude čekat nikdo," odvětil na to a věnoval mu dlouhý, horký polibek.

Zase se cítil dost čilý na druhé kolo. Proto mu sjel rty na krk a rukou mezi mokré půlky. Nelitoval toho, že stihl ejakulovat mimo něj, takhle mohl mít pohodlnější cestu a nemusel se ošívat. Jeho konečník byl pořád poddajný, vlhký a šíleně rozpálený, když si tam dovolil opět sáhnout. Zatlačil bříškem ukazováčku na vchod a vsunul ho dovnitř. Gaara se napnul jako struna a potichu, s trochou té bolesti v pozadí, vydechl. Přivřel víčka, hladil svého milence po plavých vlasech a ve tvářích měl červeň studu.

Naruto na jeho krku zanechal tmavou značku, to bledé plátno by se mělo zabarvit když už, pronikl prstem hlouběji a dlaní se ho dotkl mezi lopatky, aby ho k sobě tak víc přitiskl. Pomalu zvedl tvář, s potěšením, jež se mu přehnalo přes obličejové svaly se otřel o rudovláskovi světlé rty. Spokojeně zapředl nad jeho doteky ve vlasech a vsunul do jeho konečníku i druhý prst. Roztažený vypadal dost, povedlo se mu pojmout celou jeho nadprůměrnou chloubu, takže prsty by neměly být taková potíž. Daroval mu několik něžných polibků a někde v nitru se ozval ztrápený hlásek oznamující, že tato chvíle každou minutou stejně skončí. Gaara se bude muset vrátit do vily a on do svého vězení, kde byl jeho otravný spolunocležník. To mu vzalo vítr z plachet, přestal s drobnými polibky a zároveň pohybovat prsty uvnitř horkého rekta.

"Copak?" hlesl Gaara a otřásl se novým přívalem vzrušení, které poskytovaly jeho šikovné prsty.

Velké zklamání bylo, když v konečníku najednou ucítil prázdno a Naruto se od něj odtáhl, aby se mohl posadit. Rudovlásek ho nechápavě sledoval, jak si z krátkých vlasů vyklepával seno a následně nahrbil do krve poškrábaná záda.

Nelíbilo se mu to? Ne... To ne. Hloupost. Klidně by byl ještě pro druhé kolo. Já bych to ještě zvládl, i když byl tak-tak... velký a tvrdý, začervenal se, taky se opatrně vytáhl do sedu, avšak záhy zjistil, že to byla hloupost, neboť mu do kříže vystřelila pořádná bolest.

"Ah, au," zasykl potichu a Naruto se po něm ohlédl.

"Eh, jo, promiň mi, asi tě to bude bolet. V polovině jsem se přestal ovládat," usmál se jemně, natáhl po rudovláskovi paži a uchopil ho kolem pasu.

Takže... všechno v pořádku? zeptal se Gaarův vnitřní hlásek a on klidně opřel hlavu o jeho široké rameno. Dnes zažil něco nepopsatelného a úžasného. Nemohl uvěřit, že se to konečně stalo a byl na sebe nesmírně pyšný, že překonal strach z neznalosti a nechal to na dvou zkušených rukou. Určitě musel mít v minulosti někoho, koho měl rád a dělal to s ním dobrovolně, jinak by se ke mně takhle nechoval. Bylo by mu jedno, zda by mě to bolelo, pomyslel si a dlaň opřel o jeho paži, po níž začal přejíždět. Měl chuť se usmívat a myšlenky měl celé poblázněné. Nejraději by se s ním pochlubil ostatním a ukázal, že on, který celý život zůstával opodál, nevýrazný, zdržoval se sociálních interakcí, se pomiloval s mužem, jenž měl tělo jako bůh a dokonalý nástroj sloužící jen k jeho potěšení.

Je mi jedno, že je otrok... Nezáleží mi na tom, prolétlo mu ještě hlavou. Možná by byl způsob, jak ho zbavit okovů, ale bude to těžká a trnitá cesta. Pochyboval, že by Narutův nynější pán dovolil jeho prodej, i kdyby měl tu sebelepší nabídku. Prsty automaticky zabloudil ke svému přívěšku, zamyšleně ho promnul a narovnal se. Přetáhl si kožený provázek přes hlavu, vzal Narutovu volnou ruku a vtiskl mu ho do dlaně.

