Upozornění! V této kapitole se objeví pár sexuálních narážek, aneb stížnosti nepřijímám...

Ne, jen žertuji, klidně mi napište, pokud by jste s tím měli problém. :> Přeji pěkné počteníčko~

***

Gaara jeho tempo přestával stíhat. Netušil, kde nabral takové zkušenosti, zjevně si dříve musel někoho najít, jinak silně pochyboval o tom, že by používal techniky svého bývalého pána. Za neustálého vášnivého líbání se nechal vysadit na jeho klín, objímat se a sám mu svými prsty čechral zpocené plavé pramínky. Byli na sebe přitisknutí tělo na tělo, lavička potichu skřípěla pod jejich společnou váhou a rudovlásek se obával toho, aby na sebe zbytečně neupozornili. Už se za sebe styděl za nedostačenou praxi, jež nyní pokulhávala daleko za bojovníkem z jam.

Jejich dechy se o sebe navzájem odrážely, tiché mlaskání polykaly tlusté stěny místnosti a po těch pár minutách, kdy Naruto poctivě držel ruce jen na dovolených místech, si poprvé troufl hmatem okusit jeho jemnou pokožku. Skrze přivřená víčka pozorně sledoval mimiky jeho zarudlé, zpocené tváře a prsty hladil tu rozpálenou, rozechvělou kůži, než se dostal výš, rovnou k levé bradavce. Poznal, jak byl hubený, málo živený, což vzhledem k jeho postavení nečekal, jistě se mu špatně nabírala svalová hmota, ale byl citlivý na každičký kousek, který svou velkou, horkou dlaní pohladil. Zvláště na bradavce. Bylo to pro něj překvapení. Zatlačil na ni ukazováčkem a Gaara sebou trhnul, načež mu tlumeně zasténal do úst. Většinou muži na bradavky citliví nebyli, tohle byla čistě ženská záležitost, ale jak se zdálo, výjimky se našly. Jeho polibky se náhle zdály naléhavější a hladovější. Více otevíral ústa, častěji vyrážel s jazykem na prohlídku, dostával odvahu, což modroočka potěšilo. Ten nesmělý mladík, co po něm sem tam nenápadně pokukoval, se ztratil v záplavě mnoha nových pocitů.

Desetiminutové líbání musel jako první přerušit Gaara, jelikož se mu nedostávalo kyslíku. Odtáhl se jen velmi nerad a následný hluboký nádech čistého vzduchu, teda, tak čistého ne, když tu všude poletoval prach, mu přišel jako požehnání. Hlasitě oddechoval, sevřel úplně nateklé rty a přerušil mezi nimi dlouhou nitku slin. Nikdy nic podobného nezažil. Bylo to jako by se vznášel a vůbec mu nevadily jeho silné ruce, které ho tak nestydatě okupovaly a hladily ho. Líce měl rozpálené jako slunce a všiml si, že Naruto na tom nebyl jinak. Ten s mírně otevřenými ústy pomalu nabíral vzduch do plic a pokoušel se dostat ze všech těch vzrušujících pocitů. Modré duhovky mu jiskřily a svítily.

Gaara chtěl něco říci, jenomže teprve teď si uvědomil naléhavý tlak mezi nohama. Celou dobu líbání měl silné nutkání být svému objektu touhy blíž. Nyní pochopil proč a jeho stydlivost byla rázem zpátky. Šimrání motýlích křídel neustálo, spíše se zdálo pronikavější a neodolatelnější. Zalekl se, opustil blízkost jeho vlasů a chtěl se odtáhnout, jenže Naruto ho pevně uchopil za boky a natiskl zpět natěsno k sobě, až se dotýkali nosy a vzájemně si oddechovali do tváří.

"To už chceš utéct?" zeptal se ochraptěle plavovlasý a při dalším pohybu se zarazil.

Sjel pohledem mezi jejich těla a pod vínově červený oděv se dmulo rudovláskovo vzrušení. Zamrkal, pohnul proti němu svojí pánví a zaslechl velmi sladký zvuk. Zvedl oči zpátky a usmál se při pohledu do jeho tváře. Byla stažená trapasem a v jeho zelených duhovkách se zrcadlil strach. Proč? Neměl se zač stydět. Bylo normální, že se v mladém věku neuměl ovládat, ještě když byl navíc nezkušený. Se zasmáním ho objal a opřel tvář o jeho rameno. Naruto cítil, jak se menší tělo chvělo a jen velmi váhavě ho objalo nazpět, načež tlukot druhého srdce byl tak mocný a hlasitý. Spokojeně spustil víčka, dýchal chlapeckou vůni schovanou pod jemnými, ne příliš dráždivými mýdly, prsty pročísl rozcuchané rudé kadeře a uvědomil si, že mu nikdy nebylo líp.

