Postavil jsem se k prostřednímu stožáru a sledoval jak mě všichni ostatní na palubě ignorují ve prospěch příprav na vyplutí.

Původně jsem měl v úmyslu se postavit na příď abych jim nepřekážel ale při představě, že by se na mě Mae zaměřil a přenesl je do vody vedle paluby mi přejel mráz po zádech.
Sice by se nemuselo nic stát ale takhle to bude rozhodně bezpečnější pro všechny.

Jako bych to přivolal ucítil jsem podivný tah v oblasti hrudi a vzduch předemnou se začal podivně kroutit. Prvně se zhmotnil princ Azrel, z nás všechny je nejmenší a nejspíš dá i nejméně práce ho přesouvat z místa na místo.
Zmateně zamrkal než se začal rozhlížet po okolí se svou typickou zvědavostí.

Další se objevila Růže, která svírala zrcadlo s Helly tak křečovitě až jsem měl obavu aby ho nerozbila.
Kdykoliv se mnou bývalá Daei nepotřebovala mluvit zůstali spolu.
Bylo to svým způsobem smutné a romantické zároveň.

To je něco o čem jsem si nikdy nemyslel, že budu chápat. I mezi lidmi jsem nebyl zrovna oblíbený díky mému hrubému, nepřátelskému vzhledu. Nikoho nezajímalo jakou povahu pod tím skrýval ale pak přišla Helly a rozbila všechna moje očekávání o tom jak semnou jednají.

U Proměnlivců byl dokonce takový moment kdy jsem si myslel, že bychom mohli být něco víc než přáteli ale to pobláznění mě muselo rychle přejít když jsem jí poprvé uviděl s Růží.
Emoce mezi nimi byly na první pohled patrné, že jsem je nemohl přehlédnout i kdybych chtěl a to bez ohledu na to jestli si to přiznali nebo ne.

Třetí přišel plecháč,i když tentokrát bez brnění.
Bratr Helly se zbavil všeho co nějak znázorňovalo jeho pozici strážce v dolech a zůstal jen v černé, poměrně výrazně naříznuté, košili a hnědých kalhotách.
Hnědé prameny mu padali do tváře v naprostém nepořádku a zakrývali nejenom výrazné oči ale i jeho barvy.

Stále nechápu co mají ty čáry znamenat a ani jsem ještě nedostal šanci se zeptat.
Je ale jasné, že ten muž není jako jeho sestra i když jsou podobné výšky.
Možná, pokud bych byl optimista, by mohli mít i stejný temperament. Mimo jejich úplně prvního společného boje jsem Bena bojovat neviděl. Mohl tak dlouho vydržel jen obyčejnou náhodou.

Poslední dorazil Mae a unaveně se mi složil k nohám. Nemusel jsem dlouho přemýšlet než jsem ho chytil pod jednou paží a odtáhl zády ke stěžni. Nechci aby tu přes něj někdo zakopl.

,, Představíš nám svoje společníky?"zeptal se mě najednou elegantní hlas. Prudce jsem se otočil abych hleděl do tváře kapitánky.

Vypadala až příliš uvolněně na to, že se jí na palubě objevily čtyři neohlášení hosté. Těsně nad jejím ramenem se vznášel Styx s rudým pohledem zabodlým do Bena. Očividně ho shledal jako největší hrozbu.

,, Myslím, že se zvládnou představit sami,"odpověděl jsem jí a pak se odmlčel.,,Ale když to udělám já asi to bude rychlejší."

Vrátil jsem se čelem ke své skupině a ukázal na nejvýraznější prvek, který máme.

,, Slečna Prérijní Růže, je Dragoniss z Mramorového města a nejčastější ochránce zrcadla ukrývající Helmalay Streigo."uvedl jsem jí, čímž mě za odměnu poctila zubatým úsměvem a mrknutím zdravého oka.

