Klečel, jak mu řekl. Nevšímal si, že ho tlačí kolena. Řekl mu, ať klečí, tak klečel. Přesně tak narovnaný, jak chtěl. Přesně tak ponížený, jak si přál.

Udělal by pro něj všechno. Kdyby chtěl, zemřel by pro něj. Obětoval by se. Zabil by své milé.

„Pojď sem," řekl tiše a sledoval, jak vstává z kleku, míří k němu a v nepřirozeně modrých očích k němu vzhlíží jako oddaný pes.

Agent si znovu klekl, tentokrát mezi jeho nohy. „Chcete potěšit, pane?" ptal se s rukama na opasku.

„Ano," hles Loki a zavřel oči.

Tak si mohl představit, že to dělá dobrovolně.