Z pohledu Elišky:

Zbudila jsem se a měla jsem přivázanou nohu něčím k posteli. Byl to řetěz.

,,A do háje," řekla jsem si potichu pro sebe.

,,Slečinka už se probudila," ozval se ode dveří blonďáček.

,,Kdo jsi?! Proč tu jsem?! Proč mám na noze řetěz?!" vychrlila jsem na něho otázky.

On se jen ušklíbl a došel ke mně. Já si mezitím sedla a čekala, co se bude dít.

,,Na mě si vyskakovat nebudeš slečinko. A kdo jsem? To brzy zjistíš," hned jak to do řekl, tak do mě strčil, tak abych zas ležela.

Byl nade mnou na čtyřech a začal se sklánět k mému krku. Snažila jsem se ho odtáhnout rukama, ale on mi je chytil a dal mi je vedle hlavy. Najednou jsem ucítila na krku ostrou bolest.

,,Ihned mě pust!" zavrčela jsem na něj, ale to jsem neměla dělat, protože se bolest na krku stokrát zvětšila.

Začaly mi téct slzy a on si mojí bolest užíval. Po pár minutách sem přišel ten druhý kluk.

,,Nech ji už," pověděl onen kluk, jehož jméno fakt nevím.

Ten co ze mě sál, tak přestal a odtáhnul se ode mě. Díval se na mě jako na kořist, kterou jsem pro ně. 

,,Jsem Tomáš a ty?" usmál se na mě a sundal mi řetěz.

,,E-Eliška," řekla jsem potichu.

Bála jsem se ho a bolel mě krk od jeho kousance. 

,,No ták, neboj se mě," pověděl Tomáš a usmál se na mě.

,,Děláš si srandu? Vždyť jsi upír, jak se tě sakra nemám nebát?" trochu jsem po něm vyjela a pak se bála, co udělá.

On se ke mně sehnul a začal mě lochtat. Hned jsem se začala smát a snažila se ho od sebe odtáhnout. Po chvilce se mi to podařilo.

,,Asi jsi unavená, tak si na chvilku odpočiň, dojdu ti mezitím pro pití," oznámil mi a pak odešel z pokoje.

Ani jsem si nevšimla, že už i ten druhý upír tu není.

..................................................

Nová kapitolkaaaa XDDD