Vánoce, ten svátek slz
Kdy lidi se mučí jen tak pro radost
Přála bych si tu tichou noc
Jenže už toho mám právě dost

Mám dost jak mě vnitřně ničí
Jako bych byla nic a jen mlčí
Vždyť na mě vlastně nezáleží
Je jedno jestli mrzne či sněží

Jsem pro ně jen snadný terč
Vše zařídím, vše obstarám
Klidně ať mě zabije tupý meč
Ta síla je vnitřní klam

To nevidí jak pod jejich slovy trpím
Nevidí ten tichý boj
Když rány na duši izolepou si lepím
Než ráno začne další schon

Poslouchej jak srdce spomaluje
Jak rezignuje na ten lidský roj
Ten pocit uvnitř mě spaluje
Už zbyl jen setrvačností poháněný stroj

O klidu si můžu nechat jen zdát
A pro respekt se s větrem rvát
Ale brzy mi nezbyde nic
Než řvát beznadějí s plných plic

Stejně ale nevšimnou si
Ani až nastane znovu ten čas
Co schovávám za svými vlasy
Mou duši touhle dobou už si vzal ďas