,,POMOZ MI!"

,,Nei!"

,,POMOZTE MI!"

,,Nei, prober se!"

,,BOHYNĚ, PROSÍM!"

Vzlykám ze spánku zatímco ke mě doléhá Cahirův hlas. Škubala jsem sebou a mé tělo bylo v jednom ohni.

,,Nei! Lásko, vzbuď se!" Cahir mi zatřese rameny a já konečně otevřu oči.

Nade mnou se skláněl Cahirův vyděšený obličej. Byl bílý jako stěna, možná ještě bělejší než já. V očích měl slzy a zdálo se, že bojuje sám se sebou.

,,Cahire," vzlyknu a okamžitě se mu vrhnu okolo krku. Vzlykám mu do košile a odmítám se ho pustit. Můj druh mě objímá a konejšivě se se mnou kolébá.

,,To nic není. Jsi v bezpečí," zašeptal mi do ucha, ale já prudce vrtěla hlavou.

,,Ne. Nejsem, Cahire. A ani ty ne," pláču zcela zoufalá tou situací. Tohle bylo čím dál horší. Přeci nemůžu nakonec skončit v těch Skollových bastardích prackách!

,,Nesmíš nikam odjet. Nesmíš jet do bitvy proti Skollovi. Zemřeš. Nikam nesmíš. Buď tady. Pošli někoho jiného, jenom tam nejezdi ty. Jinak zemřeš. Zabíjí tě. Skoll mě chce získat, on mě chce označit. A i mého bratra a otce zabíjí," blekotám páté přes deváté, ale všechno, co znám ze svých věštících snů.

,,Notak moment, miláčku, zpomal," odtáhl si mě na lehce od těla a začal mi stírat slzy z tváří, kterých bylo stále víc a víc. ,,Co to tu povídáš?"

,,Cahire, nikam nesmíš jet," zakňourám a chytím ho za tváře a stáhnu k sobě. Opřu své čelo o jeho. ,,Jinak zemřeš. Prosím, buď tady se mnou a nikam neodjížděj."

,,Nei, co se stalo? Proč tohle říkáš? Ty jsi omdlela. Chvíli jsi byla v klidu a najednou jsi začala ječet a plakat. Šila jsi sebou, jako by ses se mnou chtěla prát. A pak jsi volala o pomoc Bohyni," jednou dlaní mě hladil po tváři a druhou po paži.

,,Cahire, prosím. Opravdu zemřeš, když odjedeš! Nedělej to, buď tu se mnou," vzlyknu a zoufale ho políbím.

,,Nei," hlesl a znovu se ode mě odtáhl. ,,Vysvětli mi, co se to děje, prosím." Pohladil mě po vlasech a já ještě chvíli bojovala se slzami a bolavým srdcem.

,,Cahire, jsem vlčice políbená měsícem. O takových vlkodlacích se říká, že mají od měsíce dary," začnu mluvit trochu rychleji, protože všechen ten tlak to ze mě tlačí až příliš. Moc dlouho jsem to v sobě dusila a teď to musí ven. ,,Já ten dar mám! Já vidím do budoucnosti, Cahire! Viděla jsem to! Zemřeš ty, můj táta, můj bratr!"

Můj druh tam chvíli sedí a vyjeveně na mě zírá. Zpracovával to, co jsem mu právě sdělila, zdál se být mimo své bytí, ale já zrovna v tu chvíli potřebovala, aby vnímal!

,,Nei, vždyť víš, že boj ovládám ze všech nejlíp. Narodil jsem se jako vlk. Jsem pravý válečník. Z každého souboje jsem vzešel jako vítěz. Vyjdu i z tohoto," namítl a vzal mě okolo pasu a posadil si mě na klín, ,,obhájím legitimní nárok Reannon Hickory na dědictví a zbavím nás tak konečně Skolla. Chtěla jsi, abych se ho zbavil v souboji. Dostojím svého slibu a zabiju ho. Zabiju ho v souboji, jak se má." A tohle je přesně ten důvod, proč jsem to tak dlouho oddalovala. Nevěřil mi!

,,Cahire, prosím, poslouchej a ber mě vážně," zavrtím hlavou. ,,Všechno, co jsem doteď viděla ve svých snech, se opravdu splnilo. Zdálo se mi už tenkrát o tom, že se objevíš v mé rodné smečce a odvedeš mě sem. Pak se mi zdálo o tom, jak vyhraješ souboj s alfou ze Skyhoodské smečky, před těmi sedmi lety. I o naší svatbě se mi zdálo a to se také vyplnilo. Nebo i první setkání se Skollem v té hospodě se mi také zdálo. Setkání se Skollem na chodbách sídla king-alfy. Setkání s mým tátou a Lyallem. A nejhorší a nejvážnější varování bylo to, kdy mě Skoll Hickory napadl a chtěl mě znásilnit."

Teď na mě opravdu Cahir zíral a nevěděl, co by na to měl říct. Seděl, přemýšlel a zároveň bojoval s Oberonem. Oči se mu přeměňovaly na vlčí a zpět.

,,Cahire, prosím, nemůžeš do té bitvy jít. V tomhle posledním snu se mi zdá o tom, že tam bojujete ty, táta a Lyall. Lyall i táta zemřou. A ty zemřeš taky. Prosím, nesmíš tam jít," opravdu jsem už byla ze všeho zoufalá. ,,A ani oni nesmí."

