Za devatero horami,
Za devatero řekami,
Za devatero lesy stála vysoká věž, v které byl uvězněn princ.

Bylo mu předpovězeno malým trpajzlíkem Amorem, že zde musí zůstat, dokud v jeho srdci nevzplane cit k jiné bytosti, než člověku . Amor tak učinil protože se do prince zamiloval a chtěl ho jen a jen pro sebe , ale princovi se amor vůbec nelíbil takže jeho myšlenky byli spíše takovéhle : "Takže tu zůstanu na furt, protože, kolik bytostí na světě existuje, že?,,

Každý den se princ díval z okna, zda náhodou nespatří něco, do čeho by se mohl zamilovat.
Avšak, krom pár jelenů , zajíců a ostatních lesních zvířátek , neviděl nic.

Jednoho dne se princ zařekl, že už z okénka hledět nebude. Že už ho to nebaví po těch letech.
Ale přesto se koukl, naposledy.
A pak ho spatřil.

Po mýtině před věží se po cestičce procházel mladík krásný, až oči přecházely.
Jen na okamžik se zastavil a už byl v obklíčení lesních zvířátek, která se k němu lísala a prosila o pohlazení a nějaký pamlsek.

Mladík, jakoby ho k tomu cosi vedlo, vzhlédl k nebi a spatřil tak vyjeveného prince.
Ten se do mladíkových očí v tu ránu zamiloval.
Přesto smutně zavrtěl hlavou, neboť věděl, že tento cit jej z věže neosvobodí.

Jednou jedinkrát mladíkovi zamával a pak zmizel uvnitř své komnaty.
Smutně usedl na postel s nebesy, hlavu nešťastně složil do dlaní.

Náhle světlo slunce, jež mu oknem svítilo do komnaty, pohaslo.
Princ zvedl hlavu a s očima dokořán zíral na mladíka, stojícího před ním.

Mladík na prince hleděl s radostí a něhou a překrásným úsměvem.
Natáhl ruku, kterou princ uchopil.
Když vstával z postele, zrak mu padl na bělostná křídla, a pochopil.

Mladík jej objal kolem pasu a mávl křídly.
Spolu s princem pak vyletěl z věže a letěl dál a dál, až ke své nebeské říši.
A princ si uvědomil, jaké měl štěstí, když se zamiloval do Anděla.

Takže první kapitola Zlatíčka tuhle pohádku psal SethHor. Děkuju za ní s za všechny které mi každý večer před spaním posíláš lépe se pak usíná I Love You baby. (Trošku jsem to upravil)

346 slov