Víc jsem očekávat nemohl a tak jsem se přesunul k dalšímu, kterým byl samozřejmě Azrel hned vedle.

,,Princ Azrel de Calt, perla Tankaru a pokrevní následník Minearei saba. "Pronesl jsem tak obřadně jak mě to vždy učili, i když teď už to je spíš zlozvyk.,,Má velmi blízko k Mae."

Ta poznámka samozřejmě upoutala pozornost zmíněného Sakeeida.
,, Jsem Mae, Sakeeid a nejspíš budoucí vládce respektive vládkyně Karganto perdai,"odpověděl upřímněji než bych to udělal já a během svého titulu důrazně zakýval fragmenty duše na svém zápěstí. V tuhle chvíli byl mužem.

,,A co ten pomalovaný?"zeptala se maličko netrpělivě kapitánka ale její lehké pohupováním na špičkách naznačovalo, že je spíš nadšená z poznávání nových lidí.

,,Ben Stone,"řekl mrazivě s pohledem upřeným na Kapitánku. Jeho tvář byla úplně bezvýrazná a mimo momentu kdy umírala Helly jsem na něm nic jiného ani neviděl.

,,Je to starší bratr Helmalay,"vysvětlil jsem pro větší přehlednost a pousmál se. ,,Vyučil se kovářem a pak byl nějakou dobu v královských službách."

Poté jak reagovala jeho vlastní sestra mi bylo jasné, že se nikdy nikde nesmím zmínit o tom, že pracoval v dolech.

Kdybych ho nechal zabít kvůli tomu, že mi utekli ústa Helly by mi to neodpustila.

,,Je mi ctí vás všechny poznat,"řekla kapitánka s úsměvem a elegantní úklonou při které smekla klobouk pro větší efekt.,, Mé jméno je Belatrix Vega, jsem Asterie velící korábům hvězd. Nyní stojíte na mé hlavní lodi, Srdce Calypso. Další dvě jsou Medeiny sny a Cassiopeina pomsta.
Od chvíle kdy jste vstoupili na palubu jste mou zodpovědností a já vás v bezpečí dopravím až do bludných přístavů."

Tím by možná uspokojila většinu z nás ale Azrel je strašně zmlsaný po putování s Helly, která ochotně přiživovala jeho zvědavost.

,,Kdo je to za vámi?"zeptal se princ a kývl směrem k prvnímu důstojníkovi. Po všech lekcích etikety věděl lépe než jen ukázat prstem.

,,Můj první důstojník a životní partner Styx Cielo,"odpověděla mu s mnohem větším úsměvem než měla, když představovala sebe. Bylo na první pohled jasné, že ho miluje celým svým srdcem a netají se s tím. ,,Je to ta nejloajálnější bytost jakou jsem kdy poznala."

,,On je také Asterie?"zeptal se Azrel, který i po všech našich překvapivých setkáních předpokládal, že první důstojník je muž.

,,Ne, on je Bar."odpověděla mu téměř okamžitě a na jednoduché kýchnutí nám všem Styx ukázal všechny čtyři paže a jak v každé z nich zručně manipuluje ostrými dýkami. Očividně se předvádí ale všichni, až na Růži, jsme tím byly uchváceni.

,, Můžu mít taky otázku?"zeptal se nejistě Ben. Očividně se stále ještě necítí v naší společností nejjistější.

,, Samozřejmě,"řekla kapitánka mile a trpělivě čekala než si v hlavě poskládá na co konkrétně se jí chce zeptat.

,,Jak moc nebezpečná je plavba z půlnočních doků do bludných přístavů?"zeptal se na něco co i mě trochu vrtalo hlavou. Putování s Helly, bylo totiž vše jen ne bezpečné.

,, Smrtelně nebezpečné,"odpověděl Styx s pokřiveným úsměvem. ,,Už se nemůžu dočkat."

,,Bude to zábava,"souhlasila s ním Beatrix.