Gaara s bušícím srdcem doufal, že mu to vyjde. Ztratil se jak bratrovým, tak sestřiným očím a rozhodl se vystavit nebezpečí, možná trestu, pokud by ho chytili, ale toužil být Narutovi nablízku. A byl proto ochoten riskovat. Cítil, že to bylo správné. Toužil se ho znovu dotknout. Chtěl se ho znovu dotknout. Byla to tak neodolatelná touha, že úplně kašlal na pravidla a rizika s tím spojená.

Nepozorovaně se dostal do zatuchlé místnosti se zbraněmi a ihned jej přivítal nakyslý zápach vylitého vína. Znal to tady, protože tu Kankura často načapával se svou přiopilou společností. Velké železné dveře na druhé straně místnosti vedly na cvičiště a stály na vrcholu vysokého schodiště. Nechápal, kdo to takhle postavil, ale nedivil se, že na toto místo téměř nikdo nechodil. Police pokrývala vrstva prachu, avšak lavice s dlouhým dřevěným stolem byla utřená. Nejspíš připravené na probdělé noci s vínem.

Potichu za sebou zavřel dřevěné dveře vedoucí na otcovu pečlivě udržovanou zahradu a trpělivě sledoval druhý vchod. Doufal, že nebyl zamčený, protože tohle byla cesta z cvičiště na svobodu. Pokud si to teda uvědomovali.

Byl nervózní. Srdce mu nepřestávalo bít jako zvon a otřásl se chladem uvnitř. Co mu jen řeknu? Co jsem vlastně chtěl říct? Že ho... chci jen vidět...? Ne, ne... to nemůžu... to nejde... Jenže už je pozdě lhát. Venku jsem mu to řekl, nad svými myšlenkami zrůžověl. Musel se zamyslet, jestli s ním chtěl být doopravdy sám. Přeci ho neznal. Viděl ho jen párkrát a na očích mu viděl, jak moc odtud chtěl utéct.

"Je to vyhlášený barbar z Londinia a kdyby chtěl, zlomil by ti vaz jako suchou větev." Vybavil si otcova slova.

Hlasitě vydechl, promnul oči a cukl sebou při zvuku skřípení těžkých, železných dveří. Někdo s námahou bral za madlo a horko těžko k sobě táhl staré, delší dobu neužívané, dveře.

Gaara se pro jistotu skryl za jeden regál, po okraj naplněný přilbicemi a skrze mezeru mezi sloupci vykukovaly jeho zelené oči. Ve výhledu mu bránily přilby, avšak po zavření následovaly kroky a on ve stínu spatřil kráčející nohy. Chvíli počkal, než spatří zbytek těla a jakmile poznal ty blonďaté, rozčepýřené vlasy, s hlubokým nádechem opustil svůj úkryt.

"Tak tady jsi," usmál se potěšeně modroočko a Gaarou projel radostný pocit.

Tady žádné mříže nejsou, prolétlo mu hlavou, když se Naruto o krok přiblížil. Nacházel se od něj na délku paže. Rudovlásek se zatajeným dechem stál na místě, než sebral kuráž a váhavě se pohnul proti němu. Nic mi nebrání v tom abych ho mohl znovu cítit.

Položil dlaně na jeho široká ramena, vytáhl se na špičky a musel se opřít o jeho hruď, aby získal lepší stabilitu. Následný dotek rtů byl krátký a rychlý a Naruto si ho v tom překvapení ani nestačil všimnout. Pouze zmateně mrkl a pozornost upřel na červenajícího se rudovláska, který se ze studu koukal jinam. Chtěl si ho prohlédnout, tudíž zvedl ruce, uchopil jej a nenásilně si ho natočil k sobě. Ten pohled mu vyrazil dech. Byl krásný. Jeho zelené oči svítily a kůži měl tak hebkou a čistou.

"Proč jsi mě chtěl vidět?" zajímal se upřímně Naruto, palci hladil jeho tváře a pod bříšky prstů hřál jako slunce.

Na Gaarově tváři se usadil slabý úsměv, jenž delší dobu potlačoval. Moc často se neusmíval, a proto to pro něj bylo tak zvláštní. Držel emoce na uzdě, na rozdíl od bratra. A nyní se mu chtělo smát pořád.

"Nebylo to jasné, už nahoře?"

"Popravdě," odmlčel se, pravou dlaň dal dolů, opět na jeho bok, pevně ho uchopil a než se rudovlásek stačil nadát, byl přiražen k regálu vedle sebe, až se celá dřevěná konstrukce rozechvěla.

