Věděla jsem, že sídlo king-alfy je ohromné. Ale nikdy by mě nenapadlo, že jeden pokoj pro dva bude mít hned tři samostatné místnosti. Malý obývací pokoj s pohovkou, konferenčním stolkem a televizí, koupelna s ohromou vanou a nakonec ložnice, která byla dostatečně velká, aby se tam mohli dva lidé pohybovat a zároveň tam byly dvě veliké šatní skříně, toaletní stůl a malá komoda.

Jen jeden háček to mělo. Postel. Jedna. Velká. Manželská.

Při pohledu na ni se mi udělal knedlík v krku. Ztěžka jsem polkla a vrátila se z ložnice raději zpět do obýváku, kde na pohovce odpočíval můj alfa. No, neodpočíval. Měl na stole rozložené dokumenty a něco sepisoval.

Rozhodla jsem se využít toho, že si po večeři všímá svých povinností, vybalila jsem si pyžamo a odešla do koupelny. Byla jsem jistá tím, že Cahir by mi do koupelny nevešel, pokud bych mu to nedovolila, a nejspíš by ho to ani nenapadlo za mnou chodit, takže jsem neměla potřebu se zamykat.

Napustila jsem si do vany teplou až horkou vodu a přidala trochu pěny a vonného oleje. Jakmile byla vana dostatečně plná, svlékla jsem se a do vany vstoupila. Ponořila jsem se až k bradě a nechala vodu, aby mě uvolnila a uklidnila.

Má mysl se vyprázdnila a já mohla v klidu odpočívat, aniž bych nad něčím musela přemýšlet. I Tala se uvolnila a přestala být tak divoká. Vůně prvních růží byla pro mě přímo identická a byla to vůně, která dokázala mou vlčici dokonale uklidnit. Obě jsme mohly zavřít oči a nerušeně odpočívat.

Zavřela jsem oči a nechala se unášet proudem ticha, klidu a příjemných vůní koupele.

Najednou se ozvalo bouchání na dveře. Prudce jsem otevřela oči, ale cukla jsem sebou tak, že jsem se celá ponořila pod vodu.

Rychle jsem vystrčila hlavu a rozkašlala jsem se, jelikož jsem se vody značně nalokala.

,,Nei? Jsi v pořádku?" Ozvalo se za dveřmi. Vykašlala jsem poslední zbytky parfémované vody z koupele a natáhla se po vanové baterii, abych nechala z kohoutku vytéct trochu čisté vody. Z dlaní jsem udělala pohárek a nabrala si do nich trochu té čisté, rychle jsem si z dlaní srkla a kloktala, pak jsem vodu vyplivla, ale pořád mě v puse štípala pachuť pěny, mýdla a oleje.

Vodu jsem vypnula a než jsem stihla odpovědět, manžel vstoupil do koupelny, aby mě zkontroloval. Zřejmě už mu bylo nepříjemné, že neodpovídám tak dlouho. ,,Co se stalo? Není ti nic?" Zeptal se a starostlivě mě pozoroval. Raději jsem se více ponořila do vody a skrčila nohy k sobě.

,,Nebylo, než jsi mě probudil," přiznala jsem a lehce se jeho směrem zamračila.

Mému druhovi však začaly cukat koutky úst vzhůru. ,,Ty jsi usnula?"

Ponořila jsem do vody pusu a pro sebe si něco zamrmlala. On se uchechtl a opřel se o trám dveří. Pobaveně mě pozoroval. ,,Promiň, asi jsem ti špatně rozuměl," utahoval si ze mě.

Povzdechla jsem si a dala si mokré vlasy pryč z obličeje, protože mi začínaly vadit v očích. ,,No jo. Usnula."

Cahir si dlaní přejel po ústech a aby zakryl smích, který se mu dral ven, tak si hlasitě odkašlal. ,,Tak proto jsi byla tak dlouho potichu. Říkal jsem si, že je tu moc veliký klid," popichoval mě a já proti němu z vany vystříkla krůpěje vody. ,,Nech si toho."

