„Pojď sem," zašeptal Harry a pokynul Hermioně, aby si vlezla do jeho náruče. Ta jeho nabídku ráda přijala a přivinula se k hrdinovu tělu. Od doby, co je Ron opustil, co je začal podezírat ze vzájemné lásky, Hermiona byla jako vyměněná. Skoro nemluvila a často si četla v Bajkách po Brumbálovi – byla nešťastná. „Můžu tě nějak rozveselit?" Zašeptal jí Harry do vlasů. Seděl na posteli, opřený o stěnu stanu a Hermiona byla v polo-lehu schoulená na jeho hrudi. „Nevím...," zakroutila hlavou nejistě a poté jí zvedla. Jak blízko byl najednou její obličej k tomu Harryho. Vyvolený chlapec polkl, protože si sám uvědomoval, jak blízko má rty dívky, své nejlepší kamarádky, po kterých už dlouho toužil.

Pomalu, plna váhání, zrušila Hermiona tu hranici mezi nimi a jemně se otřela o Harryho rty. Když tak učinila, jako by do ní uhodil blesk, odtrhla se a vyskočila na nohy. „Omlouvám se, Harry!" Oči se jí plnily slzami rozpaků. „Nevím, co to do mě vjelo. To tím že Ron ... a ty máš přece Ginny, takže já nevím, proč..." Hermiona pobíhala po stanu sem tam a perličky slané vody se jí kutálely po tvářích. „Pšt," Harry také vstal a chytil jí za ruku, aby ji zastavil. „To nevadí, Herm," podíval se jí do očí a pomalu jí začal stírat slzy. „Pokud tě to odvede od těch myšlenek, je to v naprostém pořádku." Hermiona vnímala Harryho ruku na své tváři a když ji chtěl odtáhnout, sama se do ní opřela. Harry se pousmál a vyhledal její čokoládové oči. Hermiona už jen kývla hlavou a poté se lačně vrhla na Harryho rty. Ten takovou reakci nečekal, a proto mu také chvíli trvalo, než si uvědomil, co se děje. Nehodlal ovšem odporovat, spíše naopak. Tak moc prahnul po dotycích Hermioniných rtů. Ginny byla jen slabá náhražka za dávku adrenalinu, kterou mu dokázala dát svým dotekem Hermiona. Zapojil se do hry jazyků, kterou Hermiona rozehrála, aniž by si to uvědomoval a rychle převzal nad vším kontrolu. Postrčil Hermionu k posteli a odtrhl se od ní. Oba už potřebovali vzduch a on tuto pauzu využil k tomu, aby se jí, pohledem, zeptal, zda může pokračovat. Hermiona se místo odpovědi opět vrhla na jeho rty. Harry lačně sál a jemně okusoval její už tak okousané rty, když cítil, jak mu Hermiona sundává tričko. Na nic nečekal a na chvíli přerušil polibek, aby si ho co nejrychleji stáhl. Pro oba to bylo nové, pro oba vzrušující a oba vedlo jejich podvědomí a říkalo jim, co dělat. Harry knoflíček po knoflíčku svlékal hnědovlásku z její košile a se sundáváním tílka se ani neobtěžoval, prostě ho serval. Hermiona sykla, když se jí límec tílka zadřel do kůže krku, vzápětí ovšem zavzdychala – Harry jí to bolestivé místečko ošetřoval jazykem. Bloudila rukama po Harryho zádech a občas do nich zaryla nehty, aby vyvolala mladíkovu slastnou reakci. Po dlouhém polibku se nechala položit na postel. Kalhoty následovali svršky do neznáma, a když jejich těla splynula, i přes mírnou bolest oba pocítili klid a jemné šimrání v podbřišku. Vzrušení narůstalo dál, ale Harry přirážel pomalu, jako by si chtěl tu chvíli, kdy vzrušením není schopný udržet myšlenku, uchovat co nejdéle. „Harry," vzdychla pod ním Hermiona. „Rychleji!" Její hlas byl zastřený. Byla vzrušená tak, jak jen to šlo a adrenalin v její krvi, odbourával všechny pravidla a zásady a dokonale jí zbavoval kontroly nad sebou samou. Harry poslechl prosbu a zrychlil své tempo. Věděl, že už dlouho nevydrží a podle toho co viděl a slyšel, Hermiona taky ne. Posledních pár zběsilých přírazů a Harry vybouchl jako bomba, Hermiona pár sekund před ním.

Harry slezl z Hermiony a posadil se do nohou postele. ‚Co teď?' Zněla mu v hlavě jediná otázka. „Harry, prosím, pojď sem." Poklepala Hermiona vedle sebe. „Chci toto litovat, až zítra ráno." Vysvětlila, a když jí Harry poslechl a ulehl vedle ní, schoulila se mu, nahá, do náruče. „Nemusíš litovat," přerušil ticho po chvíli Harry. „myslím, že já sám jsem to chtěl mnohem víc, než ty," Nechtěl, aby byla smutná, ale potřeboval jí říct pravdu. „Už delší dobu," polkl, „sleduju to, jak máš ráda... jeho," vyhýbal se Harry vyslovení Ronova jména. „ A tak moc Ronovi závidím. On má všechno, co já ne, víš? Velkou rodinu, všichni ho mají rádi a teď má i tvou lásku. Miluju tě," vyklopil nakonec. „Harry já...," tentokrát to byla Hermiona, kdo se posadil. Zabalená do přikrývky, s nachovou barvou ve tvářích. „To mezi mnou a Ronem," šeptala. „Myslím, že ho mám opravdu ráda, ale to, co jsme spolu dělali teď, to bych s Ronem nikdy dělat nemohla, Harry. Ty jsi pro mě... Myslím, že Ron, ač jsem si myslela, že ho miluji, je jen můj nejlepší přítel. Nemůžu ti říct, že tě miluju..." Lítost se jí zračila v očích. „Ale rozhodně mi nejsi lhostejný a nejsi pro mě jen přítel," cítila sucho ve svém krku a marně se ho pokoušela zahnat polknutím. „Dej mi čas," pousmála se a pohledla do Harryho smaragdových očí. „Jednou ti odpovím stejně." Harry se pousmál a kývl. Nikdy by nečekal, že po tom, co se stalo v šestém ročníku, bude Hermiona jeho. Že ho bude mít ráda víc než Rona. Chytl jí za ruku a stáhl zpět, do své náruče. Hermiona pár okamžiků poté usnula. Harry jí líbnul do vlasů a poté jí následoval do říše Morfeovy.

Když se o pár týdnů později Ron vrátil, byli oba dva šťastní. Zážitky té noci, si nechali pro sebe a nikdo o tom nemluvili.