Clint trpěl. Doslova zažíval nekonečná muka, při kterých myslel, že zešílí a praskne, jen netušil, v jakém pořadí.

Loki si jeho muka evidentně užíval; mapoval jeho pokožku konečky prstů, dlaněmi, rty a jazykem a k tomu ho lechtal dlouhými vlasy, které mu popadaly kolem obličeje jako temný závoj.

„Do prdele, Loki, potřebuješ mapu, abys konečně trefil tam, kam máš?" zasténal Clint a bezmocně zatínal pěsti do povlečení.

„A to má být kam, zlato?" zeptal se a usmál se na něj s očima naprosto nevinnýma.

„Do mě. Chápeš? Přímo tam."

Bůh dál pokračoval v tortuře. „Neboj, zlato. Nakonec dorazíme do cíle."