Luke

Vůbec jsem nestíhal. Zase. Proběhl jsem školou a zamířil k učebně. Na přípravě plesu jsem se chtěl podílet jen z jednoho důvodu, všechny předešlé roky byla na plese školní kapela, která upřímně nestojí za nic. Takže tenhle rok mi jde o to, aby byla na plese pořádná hudba. Došel jsem ke dveřím a lehce zaťukal. "Dále" ozvalo se. Vešel jsem dovnitř, omluvil se slečně Collinsové a očima přelétl třídu, abych si tak nějak udělal přehled, s kým budu vlastně trávit svůj volný čas. Zaujala mě dívka sedící v druhé lavici u okna. Dívala se na mě takovým pohledem, ze kterého jsem nedokázal vyčíst jestli mě vidí ráda nebo ne. Místo vedle ní už bylo bohužel obsazené, tak jsem si sedl o lavici dál. Snažil jsem se soustředit na to, co nám slečna Collinsová říká, jenže moje myšlenky utíkaly úplně jiným směrem. Pořádně vnímat jsem začal až v momentě, kdy přišlo na řadu rozdělování podle toho, na čem budeme pracovat. Konečně zaznělo slovo "hudba". Moje ruka vystřelila nahoru a doufal jsem, že se nás nepřihlásí moc. Moje obavy se ale naštěstí nevyplnily, protože se kromě mě přihlásili asi jen čtyři lidé. A mezi nimi i ona. Vypadá to, že příprava plesu bude přeci jen zajímavá.

***

Po příchodu domů jsem rychle odhodil věci do pokoje a seběhl po schodech dolů. Moje kroky směřovaly ke klavíru. Začal jsem hrát snad ještě dřív, než jsem dosedl a jako vždy jsem přestal vnímat vše okolo. Jen já a klavír. Moje myšlenky se rozutekly všemi směry a konečně jsem se mohl naplno věnovat hraní. Netuším jak dlouhá doba uběhla, než mě rodiče zavolali k večeři, ale jakmile jsem vstal, zase se mi v hlavě objevila ona. Nemám ponětí proč, ale hrozně jsem se o ní chtěl dozvědět něco víc než jen její jméno, které se mi odpoledne uráčila sdělit. Nevypadala, že by měla nějak zvlášť ráda seznamování, nebo to bylo mnou? Těžko říct, každopádně mi to vrtalo hlavou jak při večeři, tak ještě dlouho po ní. A já byl rozhodnutý to zjistit.

Cam

Tak tohle bude ještě zajímavé. Cestou ze školy jsem se snažila vstřebat co se dneska asi tak stalo, ale moc moudrá jsem z toho nebyla. Navíc jsem vůbec nechápala, proč se o mě Luke tolik zajímá. Nespouštěl ze mě zrak a to mě trochu vytáčelo, ale hlavně jsem z toho byla nervózní. Jasně, když vešel do dveří byla jsem z něj tak trošičku vedle, ale asi to byla jen taková ta chvilková záležitost, kdy máte pocit, že je někdo dokonalej, ale potom se vrátíte nohama na zem a zjistíta, že je to vlastně úplně normální člověk. Ale uznávám, že je hezkej. Fakt hezkej. Ale co už, měla bych přemýšlet nad důležitějšími věcmi. Například nad tou záležitostí s tetičkou Amy. Ona je ten typ člověka, který má nadpřirozený talent. Talent znepříjemňovat lidem kolem sebe život. Před asi čtyřmi lety se odstěhovala do Austrálie a nám všem se hluboce oddechlo. Sice tu předtím nebydlela, ale mně bohatě stačilo těch pár dní na Vánoce, kdy komandovala celý dům. A teď u nás bude bydlet. Fakt skvělý. S povzdechem jsem odemkla a vešla do domu. Když mám špatnou náladu, je jen jedna věc která mi pomůže. Sedla jsem si ke klavíru a úplně vypnula. Cítila jsem každý tón a na chvíli jsem na všechno zapomněla. Na tetičku Amy. Na přípravu plesu. I na Luka. Soustředila jsem se jen na hudbu a to mi naprosto vyhovovalo.

***

Už asi půl hodiny jsem jen seděla a přemýšlela. Při večeři jsem se dozvěděla, že tetička přijede už za týden, což mě tak šokovalo, že jsem byla po zbytek večera nezvykle tichá. Až do dnešního dne jsem totiž žila v přesvědčení, že stěhování chvilku trvá. Takže jsem si pochopitelně myslela, že mám třeba ještě měsíc na to, abych se psychicky připravila. Ale omyl. Bezmyšlenkovitě jsem sáhla po mobilu a vytočila Lillyno číslo. Po několika vyzváněních to konečně zvedla. "Ahojky" začala zvesela. "Tak co příprava plesu?". "Neni to tak zlý, je tam jedna celkem fajn holka a na hudbu se nás nepřihlásilo moc, což je super" odpověděla jsem popravdě. "No, nijak moc nadšeně nezníš" poznamenala. Měla pravdu. Nebyla jsem nadšená. Asi bych jí měla říct o Lukovi, protože si o tom vážně potřebuju s někým popovídat. A Katie je sice fajn, ale zas tak dobře jí neznám. "OK, je tady něco co bys měla vědět" začala jsem opatrně. Na druhé straně bylo ticho a tak jsem pokračovala. "Konkrétně je tady jeden kluk. Bude taky připravovat ples a jsem z něj upřímně trochu zmatená". "Líbí se ti?" skočila mi Lilly dychtivě do řeči. "No to je právě to, čím si nejsem úplně jistá. Když vešel, měla jsem takovej ten pocit jak ve flimech, ale to bylo fakt jenom na chvilku. Takže asi ne" domluvila jsem a čekala, co mi na to Lilly řekne. "Takže se ti chvíli líbil, ale teď už ne" začala zvolna. "Tak nějak. Vím že to zní divně, ale já za to nemůžu, prostě jsem asi divná." přerušila jsem jí. "Už se ti nelíbí, ale pořád uznáváš, že je hezkej" pokračovala. "Zajímavý". Tohle její polemizování mě z nějakýho důvodu vždycky pobaví. "Znám ho?" zeptala se najednou. Překvapilo mě, že se na to ptá až teď, s její zvědavostí jsem to čekala už na začátku. "Nejsem si úplně jistá. Jmenuje se Luke." "Nemyslíš náhodou Luka Greena?!" přerušila mě s velkou dávkou naléhavosti v hlase. Jak to může vědět? "Ehm..jo" odpověděla jsem potichu. "Ty ho snad znáš?" zeptala jsem se po chvíli a doufala, že jestli ho zná, tak jen v tom nejlepším světle. Nevím proč, ale tak nějak jsem se o něm nechtěla dozvědět nic špatného. Po chvilce ticha se mi konečně uráčila odpovědět, "Jasně že ho znám a dost mě překvapuje, že ho neznáš ty"