Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

2.

Už mě napadl jeden příběh a je na tuto fotografii, a rozhodla jsem se ho dát i sem. Jinak ho určitě pošlu i do charitativní knížky, tohoto projektu. A určitě jsem přidám i další příběhy pokud mě zase nějaký napadne. A pokud napadne i vás nějaký, tak určitě se můžete přidat.

 Tento příběh se jmenuje smutná holčička a je o holčičce která bude po smrti maminky, moc smutná a nebude se vůbec smát. A z tohoto smutku ji vyléčí, jedno malé nalezené koťátko. 

Smutná holčička:

V jedné vesnici bydlela jedna malá holčička a ta je jmenovala Jaruška. A byla moc smutná. Protože ji před nedávném umřela její maminka která byla moc nemocná a měla rakovinu. Nepomáhali ji pak už ani chemoterapie a její stav se stále zhoršoval. Měla nádor v hlavě a bohužel se stal pro ní smrtelný a po několika měsících co bojovala s touto nemocí tak zamřela.

Jaruška měla svou maminku moc rada a věděla že je nemocná, ale snažila se jí rozveselit. A Jaruščina  maminka taky nechtěla aby byla Jaruška smutná a tak si s ní snažila hrát. Ale i tohle ji den o dedne unavovalo a byla slabší a slabší a po chemoterapiích si vždy potřebovala odpočinout.

A tak s Jaruškou trávila většinu času její babička a nebo její tatínek. A snažily se Jarušku i na to trochu připravit, až tu maminka nebude. Protože její stav byl horší a horší a šance na záchranu byli opravdu minimální.

A tak jednoho dne kdy si šla Jaruščina maminka lehnout aby si odpočinula, protože byla opravdu hodně vyčerpaná. Se stalo to že se už další den neprobudila a usnula navždy. Jarušku i jejího tatínka a všechny z její rodiny to ohromně zasáhlo, protože ten konec byl tak náhlí, a i když se na to snažily připravit. Protože věděli že se to jednou stane, tak i tak byl pro ně tento odchod strašlivý a dlouho se z něho vzpamatovávali.

Jaruščina tatínka držela nad vodou jen malá Jaruška. A tak se snažil kvůli ni tu pro ní zůstat a být tady s ní. I když ho odchod jeho ženy strašně zasáhl a neměl silu na nic. Ale věděl že se nemůže takhle trápit, už kvůli Jarušce ne. Která ho potřebovala a která teď měla už jen jeho a babičku a dědu.

A tak se snažil být s Jaruškou jak jen mohl a snažil se jí rozveselit. Protože Jaruška se po smrti své maminky přestala úplně smát a byla pořád smutná a nechtěla si hrát ani s ostatními dětmi na hřišti. Byla teď spíše uzavřená a veškeré chvíle teď chtěla trávit sama a nechtěla si s nikým hrát.

Když tatínek vyděl jak jeho malou Jarušku vzal strašně odchod maminky tak se jí snažil pomoc jak jen mohl. Hrál si s ní, stavěl s ní hrad na pískovišti a různě s ní v zahradě dováděl a snažil se jí jak mohl vším možným rozesmát. Ale marně Jaruška se ani jednou neusmála. A už to takhle trvalo několik měsíců a začal mít o ní strach, nechtěl přijít ještě o ní. Byla to jediné co mu po jeho milované ženě zbylo a nedokázal si to představit že by o ní jednou přišel.

To nemohl připustit, bál se o ní. A tak jí vzal ke svému známému který byl dětský psycholog a doufal že aspoň ten jí pomůže, a jeho malá holčička se bude zase smát. Jenže marně, ani návštěvy u psychologa moc nezabírali. A kamarád mu poradil, že Jaruška potřebuje nějaký čas aby se s touto ztrátou srovnala a že by jí mohl pořídit nějakého zvířecího kamaráda.

A tak další den když jel Jaruščin tatínek z práce domů, a Jarušku hlídala babička. Uviděl najednou Jaruščin tatínek na cestě u silnice, malé opuštěné a vystrašené kotě. A tak jsi řekl tady to kotě nemůžu přeci nechat, vždyť by ho mohlo ještě přejet nějaké auto. A tak zastavil, otevřel dveře a vystoupil a šel rovnou ke koťátku. Koťátko bylo strašně vystrašené a bálo se aut a tak chodilo přikrčené u kraje silnice. A tak se na něj Jaruščin tatínek podíval, vzal ho do náruče a trochu si ho prohlédl. Kotě bylo celé špinavé, ale jinak bylo v dobrém stavu a mělo krásné velké žluté očí a poznal že bylo asi bílé, i když teď pod náporem špíny bylo spíše šedivé.

A tak ho naložil do auta, a řekl si snad uděláš mojí holčičce radost a konečně se bude opět smát. A tak jel domu a kotě  se mu spokojeně pohybovalo po zadních sedadlech, až spadlo nakonec do kufru, ale zase se vyškrábalo nahoru. A tak spolu jeli celou cestu, až byli konečně doma. Tatínek zaparkoval u domu, vytáhl kotě z auta a schoval si ho pod bundu, že to bude pro Jarušku překvapení a pak vešel do domů.

A když vešel zvolal Jaruško, sluníčko moje už jsem doma a něco pro tebe mám, překvapení. Tak kdepak je moje holčička, řekl znovu a šel se podívat do obyváku, kde si Jaruška hrála se svojí babičkou, ale byla pořád smutná.

A tak řekl Jaruško, jsem doma a něco pro tebe mám, řekl a v tu chvíli vytáhl malé koťátko, které měl pod bundou a dal ho na zem vedle Jarušky. V tu chvíli kdy Jaruška uviděla malé koťátko se jí úplně rozzářili očí a hned se na tatínka usmála.

To je ale roztomilé koťátko, děkuju tatínku, řekla a podívala se na tatínka svými zářícími a smějícími se očičkami. A když  vyděl tatínek, že se jeho malá holčička konečně směje a je radostí bez sebe, tak se na ní taky usmál.

A pak řekl našel jsem ho u silnice a hned jsem si řekl že ti určitě udělá radost. Ale měl by se na před vykoupat je celí špinaví, řekl a v tu chvíli Jaruška malé koťátko vzala a řekla já ho s babičkou vykoupu. 

A když ho vykoupu, může tu zůstat?, zeptala se tatínka.

Ale jistě Jaruško, to víš že muže, vždyť díky němu se mi už zase směješ. A jsi zase moje malá usměvavá holčička.

A tak koťátko už zůstalo navždy s Jaruškou, která si s ním hrála, a měla ho moc ráda a nikdy ho neopustila. A byl to její nejlepší kamarád.   




Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro