Rudovlásek ze sebe zvládl vysypat všechno. Řekl jí o té zvláštní přitažlivosti, o pocitu, jenž mu byl cizí a měl díky němu blízko k slzám. Dokonce pověděl o dnešním setkáním s Narutem a sestra s nadšeností hltala každé slovo. Asi to měla za zajímavý romantický příběh, který se vyklubal uprostřed nepříznivé doby, ačkoliv, když si to tak v duchu přehrával, dalo by se to tak brát. Vyprávěl to se srdcem na dlani a jen co skočil cítil, jak z něj odpadlo těžké břímě tajnosti.

"Nečekala jsem, že se ti bude líbit takový typ mužů," řekla na to Temari a Gaara po ní vrhnul nahněvaný pohled. Poslouchala mě vůbec? O jeho tělo tady vůbec nejde! No, i když...

"O to nejde... Já bych... byl moc rád, kdybych s ním mohl trávit čas. Chtěl bych se k němu dostat co nejblíž, jenže... já nevím jak," pověděl upřímně, přestal se tak mračit a povzdechl si: "Je to tak těžké."

"Hmm," zabručela Temari, která se válela na bratrově ustlané, čisté posteli jako by patřila jí a promnula si bradu se slovy: "Mohla bych zjistit jeho cenu na noc. Ten chlap, co je vlastní si prý takhle přivydělává, aby se vyrovnal denním ztrátám, když je krmí. Aspoň byste mohli být nějakým způsobem spolu, jenže otec by něco takového nikdy nepovolil a lidi mluví. Zvlášť chlapy. Chlapy jsou děsný drbny," odfrkla si.

Tak o tom Gaara ještě nikdy neslyšel, ale budiž, nechal ji přitom. Ženy přece měly vždycky pravdu a hádat se se starší sestrou by bylo o zdraví. Zkřížil si paže na hrudi, padl zády na měkkou matraci a díval se na vysoký strop zdobený krásnou malbou rozdivočených mořských vln. Kupovat si ho nechtěl. Tím by měl blízko k těm, kteří mu dříve ubližovali.

"Jako kluka ho znásilňovali, Tem. Nechci mít blízko lidem, kteří mu takto ubližovali a pokud bych si ho koupil na noc, tak bych nebyl o nic lepší."

Temari se odmlčela. První věta s ní otřásla, jenomže se obávala, že tohle bylo na denním pořádku. Páni se k otrokům chovali hrubě, jako ke věcem a nástrojům.

"Jenže ty už jsi lepší. Jednáš s ním jako se sobě rovným. To už něco znamená," pokusila se ho povzbudit, když tu zkroutila rty do úsměvu nad novým plánem, jenž se jí právě zrodil v hlavě.

Gaara si toho nevšiml. Lehnul si na bok a dal si dlaň před obličej. Sevřel ji v pěst a pak zase uvolnil. Občas to dělal, když přemýšlel. Stalo se to jeho zvykem a lidem to kolikrát přišlo divné. Západ slunce se vlekl delší dobu, poslední sluneční paprsky kreslily po nebi i pod ní různorodé divy. Od růžových mraků, po červeně zbarvené pásy, které sem tam protrhl černý kouř z hory. Kdyby mladík chtěl, měl i odtud parádní výhled, ale on místo toho pozoroval svou dlaň.

"Hele, sám jsi říkal, že kdyby mohl, zabil by tě už v té stáji. A pak měl tunu dalších příležitostí, jak tě využít k útěku a udělal to? Ne. Tím chci říct, že mu musíš být taky sympatický. On v tobě nevidí ty, kteří mu ubližovali. O tom tě mohu ujistit," pověděla mu sestra upřímným hlasem a natáhla ruku, aby ho mohla pohladit po rudých vlasech. "Vždycky ses k lidem choval laskavě. Jsem za tebe ráda."

Gaara se přinutil k úsměvu. Nechal se pohladit a pak cítil, jak se Temari zvedla. Upravila si záhyby svých šatů a protáhla se, načež vyhlédla z balkonu.

"Musím si jít ještě něco zařídit. Po soumraku přijď do stájí. Chtěla bych se projet a podělit se s tebou o svůj nápad, jak ti dodat toho bojovníka," mrkla spiklenecky a Gaara najednou zalitoval, že jí vůbec něco řekl.

