Musela jsem sama nad sebou zavrtět hlavou. Ne. To musela být hloupost. Všichni tři jsou přeci schopní válečníci, nikdy by se nedopustili chyb, jakých se dopustili v tom snu.

Navíc Kenna, která v tom snu byla také, by měla být v naší smečce a hlídat ji společně se mnou. Sice jsem byla nyní trochu schopnější, ale pochybovala jsem tom, že by mi Kenna a Cahir nechali smečku na krku bez dozoru.

Hlasitě jsem si povzdechla a vypnula vodu. Osušila jsem se a vylezla z vany. Pak jsem se oblékla do legín a trička a vyrazila do Cahirovy kanceláře. Lyall a táta by měli dorazit každou chvíli.

,,Odjeli jste velmi spěšně, alfo, celkem nás to překvapilo, ale hlavně mrzelo. Doufala jsem, že se ještě s lunou Neomou osobně setkám, než odjedete."

Zastavila jsem se přede dveřmi do kanceláře, když jsem zaslechla ten hlas a zarazila jsem se v pohybu. Kdo to tam byl? Co to bylo za ženu?

,,Velmi mě to mrzelo, má paní, ale mé družce opravdu nebylo dobře. Nepochybuji o tom, že by Vaši doktoři byli stejně schopní jako ti naši, ale říkal jsem si, že jí více prospěje k zotavení prostředí domova," odpověděl té ženě Cahir a já opatrně položila dlaň na kliku.

,,Mé dceři vždy dlouho trvalo, než se přizpůsobila nějakým změnám. Odpusťte, má paní, tu troufalost, ale myslím, že alfa Cahir udělal dobře, když ji vzal zpět domů. Čímž bych své dceři nechtěl křivdit nebo ji ponižovat." To byl hlas mého táty. Ten jsem poznala bez váhání.

,Tak křivdit nebo ponižovat, huh?' Ozvala se Tala a já semkla rty a zatlačila ji do pozadí. Tu teď opravdu nepotřebuji.

,,Jistě, tomu moc dobře rozumím. Vím, jak těžké může být se podřizovat změnám. Nemám to luně Neomě za zlé, že se chtěla vrátit zpět domů. Já bych na jejím místě požadovala to samé. Není nad pohodlí a bezpečí domova," odpověděla ta žena vřelým hlasem a já se začínala mračit.

Možná jsem ten hlas poznávala. Ale nebyla jsem si tím na sto procent jistá. Spíš jsem nerozuměla tomu, jestliže to byla opravdu Reannon Hickory, jak jsem se domnívala, proč by tu byla a co by od nás potřebovala.

Každopádně, nebylo vhodné odposlouchávat za dveřmi. Zaklepala jsem a v Cahirově pracovně rozhovor utichl.

,,Vstupte," vyzval mě Cahir a já tak učinila. Ihned při vstupu se mi naskytl pohled na mého druha sedícího za pracovním stolem a naproti němu seděly tři osoby, dva muži a jedna žena.

Nemohla jsem tomu uvěřit a málem to se mnou seklo, když se ke mně otočila vlídná tvář dcery king-alfy. Zavřela jsem za sebou dveře před zvědavými čenichy a ihned jsem padla v hluboké úctě na kolena. ,,Má paní," vydechnu a snažím se zpracovat fakt, že se opravdu přímo přede mnou nachází Reannon Hickory.

Držela jsem hlavu v úklonu směrem k zemi, dokud mne ona sama nevyzvala. ,,Vstaňte, luno Neomo."

Pomalu jsem vstala a s rukama sepjatýma před sebou jsem přišla až k ní. Ona se postavila, abychom si byly rovny.

,,Je mi velikou ctí Vás hostit v naší smečce, má paní," vzdám jí své uznání a nabídnu jí ruku k potřesení, kterou přijala. Narozdíl od jejího nevlastního bratra, její dlaně byly teplé a přátelské. Necítila jsem žádnou negativní energii.

,,Pro mě je čest se s Vámi osobně setkat, luno. Mrzelo mě, že jsme spolu nemohly mluvit na plese ani po něm, rozhodla jsem se tedy Vás i Vašeho druha osobně navštívit, abych Vám nabídla pozvání do svého sídla," usmála se. ,,Již jsem s alfou probrala možné termíny, ve kterých si na Vás udělám čas. Doufám, že mou nabídku přijímáte, luno."

Překvapeně na ni pohlédnu a můj dech se zastavil. Opravdu urazila takovou cestu, aby nás pozvala do svého sídla?! Vždyť mohla poslat zprávu! Ale ona přijela až sem, aby nás pozvala osobně.

