Přípravy byly dokončené velice rychle a blížil se oběd, na který jsme měli s Cahirem vyrazit.

Brina tam okolo mě běhala a pořád něco brebentila, samozřejmě, že mi dala pořádně sežrat to, že mě načapala s Cahirem v jedné posteli. Já se ale rozhodla si to nechat pro sebe, poněvadž po tom Cahirově ústupu mi úplně do smíchu nebylo, i když noc byla úžasná. Pořád se mi při vzpomínání do těla vlévalo horko.

Já i Brina jsme se oblékly. Má společnice na sobě měla elegantní černé šaty s loďkovým výstřihem. V pase měla ozdobnou černou stuhu a sukni rovnou splývavou.

Jako můj druhý doprovod mě tak skvěle doplňovala, protože já na sobě měla zářivě červené šaty s hlubokým výstřihem do V. Úzká ramínka, dekolt živůtek i sukni jsem měla vyšívané pozlacenou nití a zlatými flitry, které byly vyšívané tak, aby napodobovaly plameny a jiskry ohně. K pasu byla výšivka velmi intenzivní a téměř překrývala červenou látku a postupně se výšivka vytrácela až mi plameny končily někde u kolenou. Celý živůtek byl více na těsno, abych zvýraznila vršek a sukně byla volně splývavá ze tří jemných vrstev, spodní byla ze silnější neprůhledné látky a vrchní dvě byly síťované, prostřední více a ta vrchní byla téměř průhledná, jen doplňková kvůli těm zlatým výšivkám.

Brina mě přesvědčila k tomu, abych si udělala vysoký drdol. Vlasy jsme nakulmovaly a poté mi je Brina vyčesala vysoko. Namítala jsem, že je to zbytečné, na co mít tak odhalený krk, když si nechystám vzít žádný přívěsek, ale jako by ona věděla něco, co já ne.

Když jsme byly obě připravené, ve společné části pokoje se objevil Chester. ,,Luno, alfa je tu za chvíli. Potom vás společně s Brinou, Frawleym, Matheem, Carlosem a Brucem doprovodíme do sálu," oznámil mi a teprve pak se zaměřil na Brinu, která stála vedle mě.

Překvapeně stál a zdálo se, že je velmi vyvedený z míry. Ještě aby ne, Brina nebyla typ, co by nosila šaty, upřednostňovala džíny a trika, vlastně stejně jako já.

Jenomže Chester se zdál být ještě více mimo, než obvykle. Zacukaly mi koutky úst a já se podívala na Brinu, která se lehce uculovala.

,,Ahoj, Chestere," pozdravila ho a to jako by ho probralo ze snění.

,,Já, ehm, počkám venku," lehce se uklonil a zmizel na chodbu.

Já se neudržela a začala jsem se tiše smát. ,,Brino, zdá se, že jsi tady na někoho udělala veliký dojem," dobírám si ji a ona se zadívá do země.

,,Myslíš?"

Zašklebím se. ,,Viděla jsem to na něm. Mohl na tobě oči nechat, tak doufám, že si s ním alespoň jednou zatančíš," drknu do ní a ona se pousmála.

V tu chvíli se ozvalo zaklepání na dveře a ze svého pokoje vyšel Cahir. Otočila jsem se k němu a v takovou chvíli jsem na něm mohla nechat oči já.

Sice jsem na něm už oblek viděla. Ale ta zářivá červená látka zcela změnila jeho vizáž. Rozzářila ho. Nemluvě o tom, že i jeho oblek byl vyšívaný pozlacenými nitěmi, které vytvářely na jeho ramenou ohnivé ornamenty, které končily u náprsní kapsy, na které měl připnutou svou brož.

Jistě, brož, tu jsem měla na sobě připnutou i já. Teď už ale vůbec nebylo pochyb, kdo je alfa pár Goldflamské smečky.

Když se naše oči střetly, usmála jsem se a on tam stál a zíral na mě jako na nějaké zjevení.

Brina zacouvala ke dveřím. ,,Dovolím si odejít a nechat vám chvíli pro sebe," oznámila mi a já s tím neměla jediný problém. ,,Dárek pro syna Valena Hickoryho má Frawley."

,,Moc ti to sluší," vydechl a přistoupil ke mně s krabičkou v ruce, ,,mám tu nejkrásnější lunu v této vile." Těmito slovy mi vykouzlil na tváři úsměv a dostával mě tak do rozpaků. Srdce mi tlouklo jako o život a dech se mi klepal.

,,Děkuji, i tobě to moc sluší," odpovím mu a když zastaví přede mnou, tak nakloní hlavu na stranu.

,,Ale stejně se mi zdá, že tomu něco chybí," pousmál se a než jsem stihla cokoliv namítnout, otevřel krabičku, kterou držel v ruce.

Zatajila jsem dech, když jsem spatřila její obsah. Zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru srdce. Ale kdyby to bylo zlaté srdce, nemohla jsem tomu uvěřit, to srdce bylo broušený červený kámen. Byl drobný, ale přesto zářil.

Teď už jsem chápala, proč Brina chtěla, abych měla vlasy vyčesané nahoru. Aby ten řetízek vynikl. Takže Cahir si s Brinou tohle na mě domluvili.

Zavrtěla jsem nevěřícně hlavou. ,,Cahire, vždyť tohle jsi vůbec nemusel dělat," namítnu a chytnu ho za ruku, než stihne řetízek vytáhnout z krabičky. ,,Vždyť to muselo být strašně drahé."