***

Kibovým úkolem bylo postarat se o psi. Dělal to s nadšením, a ještě ta báječná zvířata naučil různé triky. Trochu litoval, že se s nimi nemohl projít po venku a ukázat jim zcela jiný, daleko zábavnější, život. Jeho pán mu sice nějaké ty výpravy mimo mříže dovoloval, avšak vždy to bylo jen s ozbrojeným doprovodem. O to víc toužil vyhrát další hry, až mu byla škoda se střetnout s někým, koho si za tu krátkou dobu docela oblíbil.

Do společné cely se vrátil se západem slunce. Naruto už ležel na zádech na své desce, ruce za hlavou a ve tváři zvláštní výraz. V modrých očích měl víc jiskřiček, dokonce se zdál takový zasněný. Vypadal tak od doby, co se vrátil z té místnosti za železnými dveřmi. Naruto mu samozřejmě nesdělil důvod, ale on si to zvládl domyslet.

"Naruto," oslovil snědého mladíka ze severu, a přitom se poškrábal na hlavě, "asi chápeš, že tě nebudu moct krýt věčně. Jsme přátelé, ale něco za něco, jasně?"

Plavovlasý za ním natočil tvář a zamračil se. "A já myslel, že to děláš z laskavosti srdce."

"Neměj mě za dobrodince," ušklíbl se Kiba. "Nehodlám tě krýt, když chceš spát s tím zrzkem."

Naruto se naježil a propíchl hnědovláska pohledem, přičemž řekl: "To řek kdo?"

"A co jinýho s ním chceš jako dělat? Procházet se při měsíčku? Vyjít si na pláž? Nebo se snad projet na koni? No tak... nic jiného v tom být snad ani nemůže."

"Nějak ti ta zasraná huba jede," prohodil modroočko a vyšvihl se do sedu.

"Upřednostňuji prostořekost."

"Ať je to, co chce," potřásl Naruto hlavou a doufal, že vyklepe jeho otravný hlas z hlavy, "tak seš furt otravnej, až to bolí."

"Já vím," hlesl s pobavením Kiba a pohodlně se opřel o zeď cely za sebou, jenže pak trhnul hlavou do strany. "Co tak pozdě večer... Návštěva?"

"Hm?" zvedl Naruto hlavu a skutečně si všiml, že u jejich cely zastavilo asi pět ozbrojených mužů, včetně jejich cvičitele s bičem.

"Vstávej Kelte," ozval se muž v čele, však blonďák nehnul ani brvou. Seděl s rukama v klíně, pohled sklopený na zem a rty sevřené v přísné lince.

"Máš dnes šťastný den. Byl jsi vyžádán, tak se zvedej."

Kiba na nocležníka naproti upřel vážný pohled. Zase bez reakce. Jakoby ani žádný rozkaz nedostal. Seděl tam, díval se do země a nepohnul sebou ani tehdy, když se dveře cely s hlasitým skřípěním otevřely. Co už ho přinutilo k pohybu, byl vpád vojáků a jeho odvedení ven. Naruto zavrčel a ohnal se kolem sebe pěstmi, jenže při pohledu na ostré čepele, které se v jednom okamžiku objevily před jeho zrakem, zkrotl a zůstal strnule v držení. Po všech vrhal nepřátelské, zlé pohledy.

"Byl jsi vyžádán," zopakoval cvičitel a zamračený pohled mu opětoval.

A to zas znamená co? Nakrčil pohrdavě nos a pocítil studený kov na zápěstí. No, lepší už to být nemohlo...

***

Cestou, kterou ho vedli, mířila ještě do nižších pater, než stály cely. Říkal si, co to mělo znamenat, proč zrovna podzemní chodba osvětlená pouze loučemi na každém desátém kroku, avšak vzhledem k mřížím, které oba vchody uzavíraly a dostat se přes ně šlo jedině pomocí klíčů, byl pokus o útěk vyloučen. Tady se nedalo nikudy utéct. Jedině snad, že by se prokopal skrze několik desítek metrů zeminy a kamení. Ne moc nadšeně následoval muže, kteří mu byli trnem v oku, a to i poté, co se dostali dál, do rozšiřující se chodby. Prošel skrze mříže, jež za ním ihned zamkli a on se divil, že z jejich cel vedla přímá podzemní chodba rovnou do vinice. Šli poměrně dlouho, možná nějakých deset patnáct minut, ale ani tady jejich cesta nekončila.