Ať z toho taky něco mám, když už jsem ten otrok.

"Naruto?" oslovil ho potichu hluboký tón, jenž zněl nervózně.

"Hmm?" zabořil nos do ohbí jeho bledého krku, nechal na sebe stéct malou kapičku potu mířící od brady a ucítil, jak mu poskočil ohryzek. Mám chuť se do něj pořádně zakousnout, ale to bych ho už vystrašil. Už tak je celý vedle z toho, že se mu se mnou postavil.

"Mohl bys... mohl bys... mě... pustit?"

Blonďák se potměšile usmál. Získal hluboký nádech a otevřel víčka. Škoda. Měl jen málo pěkných chvil, jenomže sám věděl, že měl velmi málo času. Kiba ho nebude krýt věčně a nehodlal si u něj zadělat na dluh. Cítil, jak se rudovlásek pokoušel natáčet pánev do strany, jenže vzhledem k jejich pozici to bylo téměř nemožné. Nechal plout úsměv po rtech, dlaněmi ho chytil za kulatý zadek, který chtěl už delší dobu zkusit v dlaních a v rychlém pohybu se s ním postavil na nohy. Gaara překvapeně zalapal po dechu a místo toho, aby se pořádně držel, schovával vlastní červený obličej do zpocených dlaní. Naneštěstí Naruto neměl problém ho udržet.

"Jsi zatraceně lehký. Proč jsi tak lehký," zamumlal snědý mladík, otočil se s ním na patě a vysadil ho za kraj stolu.

Dostal se do dobré pozice, přímo mezi jeho nohy a pokud by chtěl, a zároveň k tomu měl čas, mohl mu udělat cokoliv. Silně pochyboval, že by se bránil tomu, co by následovalo, avšak to nemohl s jistotou říct. Gaara netušil, jak se k tomu všemu postavit a marně skrýval tvář v dlaních. Navíc nemohl dát nohy k sobě a zakrýt naléhavý problém, jenž ho tlačil.

Cítím se tak trapně, bože, pomyslel si zničeně rudovlásek. Měl sto chutí se sebrat a utéct. Kdyby to tak šlo... Naruto nevypadal, že ho nechal jen tak odejít. Zapřel se pravou dlaní o stůl a levou mu jemně odstrčit ruce z výhledu. Gaara nejistě pozoroval jeho uvolněný úsměv a snědou ruku s mozoly, která ho něžně pohladila. Ještě na chvíli se tomu odevzdal, položil mu tvář do dlaně a zaryl prsty do okraje dřeva.

"Věř mi, že kdybych měl víc času, tak bych ti s tímhle..." odmlčel se, přestal ho hladit po tváři a se zatajeným dechem pomalu, pozvolna sjížděl dlaní, až dolů ke vzrušení, které přes látku pohladil. V reakci na to vyšel z rudovláska hlasitý výdech a více zaryl nehty do dřeva. Potichu se zachichotal a dodal: "velice rád pomohl, ale... asi budu muset jít."

Modroočko se odtáhl, narovnal se a projel ho pohledem. Jemu se sice nepostavil, ale kdyby se líbali ještě chvíli a přitiskli se tělo na tělo, tak by k tomu zcela jistě došlo. Začal se rozhlížet po místních věcech, aby měl výmluvu pro to, že byl tak dlouho pryč a natáhl se pro prachem potažené kopí a stejně zanedbaný štít.

Gaara tam zůstal sedět, a ještě chvíli překonával vzrušení v těle. Jak docílit toho, aby se mohl objevit venku, aniž by si někdo všiml jeho problému? To bylo tak příjemné a... a... já se cítím... tak... tak... zkrátka jako bych létal, jenže ten problém... Se skousnutým rtem se odhodlaně postavil na nohy a slabost v kolenou ho málem dostala na zem. Naštěstí se udržel, zachoval kousíček důstojnosti a pokoušel se předstírat, že se před chvílí nic nestalo a on neměl naléhavé vzrušení, jehož průhledná tekutina způsobovala tam dole vlhkost. Tohle už párkrát měl a vždy stačilo buď použít ruku, nebo se ponořit do studené vody. V drtivé většině ale spíše cítil hroznou bolest kvůli doteku, takže lepší bylo zvolit druhou možnost.