,,Pro mě není nic dražšího než ty, Nei," usmál se na mě a i přes můj náznak, ať to nevyndavá, řetízek vyňal z krabičky, krabičku odložil, vzal mě za paži a něžně mě donutil se k němu otočit zády, aby mi ho mohl zapnout.

Kov mě zastudil, ale Cahirovy teplé ruce to velmi rychle zažehnaly. Pohladil mě po rameni a já se tak otočila opět čelem k němu. Zhodnotil svou práci pohledem a spokojeně se usmál. ,,Tak. Teď jsi připravená," sklonil se ke mně a políbil mě na rty. Polibek jsem mu oplatila a pohladila ho po oholené tváři.

Z jednoho polibku se stal druhý. A třetí. A čtvrtý, za chvíli jsme tam stáli, jeden v objetí toho druhého a vyměňovali si polibky, které se stupňovaly a naše touha rostla.

Jedna jeho dlaň sklouzla k mému boku a jemně jej stiskl a ta druhá sklouzla až k mým hýždím. Pootevřu rty a Cahir polibek prohloubí.

Lehce se odtáhnu, abych nabrala dech. ,,Musíme-" znovu mě políbí, ale já to musela utnout, dokud jsem držela Talu pod kontrolou, ,,musíme jít."

On nespokojeně zamručí. ,,Nemůžeme přijít pozdě," špitnu a už se opravdu odtáhnu. Podívala jsem se Cahirovi do očí a vidím, jak bojuje se svým vlkem, jeho oči se měnily na vlčí a zpět. I já vnímala, že Tala chce víc, i já s ní musela bojovat.

Ale můžeme to dokončit jindy. Teď jsme se museli dostavit na ty křtiny. Ach, nemohly být až příští den? Po včerejšku nejsem vůbec připravena na to vstoupit mezi ostatní.

,,Tak jdeme, Nei," vydechl opravdu zklamaně, ale usmál se a já věděla, že to oba zvládneme. Nabídl mi rámě, já se do něj zavěsila a společně jsme už opustili pokoj.

Šli jsme v čele naší malé družiny a po cestě jsme potkali i mého otce a bratra, kteří zastupovali Fluthernskou smečku.

,,Páni, sestřičko, jsi krásná," usměje se na mě Lyall upřímně a prohlíží si mě od hlavy k patě. ,,Tvůj druh si tě vyšňořil, jen co je pravda."

,,Děkuji, Lyalle, ty také nejsi k zahození," ušklíbnu se na svého bratra a ten mi úšklebek vrátí. Otec i bratr byli odění do tmavě modrých obleků se světle modrými výšivkami, které měly představovat hvězdnou oblohu a na náprsních kapsách měli své brože, velkou stříbrnou hvězdu vykládanou čirými zirkony spojenou řetízkem s malou hvězdou vykládanou modrými zirkony.

,,Alfo, gratuluji k Vaší včerejší výhře," podívá se vlídně můj táta na mého druha a Cahir se pousměje.

,,Děkuji, alfo, ale má výhra by neznamenala nic, kdyby ji má spřízněná duše nepřijala," kývl k němu Cahir a já raději sklopila pohled k zemi.

,,Musím říci, že jste sklidili veliký úspěch. Zdá se, že má sestra má sklony k dramatizaci," poznamenal pobaveně Lyall a já ho svou volnou rukou praštila do rameme.

,,Aaauuu, za co to bylo?" Podívá se na mě budoucí alfa mé rodné smečky a já ho spražím stoickým pohledem.

,,Byla to čistá radost z vítězství mého druha, bratře. Žádné divadlo jsem hrát nepotřebovala," ujistím ho a já vidím Brinu, jak sebou cuká, jako by skrývala smích. Podívala jsem se na Cahira a zdálo se, že i on byl značně pobavený, ale zároveň jsem cítila z jeho těla, že je opravdu šťastný, že jsem to řekla nahlas. Poněvadž by mi možná jinak nevěřil.

Ano, jistě, zřejmě všichni, kromě mého otce a bratra věděli, jak to mezi mnou a Cahirem ještě před těmi souboji bylo. Tiše jsem si proto sama nad sebou povzdechla. Asi bych si měla dát i imaginární facku, abych si tu nehrála na něco, co nejsem.

Možná, kdybych nepociťovala ohrožení ze strany Skolla Hickoryho, dál bych Cahira nebrala v potaz. Alespoň k jedné věci byl ten chlap užitečný, donutil mě si uvědomit, co vlastně ke svému druhovi cítím a co pro mě můj druh znamená.

Po cestě se k nám přidali i další alfa páry se svými družinami, včetně Lightnoxské smečky, Skyhoodské smečky, Erthenské smečky a Germaltonské smečky.

Všechny čtyři luny po mě a Cahirovi neustále pokukovaly a pak pokukovaly po sobě navzájem. Zdálo se, že je něco žere a, že mi to dají během křtin sežrat. Alespoň luna ze Skyhoodské smečky se tvářila, že mi chce něco říci, ale před mým druhem i otcem a bratrem, si to nejspíše nedovolí. Zdá se, že si to nechá pro sebe, dokud se nenaskytne příležitost si promluvit někde v soukromí, osamotě, nebo alespoň v menším počtu vlkodlaků.

Přišli jsme až k velkému sálu, kde se křtiny měly konat, naše družiny si stouply jedna podruhé do fronty a postupně jsme se posouvali k velkým dveřím, v nichž stál pravděpodobně někdo, kdo ohlašoval příchozí.

Ztěžka jsem polkla. 'Tak, Neomo, teď se ukáže, jak zvládáš tlak ze strany ostatních smeček,' pomyslela jsem si a vzhlédla ke Cahirovi, který mě ujistil pohledem, že všechno bude v pořádku.