Skupinka s jedním otrokem vystoupala po dalších schodech, tentokrát vedoucí nahoru povrch a Naruto překvapeně zamrkal nad místem, kam byl přiveden. Sem ho dotáhli v první den vinobraní, aby byl potěchou pro spoustu zvídavých očí a rukou. Nejistě polkl, jelikož měl nepříjemný pocit toho, že přišli na jeho krátký výlet do stájí, avšak muž s bičem pokračoval ven. Prošli kolem několika málo služebných a vylezli ven na chladný noční vzduch, jenž se zdál jako pohlazení. Teprve u povědomých stájí se jejich nohy zastavily. Při nich stála mladá žena se světlými vlasy, středně vysokou postavou a v poměrně hezkých čistých šatech. Naruto se mu nemohl zbavit dojmu, že mu silně někoho připomínala.

"Přivedli jsme ho, jak jste chtěla, paní," uklonil se jí cvičitel.

Blondýnka s nezájmem, jenž se odrážel v jejích tmavě zelených očích, mávla rukou a prohodila: "To je dost. Nemám na to, abych rozhazovala svoje peníze nadarmo, takže ať se hned pustí do práce."

Muž s bičem zmateně zamrkal a přelétl po otrokovi v okovech zrakem, načež se zaměřil zpět na mladou ženu.

"S upřímnou úctou, copak nemáte dost vlastního služebnictva? Proč chcete zrovna tohle zvíře?"

Naruto zkřivil tvář pohrdáním a v očích mu zaplála zlost. Udělal jeden rázný krok dopředu, avšak byl stažen za rameno a donucen ustoupit. Blondýnka si toho všimla a její rty ozdobil drobný, za to nenápadný úsměv. Zvedla ruku a dala se do obhlídky vlastních nehtů.

"Protože Keltové to se zvířaty umí. Navíc jste sám říkal, že pro něj chcete trest za dnešní nedostatečný výkon a celou noc kydat hnůj a přenášet balíky je dost velký trest, no ne? Navíc jsem si ho zaplatila, takže z toho máte dvojitý výnos," usmála se ke konci věty sladce a tleskla dlaněmi. "Tak, je vám vše jasné, pánové?"

Vojáci vzadu si mezi sebou něco potichu špitali, zatímco Naruto nepobíral momentální situaci. O tom trestu věděl, samozřejmě, a taky přemýšlel nad tím, jak ho cvičitel zítra potrestá, jenže tohle doopravdy nečekal. Kydat celou noc hnůj, když by měl spát? Ale no tak... To snad nemohli myslet vážně! Byl bojovník, ne pitomý podkoní. Proč si ho ta ženská kupovala na tuhle připitomělou práci? Podíval se na ni a teprve teď si všiml jejích zvláštních rysů, ne příliš odlišných od těch, které měl Gaara. Nakrčil obočí a pocítil, jak někdo trhnul s jeho rukama.

"Zkus utéct," začal vyhrožovat cvičitel s bičem, když mu odemykal pouta, "a já si tě najdu. Budeme hlídat všechny vjezdy a díry, ze kterých bys moct utéct. Můžeš té pitomé krávě poděkovat," zavrčel poslední větu a trhnutím odstranil okovy z opáleného zápěstí, načež do mladíka hrubě strčil.

Muži se šli okamžitě rozmístit na vhodné pozice, aby zabránili otrokovi v útěku, zatímco on se zlostným pohledem probodl tu znuděně se tvářící blondýnu. Tedy, tvářila se tak do doby, než opřel dlaň o vrata stáje, odkud už zacítil známý koňský zápach, to už na jejím obličeji rozeznal šibalský úsměv.

"Neděkuj mi," řekla jenom a klidným krokem zamířila do vily.

"Do východu slunce budeš mít práci hotovou. A teď padej," následná rána do zad, dost možná kopanec, s ním vrazil o vrata ještě dřív, než je stačil otevřít.

Zlostně se otočil a v duchu prskl několik nepříjemných kleteb. Jeho cvičitel na něj pohlížel jako na tu nejnižší formu života a on to nesnesl. Otřásl se rostoucím hněvem a vpadl dovnitř, přičemž prásknutím velkých těžkých dveří stáje ukázal svoji zlost.

Jakmile se ocitl uvnitř, vydechl a zhluboka nasál vzduch do plic. Zamrkal, protože necítil nepříjemný čpavý zápach koňské moči, ani jejich výkalů. Pocítil vůni čerstvého sena a slámy a jistě, sem tam se nějaký ten nelibý zápach objevil, ale nebylo to tak hrozné. Nechápavě se zamračil a očima pátral po boxech, načež ztuhl, protože se setkal s párem svítivých tyrkysových očí.

"To snad není pravda," zamumlal potichu Gaara, který doteď hladil po čumáku svého hřebce.