Na tvé básně konečně odpovídám :)

Dylane, chlapče zlatý,

každý není svatý,

já nechci býti,

jsem ve tvé síti,

polapena jako moucha,

chci z té sítě ven!

Někdo na dveře bouchá,

je slyšet bolestivý sten.

Přišel můj někdo,

mě ti nebylo ctěno,

byl jsi hulvát!

víš, že nugát,

nejraději mám,

přesto jsi přinesl,

oříškovou Milku,

štěstí, žes' jinou donesl.

P.S. Naivní jsi vždycky byl :) Já jsem stejně o tebe nikdy nestála.. Byl jsi přítěž, která mě i donesla ke dnu. Dneska mi našli nevyléčitelnou nemoc. To ty! Za všechno můžeš...

Zítra touto dobou budu mrtvá.

Promiň...

------------------------

:OO :D ještě epilog a je to tu! Konec :D