Alfa naší smečky se uchechtl a já ho spražila pohledem. ,,Ráda bych už vylezla. Můžeš, prosím, odejít?" Zeptám se ho slušně a on se zatetelil.

,,Jistě, luno, samozřejmě," a s těmi slovy opustil koupelnu a zavřel za sebou.

Hlasitě jsem si povzdechla a dlaněmi jsem si přejela po pažích. Promnula jsem si oči, což byla má další chyba, jelikož jsem měla ruce od pěny a ta mě začala v očích štípat. Frustrovaně zakňučím a už raději vylezu ven z vany. Natáhnu se pro ručník a první si tedy otřu pořádně obličej.

Utřela jsem se, oblékla do pyžama a s ručníkem okolo krku, aby mi vlasy volně schly, jsem vylezla z koupelny.

Můj druh se opět skláněl nad dokumentama, takže jsem okolo něj rychle proběhla a chtěla se zavřít v ložnici, když se ozval: ,,jsem rád, že ses mi neutopila." Naskočila mi z toho až husí kůže. Vždyť se zdál zcela zabraný do své práce, tak proč si mě musí všímat?

,,Ehm, ne. Neutopila. Ale málem ano, protože mě nějaký vlkodlak vyrušil ze bdění. Nevíš náhodou, který to byl?" Založila jsem si ruce na prsou a on se ušklíbl.

,,Nemusíš být hnedka tak kousavá, luno," uchechtl se, ,,jen jsem rád, že žiješ." S tím se zvedl a zamířil si to do koupelny. Ale, sakra, proč se začal svlékat v polovině cesty? Byl zády ke mně, když si sundal volné triko, které nosil, když chtěl být v pohodlí.

To jsem vypozorovala. Když jsme byli zavření u sebe v bytě a náhodou se potkali v jedné místnosti, nosil volná, možná vytahaná, trika a tepláky. Když byl ale dole mezi vlkodlaky nebo kanclu, nosil džíny a košile, nebo upnutá trika a přes ně slušivou džínovou bundu.

Ah, bylo jedno, co běžně nosil, ale co spíš MOMENTÁLNĚ nenosil! Probohyni, vždyť, než došel do koupelny, tak si to triko přetáhl přes hlavu a hodil ho na zem. A když se v koupelně otočil, aby se mohl i zavřít, všiml si, že na něj zírám.

Zrudla jsem jako rak a raději jsem rychle zaplula do ložnice, abych neschytala nějakou další poznámku.

Zavřela jsem dveře a podívala se na tu obří postel, kterou budu muset s Cahirem sdílet. Zhoupla jsem se na patách a chvíli váhala. Nemohla jsem jen ve své noční košili vyběhnout ven na chodbu a jít se dožadovat vlastní postele. Bylo by to nevhodné a hlavně by to všem přišlo zvláštní. Manželé, spřízněné duše, a nechtějí spát spolu v jedné posteli.

Rozhodla jsem se, že než si nakonec vyberu, na které polovině budu spát, sundala jsem si ručník a přehodila ho přes opěradlo židle, která byla u nočního stolku.

Pak jsem si ze svého zavazadla vyndala kartáč, usadila se k tomu stolku a začala si je rozčesávat.

Mezitím stihl přijít můj druh, oblečený v pyžamu a zastavil se ve dveřích, když si všiml mé činnosti. Sledoval každý můj pohyb a zaměřoval se hlavně na to, jak mi prameny mých stříbrných vlasů proklouzávají mezi prsty. Znervózňovalo, zvětšovalo se ve mě napětí a čekala jsem, kdy padne další poznámka. Třeba něco jako, jestli by mi nemohl vlasy dočesat on. Ale ne, děkuji, dnes si je ráda pročešu sama, než si lehnu.

Kupodivu žádný takový dotaz nepadl, ale zároveň se neměl k pohybu ani slovům, tak jsem si řekla, že bych se toho měla projednou chopit já.

,,Na jaké straně postele chceš spát?" Zeptám se tiše a odložím kartáč na stolek, načež se postavím a podívám se na Cahira přímo.