,,Proto jsi svého otce a bratra prosila, aby se nezapojovali do konfliktů, které bude mít na svědomí Skoll Hickory," vydechl můj druh a já si konečně tiše oddechla, že mu to konečně začíná v tý hlavě šrotovat.

,,Ano," přiznám tiše. ,,A vlastně, taky se mi zdálo o tom, co udělala Gillian."

Cahir se napjal a já a ho pohladila po tváři. ,,Cahire, taky jsem si ze začátku myslela, že jsou to jen hloupé náhody, ale ty sny jsou čím dál tím horší a vždycky se vyplnily," položím si hlavu na jeho rameno. ,,Bojím se, že ten tvůj souboj bude mít podobný výsledek. Zdálo se mi, že mě chce Gillian během té bitvy vyměnit se Skollem za tebe. A Skoll si mě násilím přeoznačí."

Cahirův hrudník začne vibrovat a brzy na to se z jeho hrdla ozva hlasité vrčení plné nenávisti. ,,Nikdo si tě přeoznačovat nebude, Nei. Ty jsi moje družka. Jediný, kdo na tebe má právo, jsem já. Stejně tak ty máš jediná právo na mě. Nikdo nás nerozdělí, Nei. Slibuju. Zabiju ho. A zabiju i Gillian, když to bude nutné."

Lehce jsem se narovnala, abych na něj viděla a hned na to jsem mu věnovala polibek. Polibek plný zoufalství a nezkrotné vášně. Ano, můj druh byl rozhněvaný, vzteklý, přímo agresivní, ale mě to zvláštně imponovalo. A jakým způsobem si mě nárokoval, vyvolávalo to ve mě hříšné myšlenky, přestože jsme byli ve vážné situaci.

,,A slib mi ještě jednu věc, prosím," zašeptám mezi polibky, které mi opětovává a očividně oba ze sebe dostáváme tu krutou frustraci a zoufalství.

,,Slíbím ti," další polibek, ,,cokoliv," a další, ,,budeš chtít." Další dva polibky a já vpletla své prsty do jeho vlasů. Cahirovy ruce zabloudily pod mé triko a více si mě k sobě přitiskl.

Byla to šílená situace. Vlastně velice nevhodně načasovaná. Ale já po něm toužila, stejně jako on toužil po mě. Navzájem jsme se potřebovali. Potřebovali jsme se, abychom všem ukázali, že tenhle alfa pár nerozdělí vůbec nikdo. Ani Gillian. A už vůbec ne ten bastard.

,,Vrať se mi celý," další polibek jsem mu věnovala a já cítila, jak se mi tělem rozlévá horko. ,,Živý. Jako vítěz." Cahir polibek prohloubil a já začínala lapat po dechu, když mě do klína začínala tlačit boule v jeho klíně.

Stáhl mi triko přes ramena a přisál se mi na krk svými rty. ,,Nechci o tebe přijít," vzdychnu a začnu ho svými prsty hladit po tváři a ve vlasech, zatímco svými rty laská můj krk. Dával do toho všeho, veškerou frustraci, strach a touhu. Živočišnou touhu plnou vášně.

,,Udělej to, Cahire," prohrábnu mu vlasy, zatímco jazykem zkoumal místo ideální pro otisk jeho vlčích zubů. ,,Udělej to. Označ si mě."

A nemusela jsem ho vůbec prosit. Jeho vlčí zuby proťaly mou kůži a já slastí zasténala. Bolelo to. Zakňučela jsem. Ale jen chvíli. Mým tělem projížděla nová vlna energie, která vycházela z mé vlčice. Také si ho chtěla označit.

Sundala jsem mu triko a Cahir automaticky naklonil hlavu na stranu. Věděl, že to chci a nebránil mi. Naopak se mi sám nabídl a já věděla, že pokud to neudělám teď, příště by mohlo být pozdě. Sklonila jsem se k němu, chvíli jsem hledala ideální místo, zatímco jeho ruce zkoumaly mé poprsí.

Poté jsem už cítila, jak mi rostou vlčí tesáky a já se zakousla do jeho krku, který byl překvapivě poddajný a jemný. Cahir hlasitě zavrčel. Na jazyku mě jemně pošimrala jeho krev a slastí jsem přivřela oči.

Odtáhla jsem se zrovna ve chvíli, kdy se mě Cahir rozhodl položit do peřin a začal mi sundavat veškeré oblečení. Nic jsem nenamítala. Naopak jsem za to byla ráda. Potřebovala jsem ho, strašně moc.

Když jsem tam ležela nahá já, nemohla jsem ho nechat pozadu, též jsem mu sundala vše ostatní, co na sebe měl.

,,Je to naše, prozatím, poslední společná noc," zavrčel mi do ucha, které lehce zkousl. Tiše jsem vydechla a přejela jsem mu po zádech a zpět k jeho vlasům, které jsem sevřela mezi prsty.

,,Ani nevíš, jak moc tě miluji, Nei," pohladil mě po rtech.

,,Myslím, že vím," zašeptám, stáhnu si ho zpět k polibku. ,,Protože," jednou rukou začnu zkoumat vše ,co skrývá dole. Hekne mi do ucha, když jej sevřu v dlani. ,,Přesně tak moc tě miluju já."

,,Doháje, Neomo!" Zavrčel, naše těla se spojila a já si byla jistá tím, že tahle noc teprve začíná.