Toho jsem si neskutečně cenila. Reannon se zdála být férovou vlčicí, která si cenila všeho dobrého. A tohle bylo více než dobré gesto. Byla jsem si jistá tím, že tohle by neudělal nikdo jiný z její rodiny.

,,Toho si velice vážím, má paní. A jistě, že Vaši nabídku přijímám. S alfou rádi přijedeme," podívám se koutkem oka na svého druha, který s malým úsměvem přikývne. Podívám se zpět na blonďatou vlčici přede mnou a ta se zářivě usměje.

,,Výborně, tak tedy, až se s alfou dohodnete, jaký den se Vám hodí, tak se ozvěte," sáhla do své kabelky a předala mi drobnou kartičku.

Vizitku?! Pro bohyni, je to možné?!

Myslela jsem, že dostanu infarkt. Měla jsem v rukou osobní kontakty na Reannon Hickory.

,,A nyní, když mě omluvíte, vydám se zpět do svého sídla. Nemohu ho nechávat moc dlouho bez dozoru, vždyť Vy tomu musíte rozumět," Reannon jenom zářila nadšením. Nikdy by mě nenapadlo, že bude tak nadšená z přijetí tak prosté nabídky, jako je návštěva. Vždyť vlkodlaci se běžně navzájem zvou do svých sídel kvůli obchodním záležitostem, ale i kvůli upevnění dobrých vztahů mezi smečkami.

Vždyť pro ni to muselo být denní kafe. A už vůbec se nemohlo stát, že by její pozvání někdo odmítl. Tak proč to veliké nadšení?

Rozhodla jsem se tím nezabývat.

,,Jistě, má paní, dovolte, abychom Vás doprovodili," vstal můj druh a společně s ním i můj otec a bratr, na které jsem se teprve teď důkladně zaměřila a vyslala k nim omluvný pohled.

Lyall zavrtěl hlavou, že si z toho nic nedělá, táta jen pozvedl ruku a naznačil mi, že se tím nemám trápit.

Pousmála jsem se a poté jsme všichni vyrazili z Cahirovy pracovny na chodbu a po schodech dolů do haly. Cahir mě dohnal a objal mě okolo pasu.

Já mu objetí opětovala, když mi přiložil ústa k uchu a téměř neslyšně zašeptal: ,,není slušné odposlouchávat za dveřmi, luno."

Lehce jsem se napjala a vyjukaně jsem se na něj podívala.

On to věděl? Věděl, že jsem chvíli za těmi dveřmi stála, než jsem zaklepala! Věděli to i ostatní?! Bohyně, pomoz mi.

Avšak, musela jsem uznat, že jestliže o tom Reannon věděla, nechtěla se tím nejspíš zabývat.

Cahir se na mě pousmál a chtěla jsem něco tiše namítnout, když jsem zaslechla hlasitý křik ze společenské místnosti.

,,TY NÁNO PITOMÁ! VŽDYŤ ONA MĚ ZESMĚŠNILA ÚPLNĚ PŘEDE VŠEMI! A TO JEN PROTO, ŽE JSI MI NEŘEKLA VŠECHNY PODROBNOSTI! JAK TEĎ ASI VYPADÁM?! KDYBYCH TO VĚDĚLA, TAK NEŘEKNU ANI SLOVO A TEĎ BYCH NEBYLA V TÉTO POTUPNÉ SITUACI!"

Dle ženského hlasu jsem měla teorii, kdo to tak křičí. Náhle se ozvalo plesknutí, jako když někdo někoho udeří fackou do obličeje, a hlasité bolestné kňučení.

,,Gemmo, prosím-"

,,DRŽ HUBU!"

Takže to byla Gemma, kdo to tak vřeštěl. A ta vlčice, na kterou právě ječela a kterou pravděpodobně i uhodila, musela být Gillian.

Samozřejmě, že jsem nebyla jediná, kdo ten povyk slyšel a já, Cahir, Reannon i můj otec a bratr jsme spěchali do společenské místnosti zabránit možné tragédii.

Ozývaly se tupé rány a bolestné kňučení. Probohyni, Gemma tam snad svou vlastní sestru mlátí!

,,TEĎ VYPADÁM JAKO KRÁVA! KVŮLI TOBĚ! A KVŮLI TÉ MRTVOLE, CO SI ŘÍKÁ LUNA! DĚLÁM POSLUŠNÉHO PSA REANNON HICKORY A TO PROTO, ŽE JSI MI NEŘEKLA VŠECHNY POTŘEBNÉ INFORMACE! MOHLA JSEM TĚ JÍ ZBAVIT, ALE MÍSTO TOHO SE TEĎ NEZBAVÍŠ JAK JÍ, TAK MĚ!"