"Hm?" zabručel nechápavě modroočko, sjel pohledem níže a mírně našpulil rty. "Co je to? Poděkování za sex?"

Gaara zrudl a zavrtěl hlavou. "Ne... To ne.. Spíš... jak jsi předtím říkal, že se pokusíš utéct..."

Plavovlasý mladík přikývl, naklonil hlavu ke straně, lépe se mu tak dívalo do jeho červené tváře a promnul hladký, lesklý kamínek mezi prsty.

"Tak to... je slib, že půjdu s tebou. Klidně mě můžeš unést," usmál se na něj.

To je blázen... Kdyby tak věděl, co jsem měl původně v plánu, ozvalo se hryzavé svědomí. Udržoval si úsměv, avšak potichu polkl, neboť se začínal cítit špatně. A on ho chtěl jen využít... Od toho plánu pomalu upustil a rozhodl se přijít na jiný nápad. Přeci jen by se cítil špatně a nebyl úplně chladný, ani z kamene.

Najednou zaslechl hlasy. Napnul se, úsměv mu zmizel a prudce otočil hlavu ke dveřím. Našpicoval uši a poslouchal, zda se kroky vzdalují, či nikoliv.

"Sakra... budeme to muset rozpustit," šeptl ke Gaarovi, neohrabaně se zvedl a pomohl i jemu, přičemž se dali do zběsilého oblékání.

"U Jupitera! Já tam nejdu! Co když po mně skočí?! Je vysokej!" ozval se za vraty stáje pisklavý hlas jednoho z vojáků.

Gaarou projel děs a pokoušel se, navzdory bolesti, rychle dostat do odhozeného šatstva. Naruto mu naštěstí pomohl a přitom se co chvíli ohlížel k vratům, zda se už nepohnula.

"Dobře dobře! Půjdu tam taky! Ty posero!"

"Já a posera?! Nechápu, proč tam poslali zrovna mě!"

"Přestaň si furt stěžovat!"

Naruto se potichu uchechtl a natočil se tváří k oknu, dost širokému na to, aby se jím rudovlásek protáhl. Ukázal na něj prstem a Gaara nejistě přikývl.

"Nikdo není venku," hlesl pološeptem ke Gaarovi, když pořád váhal, "a nemáš to daleko."

"Budeš v pořádku?" zajímal se starostlivě, za jeho asistence se dostal na chladný kámen a nezapomněl se za ním ohlédnout, načež se musel hodně skrčit, jinak by se praštil do hlavy.

Modroočko se vřele usmál a zavrtěl hlavou. Je hezké, že se o mě bojí, ale tihle, než se sem uráčí dojít... S vděčností stiskl v dlani jeho přívěšek a poplácal ho po zadku.

"Už běž. Ještě se uvidíme," mrknul na něj spiklenecky a rudovlásek s drobným úsměvem přikývl.

Syn bývalého senátora se dostal ven s nečekanou mrštností. Možná za to mohl strach z prozrazení nebo odhodlání a touha ho znovu vidět bez zbytečných komplikací. Zasněně se zadíval na tmavé nebe nad sebou a děkoval, že se tato noc tak skvěle vydařila. Zkontroloval své strany, mhouřil oči do černočerné tmy, a když si byl na sto procent jistý, že na nikoho nenarazí, vyšel vpřed.

Naruto si prohrábl vlasy, úlevně vydechl a otočil se za zvukem skřípajících vrat stájí. Vzal do náruče velkou hromadu sena, kvůli zachování iluze, že tu celou dobu poctivě pracoval a vyšel do uličky, na jejímž začátku už stáli ti dva hašteřící pitomci. Nadzvedl obočí a nespokojeně našpulil rty. Kéž by to setkání trvalo o poznání déle. Dostal zlost, protože ti dva zničili jejich romantickou chvilku... Romantickou? Nu, tak by to nenazval... Užili si, ale příliš romantiky v tom nebylo. Přesto v Narutovi hřál příjemný plamen namísto palčivé touhy po krveprolití.