,,Nei."

Ohlédnu se za sebe. Stojím kdo ví kde a kdo ví proč.

,,Nei." Ozve se to znovu a tentokrát zřetelněji. Cahir!

Opět se mi do očí ženou slzy a z hrdla se mi derou vzlyky.

,,Cahire!" Zavolám a marně se ho snažím najít. Nebyl nikde vidět. Neviděla jsem ho.

,,Luno," ozvalo se za mnou a já konečně uviděla alespoň nějaké povědomé tváře. Frawley a Chester.

,,Chestere, Frawley. Co je s alfou?!" Vyjeknu a okamžitě k nim přispěchám. Oba na tvářích měli bezstarostné úsměvy.

,,Alfa na Vás čeká támhle, luno," kývne Chester směrem za sebe a já konečně spatřím svého druha.

Stál tam, s jemným úsměvem na rtech a hleděl na mě. Mé srdce vynechalo jeden úder.

,,Cahire," vydechnu a vydám se k němu. A každým krokem, co jsem k němu byla blíže, jsem zrychlovala a z kroků se stával běh. ,,CAHIRE!" Zaječím a padnu mu do náruče. On mě pevně obejme a já obejmu jeho.

Slzy štěstí mi stékají po tvářích a nemohu přestat plakat. Byla jsem ráda, že byl zase se mnou. Že já byla s ním. Bohyně, slyšíš mé modlitby!

,,Cahire, jsi to opravdu ty," pláču a prsty zkoumám jeho obličej. Na špičkách mě poškrábou jeho vousy a v koutcích úst se mi vytvoří jemné dolíčky.

,,Jsem to já," vydechne a políbí mě do vlasů. ,,Nei, poslouchej mě, prosím," vezme mé tváře do dlaní a donutí mě k němu vzhlédnout. ,,Nesmíš nade mnou lámat hůl. Ještě není konec."

,,Není konec?!" Vzlyknu histericky a sama popadnu jeho tváře do svých dlaní a opřu své čelo o jeho. ,,Jsi mrtvý! Něco jsme si slíbili a tys to nedodržel!" Vyčítala jsem mu. Ale vyčítala jsem hlavně sama sobě. ,,Měla jsem jít s tebou. Neměla jsem tě nechat odjet! Bohyně, já jsem tak příšerná družka! Ta nejhorší!" Zabořím obličej do jeho hrudi a máčím mu slzami tričko.

Mé srdce bolelo a krvácelo. Chtělo se mi umřít. Chtěla jsem být s ním už navždy.

,,Nei, lásko, jsi ta nejúžasnější družka na světě. Nic jsi nepokazila. Je jenom dobře, že jsi ve smečce zůstala. Protože jsi tak stále v bezpečí. A také v bezpečí zůstaneš. Nemusíš si nic vyčítat," šeptal mi do ucha a objímal mě, jako by to bylo naposledy. A také bylo. Bohyně, stůj při mě.

,,Chci být s tebou, můj alfo. Chci být s tebou, navždy. Prosím. Vem mě s sebou. Pro mě už nemá na světě nic smysl, když v něm nejsi ty," zavrtím hlavou a chci jej políbit, když mě v tom úkonu jemně zastaví ukazovákem, který mi přiložil na rty.

Usmíval se. Se slzami v očích, ale usmíval. Byl šťastný, ale chtělo se mu plakat. Ještě nikdy jsem ho neviděla v takovém rozpoložení. ,,Vůbec nic?" Zeptal se tiše a poté svou dlaň přiložil k mému břichu.

Zatajila jsem dech a ztuhla na místě. Podívala jsem se ke svému břichu, kde se nacházela jeho dlaň. A potom jsem vzhlédla zpět ke svému druhovi. ,,Cahire," vzlyknu.

,,Už jen kvůli tomu maličkému to nesmíš vzdát. Skoll zaplatí za to, co udělal. Věř mi. Ještě není konec. Hlavně se nevzdávej, moje milovaná luno," políbil mě do vlasů. ,,Přísahám ti, že se opět shledáme. Ale musíme to vydržet, oba dva."

,,Slibuješ, že to nevzdáš? Musíš chránit všechny ostatní vlkodlaky. A to maličké," zašeptal mi do ucha a já cítila, jak JEMU po tváři stéká osamocená slza.