,,Gemmo, ne!"

Ozvalo se další plesknutí a já jsem to už nesnesla. Nikdy jsem nesnášela násilí na jiných. A od toho incidentu se Skollem jsem ho nesnášela desetkrát tolik.

,,Omluvte mě, má paní," promluvím k Reannon, vymaním se z Cahirovy náruče a všechny je předběhnu.

Sice jsem Gillian nesnášela a nejraději bych jí sama nějakou tu facku vrazila, ale čeho je moc, toho je příliš. Sice by si to ta drzá vlčice zasloužila, ale vlkodlaky z mé smečky nikdo trýznit nebude. Obvzlášť luna z jiné smečky. Byť je to její sestra.

Vběhla jsem do společenské místnosti právě včas. Luna Gemma se natahovala k další ráně pro už tak dost zničenou Gillian, která se tam choulila do klubíčka a schovávala si obličej.

Popoběhla jsem a chytla napřaženou paži luny Gemmy právě včas. Ta se na mě prudce otočila. Určitě se po mně chystala prskat něco ve smyslu, co si to k ní dovoluji. Ale sklapla jí pusa hned, jak spatřila můj nenávistný pohled.

Myslela jsem si, že ta vlčice nebude čistá jako lilie, ale až taková mrcha? Že dokáže ublížit vlastní sestře? V duchu jsem se modlila k bohyni, aby téhle zmiji nedovolila mít vlastní vlčata.

Napadaly mě hrozné myšlenky, ale vztek mě příliš ovládal, abych měla čistou mysl. Z malé části mi některé myšlenky podstrkovala Tala, která také nebyla zrovna nejklidnější.

,,Zdá se, že jste si spletla smečkové sídlo, luno Gemmo," zavrčím jí do obličeje a jedním pohybem ruky jí donutím od Gillian odstoupit. Tam už si ji přebrala Reannon, která, jak na plese tvrdila, ji opravdu vzala po svá křídla a zřejmě se jí snažila napravit. Nechtěla jsem naši vlkodlačí "princeznu" podceňovat, ale zřejmě v převýchově téhle luny bude muset trochu zabrat.

Já pomalu přistoupila ke Gillian, která stále ležela na zemi, sice už nebyla zkroucená jako luskoun, ale stále se obávala dalších úderů a tak se dál kryla pažemi, na kterých se už podlévaly modřiny.

Potlačila jsem zavrčení plné odporu a natáhla k ní dlaň. Gillian na mě chvíli zírala, jako by mi nevěřila. Já být na jejím místě, také nevěřím tomu, koho pomlouvám za zády, pravděpodobně bych se bála, že mi ten pomlouvaný také jednu vrazí.

Když jsem se ale dál k žádnému pohybu neměla, ostýchavě ke mně ruku natáhla, chytly jsme se a pomohla jsem jí na nohy.

Podívala jsem se na ní celkem chladným výrazem. ,,Jestliže se necítíš dobře, dojdi si k lékaři, ať tě prohlédne. Já mohu teď doporučit čaj na uklidnění."

,,Dě-děkuji Vám, luno," přikývla a raději se rychle z tohoto místa vzdálila.

Ohlédla jsem se na svého druha, otce i bratra, kteří stáli ve dveřích a vedle nich se objevila dokonce Kenna, která jistě také chtěla vědět, co se tu děje.

Kenna se tvářila vcelku spokojeně. Cahir měl takovou neutrální tvář, stejně tak můj otec. A Lyall se tvářil vcelku zmateně, zřejmě nechápal, co se to tu právě stalo.

,,Alfo, luno, omlouvám se za způsobené nepříjemnosti ze strany mé svěřenkyně. Omluvte nás, již se odebereme zpět do mého sídla," promluvila k nám Reannon a zdálo se, že ji opravdu mrzí, co se tu právě stalo. Gemmu schovávala za sebou, ale já viděla ten rozzuřený a nenávistný pohled, který ke mně luna Skyhoodské smečky házela.

Proto jsem se raději rozhodla ji ignorovat a podívala jsem se na Reannon. Za mě si to však vzal na triko Cahir.

,,V pořádku. Má družka se o to postarala. Jsme rádi za Vaši návštěvu a budeme se těšit opět nashledanou."

Reannon se usmála, přikývla a poté se i se svými vlkodlaky, i s Gemmou, vydala ke svému autu.

,,No, Neo, mile jsi mě překvapila," přišla ke mně Kenna se spokojeným úsměvem. ,,Překonala jsi sama sebe."

Na betu smečky jsem se podívala a pronesla jsem jednoduchou větu: ,,nikdo nebude mlátit mé vlkodlaky."