Gaara překvapeně hekl, se šokem se zadíval do modrých duhovek, které už nebyly tak příjemné a radostné z jejich setkání, nýbrž stažené do bouřlivých mračen. Nejistě polkl, ruce netroufl nijak měnit, aby ho případně nenaštval a hluboko uvnitř se ozval zapomenutý strach. Příliš dobře si uvědomoval, čeho byl ten člověk před ním schopný.

Naruto měl zcela prázdný výraz, když na něj shlížel a jal se dokončit větu: "Nechápu. Nemáš ani ponětí, co jsem zač, a přesto si mě takhle pouštíš k tělu. Pořád se mě bojíš."

"T-to není pravda!" hlesl tiše rudovlásek a zatajil se mu dech.

Snědý mladík totiž sjel druhou dlaní na jeho krk. Pomalu a soustředěně po něm přejel prsty špinavými od zrníček písku, potu a nesmyté krve, jemně zatlačil na ohryzek, který poskočil a pak s ní zaplul zezadu do vlasů. Gaara ho celou dobu v očekávání sledoval a srdce mu nervózně klepalo o hrudník v divokém, pravidelném kvapíku.

"Nebojím... se tě..." řekl odhodlaně a překryl jeho dlaň na svém boku vlastní bledou ručkou. Oproti němu byla tak malá. Drží mě opravdu silně...

"Proč? Proč si myslíš, že ti nic neudělám?" dožadoval se odpovědi Naruto, protože odmítal věřit tvrzení, že by v něm během tak krátké doby probudil city.

"Protože vím, že kdybys mi chtěl ublížit, udělal bys to v té stáji. Nic ti nebránilo mě zabít a utéct, ale tys to neudělal."

"Jakou máš jistotu, že to neudělám teď?"

"Neuděláš, vím že ne."

"Ty si ale chytrolín, nemám pravdu?"

"Asi ten největší v rodině."

Gaara se navzdory situaci pousmál. Měl jsem tušit, že bude zmatený. Copak on někdy zažil, že by se k němu někdo choval mile? uvažoval v hlavě.

Modroočko po pár sekundách uvolnil výraz a s povzdechem ho pohladil po boku. Napětí se stáhlo někam dolů a rudovlásek se uvolněně opřel o překážku za svými zády. Přesto nedokázal uklidnit srdeční rytmus. Bilo tak rychle a nepravidelně. Jako by z jeho strany očekával úskok. Znovu zavadil očima o jeho rty. Dlaň, jež překrývala tu Narutovu, vyjela pozvolna vzhůru po paži, mírným stiskem si připomněl pevnost svalů, které mu vzaly dech.

Nemůžu popřít, že se mi to líbí... Vypadá jak nějaký hrdina, zamrkal, zvedl zrak a uvědomil si, že se Naruto přiblížil. On se tvářil klidně, jen trocha červeně mu pokrývala líce, na rozdíl od Gaary, který zrudl rozpaky celý. Pocítil teplý dech z pootevřených rtů, v nose rudovláska šimral mužský pot a nezvyklá vůně, kterou prozatím neuměl k ničemu přirovnat. Vzrušeně přivřel víčka, nechal se nestydatě okupovat dlaní, jež mu jezdila po zádech v hladivých dotecích a konečně se nechal políbit.

Naruto si jej přitiskl za zátylek k sobě a okamžitě cítil zarytí jeho krátkých nehtů do bicepsu. Na povrch se dostal jemný náznak sebevědomého úsměvu. Paží vzal menší tělo kolem pasu, aby mu neunikl a rozhodl se k odvážnému kroku. Mírně pootevřel rty, vystrčil z nich vlastní jazyk a ze zvědavosti loudil po Gaarových rtech. Ty velice rychle opuchly a rudovlásek musel pořádně natáhnout ruku, aby se vůbec dostal k jeho blonďatým, na krátko zastřiženým vlasům. Překvapení bylo, když Gaara pootevřel rty a nechal ho, aby do vnitra úst vplul jazykem.

Chce to? Má to mít, pomyslel si Naruto, pozoroval ho, jak spokojeně zavíral víčka, nešikovně se natáčel, aby si polibek vychutnal a blonďák zkoumal vnitřek vlhkých úst. Nahnalo mu to do tváří horko a získal zcela nový pocit. Tohle nebylo jako tehdy, když ho ke všemu nutili a on se vždycky musel podřizovat. Na chvíli místo růžovějícího Gaary spatřil krátký záblesk vzpomínky na bývalého pána ze sídla poblíž Londinia, který ho nutil, aby s ním ulehl. Bylo to nejhorší období jeho života. Pro spoustu mužů byl přitažlivý, a i přes jasný odpor, který k nim měl, se velmi často stával terčem. Svazovali ho nahého k posteli nebo ohýbali přes stůl, aby se nemohl bránit a každá taková noc byla příšerné utrpení. Naučil se to přetrpět, z provazů se vykroutil jen málokdy a nechával se šukat, zatímco si v duchu představoval ty nejhorší pomsty.