Jestliže byl naměkko on, bylo po všem. Rozplakala jsem se ještě víc a opět se schovala do jeho náruče. ,,Miluju tě, Cahire."

,,Já tebe ještě víc," zašeptal a konečně jsme se políbili.

-----

Pomalu otevřu uslzené oči.

,,Neo," vydechla úlevně Brina, která se nade mnou skláněla.

,,Tak co? Je v pořádku?!" Ozvalo se z telefonu, který držela u ucha.

,,Tím si nejsem jistá, ale zaručeně je vzhůru, Lyalle," odpověděla tomu hlasu z telefonu má kamarádka a hned na to mi začala stírat slzy z tváří.

,,Postarej se o ni, Brino. A dej mi vědět, prosím," požádal ji můj bratr.

,,Spolehni se," přitakala Brina a pak už telefon odložila.

Chtěla jsem něco říct, když se mi Brina vrhla okolo krku. ,,Bohyně, ty jsi mi dala! Tohle už nikdy nedělej!"

Tiše heknu, ale nemám sílu jí jakkoliv odporovat. Brina mě opatrně pustí a já si zase lehnu.

,,Mami! Nea je vzhůru!" Houkne Brina někam do prázdna a už z dálky slyším přicházet kroky.

,,Ach, díky Bohyni," oddechla si Kenna, která se objevila u mé postele a klekla si tak, aby na mě lépe viděla. Pak mě začala hladit po vlasech a tváři. ,,Žiješ. A jsi v pořádku," usmála se s úlevou v očích.

Chvíli jsem hleděla na Kennu a pak jsem svůj pohled přesunula na Brinu. Obě byly rády, že jsem vzhůru. Kdyby jen věděly, co jsem viděla. Už by tak šťastné nebyly.

,,Zdá se, že kromě toho usedavého pláče ti nic není," zašeptala Kenna a stále mě hladila po vlasech a tváři, ,,ale kvůli tomu omdlení tě prohlédla Josette, když Paul je pryč a kontrolu udělala opravdu důkladně, odebrala i vzorky krve a z ní vyšlo, že..." Kenna si uvědomila, že mluví příliš rychle a zarazila se. Polkla, pak lehce kývla hlavou do strany a váhavě se na mě podívala. ,,No, zjistilo se, že-"

,,Kenno," zarazím ji a snažím se zadržet další slzy, které se chtěly dostat ven, ,,já už to vím."

Obě ženy, které mi byly v životě nejblíž, tiše zalapaly po dechu. Já se pomalu posadila a přiložila jsem si dlaň na prozatím ploché břicho. Pak jsem propadla dalšímu pláči.

Brina i Kenna si ke mně lépe přisedly. Každá z jedné strany a obě se mě snažily utěšit v tom pláči, který nabíral na intenzitě.

Nikdy jsem neplakala tolik, jako nyní. Nikdy v životě.

Kolébaly jsme se ze strany na stranu. Kenna mi dávala jemné konejšivé, mateřské polibky do vlasů, měla položenou ruku na mých, jako by se snažila uklidnit i to maličké, které to pravděpodobně nevnímalo, a Brina mě hladila po zádech a držela za ruku.

,,Má paní," ozvalo se ode dveří a já k nim vzhlédla. Pokoj se začínal plnit vlkodlaky, kteří přišli vzdát úctu mě, padlému alfovi a našemu vlčeti.

Vlkodlaci stáli v pokoji, okolo mé postele i venku na chodbě. Všichni jeden po druhém sklápěli pohledy k zemi a pak klesali do kleku na jedno koleno.

Brina a Kenna se opatrně postavili na zem, abych měla svůj prostor. I ony poklekly.

A Kenna poté prohlásila: ,,ať žije luna."

,,Ať žije luna," zopakovala po ní Brina a po ní to zopakovali všichni ostatní.

,,A ať žije náš budoucí vůdce," dodala beta a i to po ní její dcera a ostatní vlkodlaci ze smečky zopakovali.

Obě dlaně jsem si položila na své břicho a hlasitě jsem si povzdechla. 'Zvládneme to. Nějak,' pomyslím si a má vlčice uvnitř mě souhlasně zavrčela.

'Když Skolla nezabil Cahir, zabijeme ho my.'