Z pohledu Elišky:

,,Eliška, ráda tě poznávám," potřásla jsem si s jeho rukou.

,,Já tebe taky," pověděl s úsměvem na rtech.

,,To už je tolik? Už musím jít, tak ahoj," řekla jsem při pohledu na mobil.

,,Měj se," a vydal se pryč.

Dobře, možná jsem trochu lhala o tom, že už musím jít, ale už jsem chtěla pryč. Po pěti minutách jsem přišla domů a rozvalila se na posteli.

Ty kráso, mně se chce tak moc do toho lesa, ach. Tak mohla bych jít jen ke kraji, na louku. Jo to by šlo.

Vstala jsem a šla se převléct do něčeho pohodlného. Takže kraťasy, krátký tričko a mikinu s kapsami, kam jsem si dala i mobil a vydala se ven. Po chvilce jsem stála na louce a šla směrem ke stromům.

,,Snad toho nebudu litovat," řekla jsem si potichu a vešla do lesa.

Po pár minutách jsem za sebou uslyšela prasknutí větviček. Přesně tím směrem, kde je louka. Otočila jsem se a tam byli fakt obří vlci a jeden měl červené oči. Nedaleko od něho byli dva, ale měli žlutou barvu očí.

Nevrčeli, jen stáli na místě a prohlíželi si mě. Začala jsem pomalu couvat, pak jsem se otočila a vystartovala pryč.

Tohle nemá smysl, ale i tak se nevzdám!

Už jsem zahlédla cestu, která vede pryč z lesa a tak jsem tam běžela, ale přede mnou se vynořil jeden vlk s žlutýma očima. Zastavila jsem a vystrašeně se na něho koukala.

No do prkenné ohrady.

Z ničeho nic se za mnou někdo zjevil a než jsem se stačila otočit, tak mi ten dotyčný zakryl nos kapesníkem a já se propadla do říše snů.

Zbudila jsem se na velké měkké posteli a rozhlédla se hned po pokoji. Naštěstí jsem tu byla sama. Vstala jsem a trochu se mi zamotala hlava.

Mobil mám, tak dobrý.

Vyšla jsem z pokoje, pak jsem šla podél chodby a po schodech dolů. Uviděla jsem vchodové dveře a chtěla je otevřít, ale byly zamknuté.

A sakra.

..........................................

Nová kapitolka je tu XD