Naruto si myslel, že šlo o sen. Určitě právě spal, snil o "svém" rudovláskovi, o místě, na kterém na sebe poprvé promluvili a podle čpějící moči někde v pozadí usoudil, že mu jeho spolubydlící chcal na hlavu. Teď se zbývalo jen probudit, Kibu zbít a znovu se pohroužit do spaní, jenže jak tak stál, zmateně mrkal a pokoušel se probudit, zjistil, že to nešlo. Skutečně tu byl a Gaara na něj koukal se směsicí překvapení a zmatení. Už od pohledu bylo patrné, že ho tady nečekal. Jeho kůň na sobě měl připevněnou uzdu a přes ohrádku měl dané nachystané sedlo.

"Co tu děláš?" zeptal se Gaara a marně zakrýval ve svém vlase nadšení z jejich setkání.

"Věř mi, že jsem zmatenější víc, než ty," odvětil Naruto, podrbal se vzadu na zátylku a ve zkratce mu řekl kvůli čemu sem původně přišel.

Po dokončení rudovlásek nakrčil čelo a při ohlížení za své rameno se zamračil. Jakoby mohl přes tu zeď vidět až do jejich rodinného sídla a dovedl propálit sestru pohledem. S povzdechem uvolnil postoj, opřel se zády o jeden z mnoha trámů, které zajišťovali podpěr střechy a zkřížil si paže na hrudi.

"Sestra se do všeho musí plést. Omlouvám se, že tě tak využila a nenechal tě spát."

Modrooký otrok přimhouřil oční víčka. Aha, tak proto se mu ta žena venku zdála tak povědomá. Měli společné sourozenecké rysy, stejný tvar očí, jen barva duhovek měla blondýnka tmavšího odstínu, něco jako brčál a Narutovi přišlo, že její tvář byla daleko přísnější a tvrdší. Rozhodně se s nikým nemazlila a to ji viděl jen pár minut. Krátce se pozastavil nad jeho slovy a v duchu se nad tím zatetelil radostí.

Tak slušný a laskavý. Zaslouží si to někdo jako já? Já, který zabil už tolik lidí?

"Tak sestra? Starší?"

"Mmm," přikývl a zaklepal prsty o svoji pokožku. Že já pitomec jí něco říkal. Vážně chtěla takhle riskovat? Co když nás někdo chytí? Jak se to pak vysvětlí? Navíc by měl po tak náročném dni odpočívat, uvažoval v hlavě a vymýšlel různé katastrofické scénáře, než jej přerušil chraplavý hlas mladého gladiátora.

"Takže ses svěřil sestřičce o našem malém setkání?" usmál se potměšile Naruto a pobaveně naklonil hlavu ke straně.

Gaara cítil, jak mu do tváří stouplo horko a při vzpomínce na dnešní odpolední události ve skladě se zbraněmi mu přivodilo ledový mrazík v zádech. Celý se otřásl a klopil zrak na zem. Takovou kulišárnu od Temari nečekal, ale mohl jí to mít za zlé? On by s něčím takovým nikdy nepřišel, pravděpodobně by ho dál tajně navštěvoval v tom skladu, ukrájeli si ten krátký čas, a ani jednoho by nenapadlo, že byla i jiná cesta.

Zaslechl pomalé, soustředěné kroky, Ichibi za jeho zády zafrkal a za chvíli poznal drsnou dlaň na pravé líci, jež ho opatrně pohladila. Zvedl tyrkysové oči vzhůru a koutky rtů se mu roztáhly v jemný úsměv. Byl tak rád, že mohl opět být v jeho blízkosti bez jakékoliv známky strachu, pouze s divoce bušícím srdcem, ruměncem ve tváři a touhou ho políbit. Připadala mu to jako věčnost, kdy jej naposledy vášnivě políbil. Neodolal pokušení, když Naruto palcem přejížděl po jeho dolním rtu a ukázal špičku jazyka, s níž ho vlhce polaskal a opatrně schoval jazyk zpět za hradbu bílých zubů.

Tohle mi dělá schválně, prolétlo Narutovi hlavou, přišel ještě o krok a už teď se dotýkali hrudníky. Jejich dechy se o sebe navzájem mísily a snědý mladík čekal, jak dlouho bude tenhle nezkušený jedinec odolávat, než tohle čekání utne. Sám cítil, jak se kolem nich prohlubovala atmosféra a pocítil chvění po kůži, skoro jakoby mu byla zima, avšak tohle přicházelo ruku v ruce s jiným pocitem. Mhouřil víčka, skrze řasy pevně hleděl do zelených očí, které se rozrušeně leskly a najednou se k němu jejich majitel natáhl blíže a políbil ho.

Vzdálenost oddělil v rychlosti a automaticky kolem vyššího a silnějšího těla omotal svoje drobné paže. Objal ho tak pevně, jak dovedl, ucítil každičký vypracovaný sval napnutý v očekávání a chvíli na to jej ta masa svalů vzala do stejně pevného objetí, jež mu málem vyrazilo dech a v jednoduchém polibku bez jazyka zalapal po vzduchu. Blonďák se chopil příležitosti, vystřelil svůj hbitý sval do vnitra rudovláskových úst, jenomže ještě předtím se setkal s odporem ve formě stisknutých zubů. Více natlačil Gaaru na trám, dlaní mu vjel do vlasů a vzrušeně za ně zatáhl směrem dolů na znamení, aby mu tu bělostnou hradbu otevřel. Jazykem se tlačil na dásně, škádlil ho pod rty a předal mu tím mnoho vlastních slin. Gaara se zatím držel, hýbal rty proti jeho, prsty svíral bicepsy pevné jako kámen a z nedostatku vzduchu se mu silně zamotala hlava, až se mu málem podlomila kolena. Měl štěstí, že ho Naruto pevně držel. A pocítil důvěrné známé, vzrušené prstíky, které se nenápadně šířily jeho tělem, zvyšovaly teplotu a už z minulých zkušeností věděl, jak to nakonec dopadne. Jenže tentokrát máme o poznání více času, pomyslel si a tváře mu nabraly ten nejrudější odstín studu.

