Z pohledu Elišky:

Hned se rozeběhl a běžel přes les. Seděla jsem na něm a držela se, abych nespadla.

Doběhl před jeho dům a opatrně jsem slezla. On se šel přeměnit a po chvilce přišel.

,,Pojď," podal mi ruku a já se ji chytla.

,,Starší sestra mi vyprávěla pohádku. O tobě a o tomhle všem, co se zatím stalo," podívala jsem se mu do očí a vypadal trochu zaraženě, ale i tak byl rád, že jsem u něho. ,,To proto jsem věděla, že jsi alfa, že ti patřím, unesou mě upíři."

,,Takže jsem vymyšlená postava? To není možný. Vždyť tě ten upír málem zabil. Tohle není pohádka," řekl neklidně a trochu naštvaně.

Rychle za námi zamknul a malinko se uklidnil.

,,Luky, klid. Všechno bude v pořádku." 

,,Ne nebude! Máš pouto s upírem, teď tě najde rychleji! Měl jsem si tě hned označit," zavrčel a zčervenali mu oči.

Takhle rozzuřeného jsem ho ještě neviděla. Začínám se ho trochu bát. Malinko jsem od něj poodstoupila a on sledoval každičký můj krok.

Od mala nemám ráda když na mě někdo křičí, chce se mi pak z toho brečet.

Dívala jsem se na něj s malým strachem v očí a vypadalo to, jako by byl naštvaný na mě. Že jsem se snad od upíra nechala dobrovolně kousnout.

Podíval se na mě jako by mě chtěl kousnout a udělal ke mě krok.

,,Nechoď ke mě!" řekla jsem s roztřeseným hlasem a on s malinko zarazil.

Jako by si až teď začal uvědomovat, co dělá. Ale na to už bylo pozdě, rychle jsem vyběhla z domu a běžela do lesa.

Po chvilce jsem zastavila a začala se uklidňovat. Nikoho jsem neslyšela. Nejspíš zůstal uvnitř. Začala jsem přemýšlet nad tímhle vším. Začala jsem se cítit naštvaně. Za vše můžu já, kdybych jsem si jen neřekla o tu pohádku, bylo by vše v pořádku.

Naštvala jsem se natolik, že jsem se rozpřáhla nohou a kopla do stromu, ale to co se s ním stalo, jsem opravdu nečekala.

...............................

Po dlouhé době zase kapitolka XD