Když přišel čas setkat se konečně s mým otcem, mé nohy se třásly a Tala uvnitř mě chodila se zježenou srstí. Ani ona mu to neodpustila.

Cahir pro mě přišel a ptal se, zda jsem připravená. Já odpověděla, že ano. Ve skutečnosti však vůbec. Ale nemohla jsem couvnout.

Ačkoliv jsem cítila ke svému otci odpor, stále jsem se opět chtěla shledat se svým bratrem. S Lyallem. Ten mi chyběl, byl sice již tehdy plnoletý a mohl s otcem projednávat vše a byl jeho pravou rukou. Zasahoval, když se mu nelíbilo otcovo jednání. Když přišel čas mého odjezdu, snažil se to mému otci rozmluvit. Dlouho to s ním řešil ale nakonec stejně neuspěl a dopadlo to tak, jak to dopadlo. S Lyallem jsem se chtěla setkat. I když nerozumím tomu, proč mi alespoň on nenapsal nebo nezavolal. To jsem se od něj chtěla dozvědět.

Celou dobu, co jsme šli chodbou sídla king-alfy k jednomu ze salónků, třásla jsem se jako osika. Hleděla jsem do země a vyhýbala se očnímu kontaktu s Cahirem. Šla jsem vedle něj potichu jako myška. Sem tam jsem na sobě však ucítila jeho starostlivý pohled.

To, že byl starostlivý, mi prozradila Tala, která to všechno vnímala zase o trochu intenzivněji.

Zastavili jsme před salónkem, kde se mělo setkání konat a já v tu chvíli, když jsem spatřila dveře, ztuhla jako prkno. Civěla jsem na ty dveře a mé srdce bušilo, jako by mi z hrudi chtělo vyskočit. Ztěžka jsem polkla, v krku se mi usadil knedlík, kterého jsem se nemohla zbavit.

Narozdíl od mého otce, já se svých starostí zbavit nemohla.

'Co kdybych se teď otočila a vypadla odsud?' Napadlo mě na poslední chvíli a chystala jsem se tak učinit, když mě Cahirova mohutná paže objala okolo ramen a jeho dlaň se ocitla na mé paži.

Teď jsem našla odvahu vzhlédnout do jeho starostlivé tváře, přesně tak, jak tvrdila Tala. V jeho očích se zračila podpora. Mohla jsem se na něj spolehnout.

,,Tak pojď. Jdeme na to," vydechl a otevřel dveře.

Na chvíli jsem měla pocit, že tam vidím sedět na pohovce toho muže, který se zdál být mladší, než jeho skutečný věk byl, vlasy měl barvy špinavé blond, krátké vousy a jen pár vrásek okolo modrých očí. A vedle něj seděl ten blonďatý dvacetiletý mladý muž s přátelskýma modrýma očima a veselým úsměvem.

Párkrát jsem zamrkala a konečně viděla, že oba o těch jedenáct let přeci trochu zestárli. Na otci se podepisoval jeho již pokročilý věk, přestože stále patřil k té mladší věkové kategorii, vrásky i drobné šediny byly znát. Bratrova mladická tvář zmužněla, narostly mu vousy a v očích se zračila zkušenostmi nabytá moudrost.

,,Lyalle, otče," vydechnu tiše a v tu chvíli ustala konverzace, kterou mezi sebou vedli. Oba se podívali mým směrem a první, co jsem pocítila, bylo pokrevní spojení našich vnitřních vlků.

Tala uvnitř mě hlasitě zavyla a nadšeně vrtěla ocasem. Znovu se shledala se svým vlčím otcem a bratrem, s otcovým vlkem Barnem a bratrovým vlkem Evnerem.

Můj bratr okamžitě vyskočil na nohy a v očích se mu odráželo štěstí a radost. Podle toho, co jsem z něj pocítila, nevěděl, jestli se má smát nebo plakat.

Otec se zdál být z mého příchodu méně nadšený. Přestože jsem cítila jeho radost, i když slabou, v očích se mu odrážel smutek a stesk.

Vydal se směrem k nám, v patách mu byl i Lyall, a já o krok couvla, jako bych se bála s ním přijít do bližšího kontaktu. Cahir to vycítil a párkrát mě pohladil palcem, aby mě podpořil.

,,Už je to nějaká doba, snad pár let," vydechl alfa mé rodné smečky a pomalu natáhl ruku směrem k nám. Já obě své ruce omotala okolo pasu mého manžela. Normálně bych se takovému kontaktu vyhýbala, ale teď jsem svému druhovi věřila víc, než kdy jindy. ,,Ale gratuluji k poslední výhře v souboji o území, alfo Cahire," řekl můj otec bez větších emocí a svůj pohled upřel na mého manžela.

