Slyšíš to, to není láska
To mě srdce tiše praská
Tiše aby nerušilo
Když nikomu není milo.

Bolí to vědomí
Že ho tak snadno zlomí
Bez výčitek z bolesti
Šlapeš mi po štěstí.

Neviním tě
Nejsem dítě
Co za jeho bolest můžou jiní
Protože sám se za svou chybu stydí.

Dostal si ho na podnose
Už ho dávno nemám v ruce
I poslední naději
Zakopal jsi v aleji.

Nevíš o tom a máš klid
Proč o cizí holku bys měl se bít
Nejsem ani tvoje hračka
Co před dveřmi s ostatními se mačká

Zabouchl jsi mi všechny troje dveře
Od lásky, naděje ale až po důvěře
Duši rozemlel si na jemný prach
S darovanou láskou nechtěl sis ani hrát

Stejně se na tebe ale nemůžu zlobit
Protože z nevědomosti máš štít
Až po mém srdci zas budeš se chtít projít
Oba víme, že můžeš co budeš chtít

Tohle není mé poslední sbohem, bohužel
V srdci usadil ses a i vydržel
Nemysli, snažím se vyhnat tě ze srdce i z hlavy
Ale oba víme, na zlomené srdce neexistují dlahy.