Ten jako by se probudil ze zamyšlení a překvapeně na mě zamrkal. Chvíli vypadal, že vlastně vůbec neví, na co jsem se ho ptala, pak se ale zarazil a zmateně si mě prohlédl od hlavy k patě. ,,Ty chceš se mnou spát v jedné posteli?" 

To jsem se prozměnu zarazila já a tváře mi zrudly, podívala jsem se na tu obří manželskou postel.

,,Já jen, že," hlasitě si odkašlal a postoupil do místnosti, načež zavřel dveře od ložnice a udělalo se větší přítmí. Teď jediným zdrojem světla byla stolní lampa u postele. ,,Že je tu ještě jeden pokoj, kde je také postel. Tam jsem měl v plánu spát."

Ale bohyně, to je trapas. To myslíte vážně? Jak je možné, že jsem si toho nevšimla? Teď jsem byla ještě červenější než předtím.

,,Ale jestli chceš, neměl bych problém-"

,,Ale i kdepak," zarazím ho ihned a začnu zběsile mávat rukama, ,,to je v pořádku. Já... Se celkem po posteli rozvaluju, stejně bychom se asi společně v jedné posteli nevyspali, takže-"

,Co blbneš! Obě víme, že chceš, aby spal s námi!' Zavrčela na mě Tala, ale já ji zatlačila do pozadí. Možná jednou, ale dnes ještě ne. Na to, ať má vlčice ihned zapomene.

Cahir se uchechtl. ,,Nei," oslovil mě tónem, který mohl téměř hladit. Po tom oslovení se mé tělo uklidnilo a zatajila jsem dech. Byl najednou příliš blízko. Vzal jeden pramínek mých vlasů mezi prsty.

Dech jsem měla najednou příliš mělký a cítila jsem, jak mé srdce tluče rychleji. V břiše se mi opět začínalo rozlévat teplo. Tala chtěla ven, ale já ji pustit nemohla. Stěží jsem ji zatlačila zpět. A bylo vidět, že stejný problém měl i Cahir s Oberonem. Jeho oči přeskakovaly z vlčích na lidské a zpět.

,,Víš, že respektuju to, co jsi mi řekla, že ti mám dát čas. Dokud sama nebudeš chtít, nebudu se ti vnucovat. Jen klid, moje luno," pramen vlasů uvolnil ze svého sevření, které jsem téměř necítila, a ten mi dopadl zpět na rameno. Na ten pramen jsem se podívala a pak zpět ke Cahirovi, ten se ode mě ale už začal vzdalovat.

Pak se ale zarazil v pohybu a ukázal na postel, jestli si nechci jít sednout. Neprotestovala jsem, usadila jsem se na posteli a on si sedl vedle mě. 'Ugh...'

,,Ale, kdybychom jednou sdíleli jednu postel, vím, že spáváš na levé straně, takže," odmlčel se a pousmál se, ,,bych spal na té pravé."

Jen jsem k němu tikla pohledem, ale hned jsem ho zase sklopila dolů, aby neviděl, jak moc rudá jsem

,,Poslyš, je tu jedna věc, kterou ti musím říct."

Měla jsem takové neblahé tušení, že vím, o čem mluví. A také se mi to ihned potvrdilo. ,,Tvůj otec i bratr by se s tebou chtěli zítra setkat. Přijeli sem na křtiny jako zástupci své smečky, stejně jako my. Chtěla by ses s nimi ale setkat ty?"

Tiše jsem si povzdechla. 'Chci se s nimi setkat? Jedenáct let jsem je neviděla, neobdržela jsem od nich jedinou zprávu ani telefonát,' zeptala jsem se sama sebe. Ale odpověď byla vcelku jasná.

,,Kdybys nechtěla, kdyby ses na to necítila a jestli se na to necítíš už teď, sejdu se zítra s alfou Damianem sám. Nebude mi to vadit," ujistil mě a položil svou dlaň na mou ruku.

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Myslím, že to zvládnu. I kdyby ne zítra, během slavností a samotných křtin by k tomu stejně došlo," odpovím mu a opatrně se na svého druha podívám.

Cahir lehce přikývl. ,,Dobře. Ale kdyby sis to rozmyslela, musíš mi to říct. Nechci tě do ničeho nutit."