Prudce se odtáhl, jeho jazyk s tichým mlasknutím vyjel z cizích úst a vrátil se, zatímco rozrušeně pozoroval Gaarovu uvolněnou tvář. Byla krásně červená a ladila mu ke stejně barevným vlasům. Byl to moc krásný pohled, zvláště, když měl mladíka ve své moci, jenže Naruto rozdýchával náhlý šok, rychle rudovláska pustil a odstrčil jeho ruce. Otřel si ústa od slin a odvrátil tvář.

"Co se děje?" zeptal se Gaara pořád trochu omámeně a zklamaně pozoroval, jak se šel plavovlásek posadit na čistou lavičku. Povzdechl si a následoval jeho vzoru.

"Já... se omlouvám, jestli jsem... udělal něco špatně," pokračoval Gaara omluvným tónem, čímž si od Naruta vysloužil překvapený pohled.

Seděli vedle sebe dost blízko, aby se dotýkali koleny. Gaara měl ruce složené v klíně, sledoval ho takovým vlídným, příjemným pohledem, jenž Narutovi dodával pocit, že si byli rovni. Dokonale utěšoval jeho rozbouřené emoce a on poprvé v životě chtěl, aby mu byl muž nablízku.

"Ty nic," hlesl plavovlasý, spojil dlaně a zadíval se na špičky prstů u nohou vykukující ze sandálů. "Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na muže, co mě dřív vlastnil. Koupil mě v mých dvanácti a už tehdy to byl chlap, co měl špatnou pověst. Než jsem se dostal do jam, sloužil jsem... no, řekněme, že trochu jinak... Pral jsem se a často utíkal, několikrát o mě zlomil násadu od koštěte, protože nechtěl použít bič a já za chvíli zjistil proč," ušklíbl se kysele a po očku si všiml Gaarova napnutého výrazu a lítosti v krásných zelených očí.

"Ten chlap rád šukal malý kluky. Vzpomínám si, že se mi povedlo mu zlomit ruku, když na mě sáhnul poprvé, jenže od té doby si dal bacha a svazoval mě, a zatímco mě šukal, tak opakoval, že nejsem nic než jen nástroj na uspokojení potřeb, že bych měl být vděčný, že mě nenechal chcípnout hlady, a že mu budu platit vlastním tělem, dokud ho to bude bavit. Tys neudělal nic špatně. To ti lidi před tebou, ti hnusní Římani, ano. I z tohoto důvodu mě zaráží, proč se ke mně chováš tak, jak se chováš..." chraplavý hlas se mu zlomil v okamžiku, kdy cítil stisk jeho dlaně na rameni.

Dlouze se odmlčel a natočil k rudovláskovi tvář. Jindy pohledy plné lítosti nesnášel, všechny mu přišly tak falešné a nechutné. Možná to bylo tím, že Gaara na něj od úplného začátku koukal jinak než ostatní. Viděl v něm člověka. To nikdo před ním neudělal. Škoda, že ho nepotkal dřív, že ho do Pompeií neprodali dřív. Mohl mít mnohem lepší život.

Naruto se navzdory svojí temné minulosti usmál, vzal rudovláska za dokonale řezanou bradu a palcem zatlačil na opuchlý spodní ret. To se skutečně nikdy s nikým nelíbal? Byla to škoda. Hezký a přitažlivý byl. Dělaly to jeho nezvyklé rysy z východu, zešikmené oči, duhovky barvy té nejsvítivější zelené, jakou kdy viděl a úzké růžové rtíky. Neodolal, natáhl k němu krk a uchytil mezi svoje rty jeho horní a polaskal jej jazykem. Gaara vydechl, teplý vzduch, jenž se odrazil od Narutova a pusu mu nesměle vrátil. Následně sklopil víčka a nervózně se chytal za látku svého oblečení.

"Poslyš, já nemám moc času, ale nevadí mi s tebou takhle trávit čas. Netrap se tím, co mě potkalo, jednou je to dostihne a já budu u toho, takže pokud chceš, můžeš si ze mě ukrojit ještě malý kousek," zazubil se vřelým, laskavým úsměvem.

Hřbetem ruky pohladil nižšího mladíka po horoucí tváři a odhrnul mu z očí pár rudých pramínků. Byl tak nesměle roztomilý, nádherný a Naruto si říkal, zda by taky takový byl, kdyby se k němu bývalý pán choval stejně vřele, jako se teď k němu choval Gaara.