Poslední verš
Jít pryč.
nechat si zdát
o všech věcech,
cos měl na mě rád.
Nové město, nový účes,
symbol nabyté svobody.
Zapomínám ovšem – jsem vězněm citů.
Pst, neslyšíš? Jsou to vše jen podvody.
Zapomenout.
Otřít slzy
a neříkat,
jak moc to bolí.
Dennodenně falešná maska,
úsměvy rty okolo vrhají.
Uvnitř však odehrává se boj
a city naplno vyhrávají.
Ustoupit.
Podvolit se
hmotným pocitům
o nešťastné lásce.
Uplynulo spoustu dní,
nechci se s tebou loučit,
ale ty mě ani vidět nechceš,
přijde mi lepší to skončit.
Sbohem.
Vytvořit kličku
a naposledy utáhnout
na provazu smyčku.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro