Slunce se ještě netvářilo, že by byť jen uvažovalo o tom, že by se chtělo ukázat.
Hodina na které se Helly domluvila s kapitánkou byla tak nelidská, že jsem tu neočekával ani nohu.
Opak se ale ukázal být pravdou.
Dok byl všechno, jen ne tichý.

Úzká ulička mezi mořem a malými budovami, které byly povětšinou nálevnami, byla plná lidí.
Někteří šli směrem k lodím a jiní naopak od lodí rovnou do hospod.
Jen zlomek byly úplně opilý námořníci, kteří vylezly a okamžitě se už napůl spící zkaceli u stěny kde právě stáli.

,,Je tohle normální?"zeptal jsem se nikoho konkrétního, když se to stalo po několikáté.

,, Tohle místo je všechno, jen ne normální,"odpověděl mi první důstojník lodi na které jsme měli plout a jehož jméno jsem si stále nezvládl zapamatovat. Ne pro nedostatek snahy ze strany Helly, celý zbytek včerejšího dne mluvila buď o něm nebo o kapitánce.

,,Tak tahle věta by mohla charakterizovat mého posledního půl roku,"přiznal jsem a rozhlédl se po zbytku jeho posádky.

Byly doby kdyby mě představa putování se skupinou žen naprosto pobouřila, protože mezi lidmi bylo jen malé množství silných žen a mezi Kari jich bylo ještě méně.

Pak jsem ale poznal takové množství silných, mocných žen až jsem se někdy styděl za to,že jsem muž.

Můžu být vysoký, svalnatý a doslova mužný ale stále jsem pouze člověk.

,,Jsi to jen ty?"zeptal se docela podezřívavě a rozhlédl se kolem.,,Nebo kde je zbytek tvé skupiny?"

,, Není bezpečné aby nás kdokoliv viděl v doku společně,"přiznal jsem s povzdechem, protože jsem s tím plánem od začátku nesouhlasil.

,, Pojď,"řekl rozladěně a vedl mě směrem k nějaké lodi. Očividně očekával,že mu po cestě vyklopím ten geniální plán co Helly s Mae vymysleli.

,,Jeden z nás je Sakeeid,"začal jsem neochotně a ztišil hlas na minimum. ,,Takže až dorazím na palubu vaší lodi Helly ho upozorní a on je všechny přesune tím, že se bude soustředit na mě a ne na místo."

,,Je nepodložená teorie,že je to možné,"odpověděl když se zastavil na úplném konci kotviště u jedné z největších lodí tam. Hned za ní byly ale další dvě jen o kousíček menší.

Všechny byly celé ze dřeva v barvě, která se dala nejlépe popsat jako když červená políbí hnědou a krásu dokreslovaly plachty tak tmavě modré až působili téměř černě.

I ze souše bylo vidět několik oken s působivou vitráží noční oblohy a souhvězdí. Každé okno se ale určitým způsobem lišilo. Neměl jsem takové znalosti abych to mohl stoprocentně tvrdit ale kdybych měl typovat, řekl bych že mají ukazovat konkrétní cestu.

,,Ty vlastně nevíš s kým máš cestovat,co?"zeptal se mě když jsem příliš dlouho sledoval působivou podívanou co se předemnou tyčila.

,,ehm.."zabroukal jsem nechápavě, protože jsem vůbec nevěděl kam tím míří ale už jsem se několika způsoby dozvěděl, že nevědomost mě před trestem pro lidi neochrání. Takže jsem se vyhnul čemukoliv co by mohli brát jako urážku.

,, Těm třem lodím se říká, koráby hvězd,"vysvětlil jako by to dělal pravidelně.
,, Cassiopeina pomsta, je nejkrásnější ze tří, protože mahagon doplňují místo železných prvků mosazné. Povznáší jí to na jinou úroveň.

Medeiny sny jsou zase nejrychlejší. V jejím nátěru je míza z divokých stromů džungle Proměnlivců. Dodalo jí to vlastnosti, které nikdo neočekával.

Poslední z nich je srdce Calypso.  Tato je jedním slovem nezlomná, ty nejničivější okolnosti jí nanejvýš poškrábou nátěr.
I z toho důvodu si jí kapitánka vybrala jako hlavní.
Vy lidé by jste řekli, že je to její vlajková loď."

Uchechtl se ale dál už neřekl nic. Působil jako by překročil svůj počet slov na den a nemá v úmyslu až do zítra otevřít ústa.

Přehrával jsem si v hlavě všechny informace, které mi sdělil než jsem se na lodě podíval úplně jinýma očima. Sice nejsem znalec abych dokázal říct jestli mi nelhal ale rozdílná posádka i přístup k lodím byl nyní zřejmý.

,,Takže mi poplujeme s vámi na srdci Calypso?"zeptal jsem se pro ujištění, i když on sám mě už naváděl k lodi, která měla o jednu vlajku víc.

Na všech lodích, které jsem za svou kariéru Kara viděl byla v těch místech vlajka království.

Tady byla ale taková jakou jsem v životě neviděl.
Podkladová barva byla něco mezi černou a opravdu tmavě modrou, ten ikonický odstín půlnoční oblohy.
V tom moři tmavé látky se topilo čtrnáct hvězd ve dvou souhvězdích podobného tvaru s jedinou nejvýraznější hvězdou, která téměř zářila i za ranního svitu.

,,Co je to za vlajku?"zeptal jsem se ale odpovědi jsem se nedočkal.

On jen vyšel po dřevěném můstku na palubu čímž si vysloužil od všech přítomných důrazný výkřik.

,, První důstojník Styx na palubě!"

,,V nejbližší době ti tu otázku nezodpoví,"ozval se elegantní hlas po mé pravici když jsem se méně jistě taky nějakým způsobem vyškrábal na palubu. Ten úzký mostek mi připomněl lávku k Proměnlivcům a to pro mě málem nedopadlo dobře.

,, Kapitánko,"pozdravil jsem jí se vší úctou jak se pro vyššího důstojníka sluší a lehce sklonil hlavu. Tohle mě naučili během výcviku a na tuto plavbu by to mohla být užitečná dovednost.

,,Většina tady mi říká prostě Trix,"odpověděla s milým úsměvem, který prostě neseděl k někomu kdo má velet třem lodím a nést takovou zodpovědnost. ,,Ale oceňuji tvůj postoj ke mě.
Málokterý lidský muž dokáže takto respektovat ženu."

Nebylo nic co bych na to mohl odpovědět a tak jsem mlčel.
Ona si to vyložila po svém a kývla k vlajce.

,,Asterie už po generace plují pod vlajkou Minoris. Předává jí odstupující hlavní kapitán novému, který si následně vybere loď, která jí ponese."řekla jako by vlastně nešlo o nic přelomového, což je možné. Zní to tak, že u nich je to jedna z věcí co zná každé malé dítě.,, Když mi jí předala moje předchůdkyně zvolila jsem si Srdce Calypso. Nejenom proto, že to byla loď na které jsem sloužila od chvíle kdy jsem se stala korzárem ale i pro legendu,která se k tomu váže.

Calypso byla nesmrtelná kouzelnice potrestaná tak aby jí to zranilo nejhlouběji.
Na ostrově kde jí uvěznili vždy ztroskotal muž, už zadaný, který nemohl odejít a musela s ním trávit čas dokud se nezamilovala.
Teprve až když ho milovala a chtěla s ním strávit zbytek života mohl muž odejít. Každý muž odešel za ženou,kterou nechal ve vnějším světě mimo tento ostrov a nikdo nezůstal.
Nikdo její city neopětoval natolik aby zahodil život který žil jen pro lásku ke krásce ostrova, jenž nikdo nedokázal najít dvakrát."

,,A říká se, že Calypso tam stále je a jen čeká na lásku svého života, která zůstane.."dopověděl za ní Styx plochým hlasem bez emocí. ,, Stále tě baví to vyprávět? Měla by jsi místo toho přemýšlet nad plavbou co nás čeká."

Bylo pro mě zvláštní, že jí neprojevoval tak velkou úctu co Karové svému veliteli. Tam by za takový nedostatek respektu padali hlavy.  Zde nad tím nikdo ani nepozvedl obočí, i když jsem měl pocit, že Styx je jediný kdo si něco takového může dovolit a nikdo jiný by na to ani nepomyslel.

,, Styxi, jsem Asterie,"řekla vesele a machla rukou k obzoru. ,, Patří nám moře i obloha."

,,Mám víc otázek než odpovědí,"řekl jsem nakonec a vzdal se snahy o slušný přístup. Nemůžu se zbavit dojmu, že si užívají mě mást.,,Kdo, nebo co, jsou Asterie?"

,,Většina za nás jsou Asterie,"odpověděla kapitánka a jmenovitě ukázala na několik děvčat se společnými rysi.
Ten nej dominantnější byly stříbrné oči. ,,Jsme jedním z původních druhů Karganto perdai co podepsali. Podobně jako Gllorkové, Živlonošky nebo Voděnky jsme matriarchát. My ovšem na první pohled vypadáme jako lidé, takže nás tolik nepronásledovali.
Díky tomu a vrozenému nadání Asterii pro mořeplavbu i orientaci podle hvězd, se celá staletí skrývalo mnoho našich v lidském námořnictvu.
Omezení a pravidla byly nakonec příliš, kapitán pět generací zpět uzavřel písemnou dohodu s královstvím. Spolupracujeme s nimi jako jejich korzáři ale pravidla máme svoje a jejich vliv na nás je minimální. "

,,To je hodně složité,"konstatoval jsem ještě předtím než se mi podařilo pochopit co konkrétně mi říká.

,,Jsme a zároveň nejsme součástí královského námořnictva,"řekla s úsměvem. ,,Nic moc složitého na tom není."

Tím semnou skončila. Otočila se na podpatku svých námořnických bot až se šavle zaleskla v paprscích úsvitu a vydala se vstříc své posádce.

Osaměl jsem až do tichého odfrknutí vedle mě.

,,Zavolej své společníky ať můžeme vyplout než se sluncem příliš zvedne nad horizont,"řekl stroze. ,,ztrácíme tu čas."