Hlasitě si povzdechl, sklopil bradu, avšak brzy na to byla pozvednuta dvěma opálenými prsty. Narutův úsměv byl tak krásný a úžasný. Jistě to měl v povaze a velmi ho zamrzelo, že se k němu celý jeho život chovali lidé zle.

Já takový nebudu. Nebudu ho brát jako nástroj. Je to lidská bytost a jako taková si zaslouží, aby se s ním zacházelo stejně jako s námi.

"Půjdu. Zase někdy příště," přislíbil snědý otrok, rozloučil se s ním prostým polibkem na rty a velmi rychlým tempem vylezl schody a zmizel za těžkými dveřmi.

***

Gaara přemýšlel, jak snědého mladíka dostat. Všichni otroci byli přemístěni do cel pod amfiteátr a bylo téměř nemožné se k němu dostat. Musel by počkat na další výcvik, aby si opět ukradl kousek jeho času, nebo se domluvit s dozorčím a podplatit jej, aby ho s ním nechal několik hodin o samotě. Vyšlo by to ale? Lidé mluvili a pánovi gladiátorů by se jistě nelíbilo, kdyby syn bývalého senátora lezl někam, kam by neměl. Přesto tu ta možnost byla; koupit si otroka na jednu noc a se strážemi za dveřmi se oddat intimnostem...

Mladík nad tím zavrtěl hlavou a ve své komnatě přecházel tam a zpátky. Měl tak pomotanou hlavu, a hlavně se znovu toužil dotýkat těch svalů a nejen to... Když ho tam dole pohladil, zatmělo se mu na malý moment před očima a on pomyslel jen na to, jaké by to bylo, kdyby se ho blonďák dotýkal na holé kůži, hladil ho a uspokojoval tou svojí velkou, silnou rukou...

Namáhavě polkl, zaplašil červenání se a raději si v duchu přeříkával látku z dějin, tažení Řeků a jejich postup na daleký jih přes moře. Musel začít mluvit nahlas, protože myšlenky měl splašené a nestálé.

"Ty se učíš?" vytrhla ho ze zasnění Temari a mladík sebou cukl jejím směrem.

"Ehm, ano ano," vydechl znepokojeně a pozoroval sestřin neskrývaný úsměv. "Co se děje?"

Blondýnka pokrčila rameny, utrhla si hrst hroznů z jeho misky a vložila si je do úst. Jak tak žvýkala, přemýšlela, co s jejím bratrem bylo. Celou dobu byl u večeře jako na jehlách, červenal se a celkově byl duchem mimo. Už se ho párkrát chtěla zeptat, avšak před rodiči si to nedovolila.

"To mi řekni ty."

"Nemám co," odvětil Gaara rázně a založil si paže na hrudi.

Temari se uculila a ledabyle mávla rukou. "Aha, takže to, jak se plížil od toho skladiště, které je spojené s výcvikovým pláckem? Kdybys byl jako Kankuro řekla bych, že si šel pít, ale tys tam nebyl sám," přimhouřila víčka a naklonila hlavu ke straně. "Tak kohopak sis našel?"

Rudovlásek nedokázal hlídat své reakce, takže mu do obličeje stouplo horko a zůstal na ni němě koukat. Ona mě jako špehovala? Nebo nejsem tak nenápadný, jak jsem si myslel... Když Naruto odešel, ještě chvíli zůstal v místnosti plné zbraní, než se rozhodl nenápadně vytratit. No, nenápadně. Na jeho poměry nenápadně.

"To nic. Je to v pohodě se takhle s někým scházet," ujistila ho sestra, přišla až k němu a uchopila ho za ruce.

Jenže Gaara se zatvářil smutně a řekl: "I když je ten někdo otrok?"

Blondýnka nadzvedla obočí. Tak tohle ho trápilo? Proto se najednou tvářil tak smutně? Nahlédla mu do tváře a všimla, že se mu neklidem chvěly rty.

"Gaaro?" oslovila bratra tiše a na podporu ho pevně stiskla. "Řekneš mi, co se stalo? Nebuď na to sám. Jsem s tebou a vždycky budu na tvé straně."

Gaara se setkal s jejím starostlivým pohledem a chvíli na ni nečinně koukal, načež přikývl. Doufám, že neudělám chybu.