Po mých zádech přejel mráz a zatajila jsem dech. Tohle byl šok.

Ano, čekala jsem, že bude můj otec odměřený. A ani jsem neměla v plánu ho jakkoliv dramaticky objímat nebo mu skákat do náruče. Ale aby zcela mou přítomnost odignoroval? A pogratuloval mému druhovi k výhře, která se udála před sedmi lety?

Tehdy mého druha vyzval na souboj jeden z alfů. Myslím, že z Germaltonské smečky. Souboj o území i smečku. Cahir si své místo uhájil. Dělal tak čest svému jménu i celé smečce.

Ale... Krucinál!

Podle ztuhlých svalů jsem poznala, že ani Cahir nečekal, že se můj otec zachová zrovna takto.

,,No," odkašlal si můj druh a opatrně se vymotal z mého sevření. Byla jsem nucena ho pustit a teď jsem již opravdu o dva kroky ustoupila za něj. ,,Je to již sedm let, co se stalo. Každopádně Vám děkuji, alfo," a s těmito slovy můj manžel přijal potřesení rukou od mého otce.

,,Jen klid, Nei. Jistě se brzy obrátí na tebe," snažil se mě můj manžel povzbudit. Ale vzhledem k tomu, že jsem viděla, jak se otcovy oči upínají jen na mého manžela, silně jsem o tom pochybovala. A má vlčice byla z tohoto otcova jednání nešťastná, což mi teď také moc nepomáhalo se s tou situací srovnat.

,,Slyšel jsem, že jste se včera setkal s king-alfou i panem Valenem. Zdá se, že je s Vámi velmi spokojený, přestože je tolik let klid. Ale také se ke mně doneslo, že vaše schopnost obchodovat i v zahraničí nese své ovoce. Jistě musel mít king-alfa z vašich obchodních úspěchů radost," nasadil zdvořilý úsměv můj otec, ale ani ten nebyl věnovaný mně, také byl věnovaný mému druhovi.

Ucouvla jsem o další krok dál za Cahira. Chtěla jsem se za něj schovat a pak utéct. Přestože mi Cahir tvrdil, že se chtěli setkat se mnou, tak to vypadá, že vlastně vůbec nechtěli vidět mě, ale mého druha. Buď mi Cahir lhal a nebo otec lhal jemu.

Každopádně pro mě to znamenalo, že zde nemám co dělat. Očividně mého otce vůbec nezajímalo, jestli je o zboží, které před jedenácti lety prodal, dobře postaráno. A teď ho zajímaly jen další obchody.

Z vědomí toho, že jsem před jedenácti lety pro otce byla opravdu jen zbožím, které výhodně prodal, se mi dělalo úzko. Žaludek se mi značně stahoval.

U toho jsem být nepotřebovala. ,,Inu, zdá se, že tu nejsem potřeba," pronesu dostatečně nahlas, aby si mě konečně otec s mým druhem všimli.

Probodla jsem pohledem otce i Lyalla, který se stihl postavit po otcově pravém boku.

Jako by si až teď ti dva uvědomili, že už nejsem malé dítě, které tehdy prodali do Goldflamské smečky. Ale neřekli ani slovo. Otec i Lyall na mě hleděli, jako bych přiletěla z jiné planety. Zatímco Cahir projednou nastavil neurčitou masku a postoupil více ke mně. ,,Nei."

Hlasitě jsem si odfrkla. ,,Ale, alfo, je zcela očividné, co se zde bude probírat. Další zboží, že?" Hluboce se zamračím a zatnu pěst. ,,Jako tehdy to zboží před jedenácti lety? Nebo tentokrát takové, které zužitkuje celá smečka a nejen její alfa!" Zavrčím. Poslední slovo, titul mého manžela, jsem dokonce vyštěkla, takovým způsobem, který dokážou luny smečky. Cahir mi už tenkrát, když jsem se dostala do smečky, předal část své alfa moci. Byla to tradice, každý musel vědět, že smečka má už svůj alfa pár.

Sice mé desetileté já tenkrát ten nápor moci složil a dávala jsem se do kupy asi pět dní, ale...

,,Neomo," ozval se konečně můj bratr a udělal krok směrem ke mně. Já však zase o krok ustoupila a nad celou tou absurditou jsem se povrchně uchechtla.

,,Ty si ještě pamatuješ jak se jmenuji? Gratuluji. Očividně máš lepší paměť, než někdo, kdo zapomněl, že měl někdy dceru!" Promlouvala jsem celou dobu k Lyallovi. Ale poslední slovo jsem vyštěkla směrem k otci.