Slyšíš jak se srdce láme je to přece hnedka,
stačí jenom nabrnknout si pořádného zmetka

Tohle už nic nezmění víme to přec oba,
na co pak vážení nějaká ta zloba

Mé srdce chceš na tácu ze stříbra či platiny,
a přesto ty hovado furt myslíš na jiný

Srdce chceš dát do mlýnku na maso,
Myslíš,že k mému spoutání postačí ti laso.

Duši táhne ke dnu váha té zrady,
Proč na zlomené srdce není žádné dlahy?

Ničíš mě i bez velké snahy,
Ať jseš nebo nejseš tady.

Vím,že se příliš chabě braním ,
Ale je to jen moje srdce co si marně hájím.