Naruto s hlasitým mlasknutím vysunul jazyk ven, jelikož se zdálo, že se hradba zubů stále nechtěla otevřít, sklonil se a přesunul jazyk na nedávno zjištěnou citlivost ohryzku a místa pod ním. Sluchovodem slyšel ty nejsladší zvuky, jaké měl kdy možnost slyšet. Jeho hluboký hlas dokázal vydávat tak krásné tóniny. Usmál se, použil na tu bělostnou kůži přední zoubky a podráždil ho. Když už nemohl plenit a přivlastnit si jeho sladká ústa, udělá alespoň tohle. Táhnutím za kořínky přinutil rudovláska víc zaklonit hlavu a tím pádem odhalit více ze smetanového plátna, dosud nepoznamenaného žádným znaménkem milence nebo milenky. Všiml si, jak mu po kůži poskakovala husí kůže a tvořil se jemně zapáchající pot. Pod dlaněmi cítil, jak se celý třásl a jistě by bylo za hodno použít jinou polohu dřív, než se mu jako hadrová panenka složí k nohám. Byl tak citlivý na každý maličký dotek, pohlazení, že se mu pod silnými pažemi rozpouštěl jako máslo vystavené slunci.

S neochotou se odtáhl, podržel si menšího mladíka v těsné náručí a překonával silné nutkání ho povalit na špinavou zem, na které by pokračoval v hladových polibcích a dál by dobýval jeho nedotčené hrdlo a nejen to... Zhluboka se nadechl, avšak v Gaarovi bezprostřední blízkosti byl poněkud problém zachovat si byť ždibec rozumu a ostražitě se přes levé rameno ohlédl k vratům stáje. Nebude jim to divné? Občas by měl vylézt ven a ukázat, že něco dělal, no ne? Vydechl, vrátil pohled zpátky na tu nejkrásnější osobu, kterou kdy spatřil a pokochal se tím nevinným, uvolněným obličejem v barvách horké červené.

"Víš, já bych tady měl dělat práci, pro kterou mě najala tvoje sestra, i když bych se velmi rád těmto povinnostem vyhnul," pošeptal mu blízko ucha a hřbetem ruky jej něžně pohladil po líci, jež na jeho kůži pálila jako písek v aréně.

Gaara zamrkal, držel se u hlazení jeho svalů a pootevřel natékající rty, aby řekl: "Ehm, jistě, já jen, že... to bude docela zbytečné, protože jak vidíš..." odmlčel se a prohlédl si stáj provoněnou senem a shovívavě dodal: "Je tu čisto."

Naruto mu chtěl odpovědět, avšak jeho slova se ztratila v následných otřesech pod jejich nohama. Dřevěná konstrukce nad jejich hlavami zaúpěla, spadlo z ní mnoho prachu, slámy a drobné kousky zdiva. Pochodně se divoce zakymácely a všechna zvířata poplašeně dupala a vydávala vyděšené zvuky.

Snědý mladík pevně chytil menšího rudovláska a ostražitě se ohlížel na všechny strany, dokud zemětřas neustál a všechno zase bylo jako dřív. Tohle bylo poprvé, co něco podobného zažil a dost ho to vyděsilo. Něco takového neznal a otřásat zemí mohli snad jedině bohové.

"To nic," zasmál se potichu Gaara a kývl hlavou směrem ke kulatému oknu, které bylo vytesáno do zdi boxu a byl z něj krásný výhled na značný kus rodinné vily a daleké pahorkatiny.

Plavovlasý ho opatrně pustil, vstoupil do volného boxu, v němž prozatím nepřebývalo žádné zvíře a zvědavě vyhlédl z okna. Prsty uchopil jemný prášek z drolících se kamenů a nechal jej proklouznout dolů do sena. Z hory, jež čněla jako černý hrot kopí v dáli, se vyvalil šedivý kouř, který následně polykala tmavá obloha a zcela splynula s mraky, takže nebylo možné ho rozeznat. Vzduchem se až k nim nesl zápach prachu.

"To ta hora, sem tam si zabručí. Je docela náladová," ozval se Gaara vedle něj a vyhlédl z toho samého otvoru.

"Zemí dokáží hnout jen bohové," zamumlal Naruto a pohlížel na vzdálený temný zub s podezřívavostí.

"Možná je hora skutečně bůh. Bdí nad tímto městem už celá staletí, údajně chrání své obyvatele, jenže od té doby, co se tu objevili Římani... jakoby na nás měla zlost, jakoby nás před něčím varovala."

Nedivím se jí, pomyslel si Naruto, paktoval se s Římany... To není dobré. Dokonce i ta hora to vidí. Svěsil ramena a natočil tvář za nižším rudovláskem. Zněl doopravdy vážně a taky se tak tvářil, avšak kromě vyděšených zvířat z toho nikdo venku velké divadlo nedělal. Je to pro ně na denním pořádku. U nás už by se všichni z kmene modlili a skládali obětiny.

Vlastník jiskřících zelených drahokamů si povzdechl. "Pomůžeš mi uklidnit ta zvířata? Koně nemají rádi otřesy."

Naruto se k němu natočil celým tělem a sklopil hlavu v mírné pokloně. Přišlo mu správné to pro něj udělat. Široce se usmál, když v jeho obličeji spatřil ruměnec a poplašený poloúsměv.