„Tulení je moje superschopnost?!"

Dracovo obočí se až ztrácelo v jeho zlatých vlasech. Kroutil hlavou a trochu uraženě se od černovlasého odvracel. Ten se naopak nepokrytě bavil. Tváře měl červené od zadržovaných výbuchů smíchu, které se snažil potlačit během popisování svého snu. Teď znovu probublal na povrch a Harry pokrčil rameny:

„No, co se divíš? Vzbudil jsem se a měl jsem tě kolem sebe úplně omotaného!" Zamával pažemi kolem svého těla, jako by se snažil odmotat několik řad obvazu. Draco zkřížil ruce na prsou a obočí mu sjelo do přirozených výšin: „Ok. Beru na vědomí. Už se tě ani nedotknu!"

Harrymu z hrdla opět vybublal smích, než se rozhodl přistoupit na partnerovu hru. Po kolenou přelezl na druhou stranu postele, přitiskl se k jeho zádům a položil mu bradu na rameno: „Ale no tak, lásko. Neřekl jsem, že se mi takové probuzení nelíbí..."

Draco ho ze sebe snadno setřepal a postavil se. Jeho tváři vévodilo zvědavé nadšení a oči bez známky zloby nebo uraženosti, byť předstírané, upíral do Harryho obličeje. Natáhl se pro hůlku a vytáhl černovlasého za ruku na nohy.

„Nauč mě Patrona, Harry. Nikdy jsem ho ještě nevyčaroval!"

„Vážně ne?"

„Ne, kdy asi bych měl možnost?" trhl Draco popuzeně hlavou a zaujal uprostřed jejich ložnice bojový postoj. Harry chvilku zvažoval, zda se nějakým šikovným popíchnutím ještě nenavést do Dracovy tulení superschopnosti, ale nakonec partnerovo nadšení a možnost vyčarovat patrona nad vtípky a popichováním zvítězily.

Při vysvětlování všeho potřebného si plnými doušky užíval jeho pozornost, kterou v každodenním životě tak snadno ztrácel, a když došlo na kouzlení, cítil v sobě podobné rozechvění, jaké sálalo z Draca. Rychle ho políbil na spánek a o krok ustoupil.

„Tak do toho. Jsem zvědavý, jaký bude!"

„Jestli to bude tuleň, zabiju tě, Pottere," prohodil ještě Draco jeho směrem s jiskřičkami pobavení v očích. Pak jeho tvář postupně na chvíli zvážněla, pohled zjihl a na tváři se nakonec usadil spokojený úsměv. S ním na rtech blonďák vyřkl inkantaci a oba čarodějové se zatajeným dechem sledovali, jak se v jejich ložnici formuje mohutný tvor ze třpytivě bílé hmoty.

„Ty jo!" vydechl černovlasý.

„Je obrovský!" usmál se Draco a fascinovaným pohledem si prohlížel každý kousek zvířecího těla. „Je ti podobný," zhodnotil a Harrymu poskočilo obočí.

„Stojíš za ním. To jako máme podobné zadky?"

„Jo, blbečku," přitakal Draco se smíchem a vrátil se na své původní místo tváří k tvorovi. „To tělo máte stejně perfektní. Ale koukni, zelené oči. A stejná tmavá a nezkrotná hříva."

Harry se usmál. Rozhodně se nemohl s Dracem hádat, protože velký bílý lev stojící proti nim byl rozhodně Harrymu víc než podobný. Už z toho principu, že to byl lev. Harry si přitáhl blonďáka za bok ke svému tělu a vtiskl mu polibek do vlasů: „Vidíš, jsem připravený tě chránit za všech okolností."

Draco jen souhlasně přikývl.

Pak od něj nadšeně odskočil a oči mu stále zářily: „Teď ty. Ukaž!"

Harry pozvedl hůlku, ale náhle se zamračil. Rychlým pohledem zkontroloval Draca a snažil se vymyslet, co dál.

„Co je? Bojíš se, že ti to nepůjde?" popichoval ho Draco zpoza svého lva a oči mu zářily jako nejčistší stříbro.

„Ne... Jen se mi asi nechce... Však víme, jak vypadá..." pokusil se mávnout rukou.

Co když se jeho patron od války nezměnil? Dracův lev vypadá tak, jak vypadá, díky jejich vztahu, o tom není pochyb. Kdyby nebyl Harryho partner, nikdy by neměl takto vypadajícího lva. Byl to jasný důkaz toho, že se Dracova magie přizpůsobila jejich lásce. Co když se Harryho patron zhmotní do podoby dvanácteráka tak, jak tomu bylo kdysi? Nepochopí to snad Draco jako znamení toho, že jej Harry dostatečně nemiluje? Nezaseje to mezi ně semínka nedůvěry? Jak si poradí se zklamáním, které se usadí v Dracových šedých očích?

„Ale no tak, dělej. Nikdy jsem neměl možnost si ho prohlédnout," pobízel jej blonďák. Na pár chvil se zkoumavě zadíval do Hrdinovy tváře, ale pak se lev zavrtěl a upoutal tím jeho pozornost.

Harry neměl na výběr. Pozvedl hůlku, vybral z úžasných zážitků s Dracem ten nejintenzivnější a vyslovil formuli. Z hrotu jeho hůlky vytryskl bělostný dým a začal se formovat do známé podoby mohutného vysokého zvíře.

Harry pevně zavřel oči. Nechtěl uvěřit tomu, že zatímco Dracův patron je ztělesněním Nebelvíra, jeho patron zůstal zcela bez proměny. Ucítil, jak magie formující náročného tvora zakolísala pod přívalem zklamání, které prožíval, a zaměřil se na šťastnou vzpomínku stále neschopný otevřít oči a podívat se na kouzelného tvora.

Slyšel, jak Draco vedle něj zatajil dech a pomalu jej vypustil spolu se slovy: „No... to asi dává smysl..."

Hrdina věděl, že stát déle se zavřenýma očima by bylo nápadné a pomalu od sebe víčka odlepil. Z pod řas spatřil čtyři dlouhé štíhlé nohy. Něco se mu na nich nezdálo, a tak pokračoval po zvířecí postavě výš. Nohy byly delší a štíhlejší, než jaké si u svého patrona pamatoval. Linie hřbetu byla jasně patrná a krásně tvarovaná. Dlouhý krk. Dlouhá, úhledně učesaná a téměř platinová hříva a něžné šedivé oči.

„To není dvanácterák," vydechl překvapeně a Draco, který si patrona prohlížel s hlavou nakloněnou k rameni, se usmál.

„Jistěže ne. Už jsi dost velký kluk, nebudeš stále dědit po tatínkovi."

Z Harryho hrdla se vydral radostný smích, přikročil k Dracovi a znovu si jej za bok přitiskl ke svému tělu. Oba pečlivě prohlíželi každý milimetr těla tvora před sebou.

„Koně jsou nejbližší tvorové elfů. Dává smysl, že je to i podoba tvého patrona," vysvětlil Draco své předchozí vyjádření a se šibalským úsměvem pokračoval: „Ale nelze si nevšimnout té podobnosti s jistým okouzlujícím mužem, se kterým sdílíš lože!"

„To jo, ten zadek je prostě jasná kopie," uznal Harry a uskočil před hravým pohlavkem.

„Myslel jsem spíš ta hříva, blbečku. A oči."

„A krk. Dlouhý a jemný, přesně, jako tvůj," přisvědčil Harry s jemným úsměvem a, když mu Draco úsměv oplatil, vyhodnotil, že mu nehrozí žádné nebezpečí, udělal několik kroků zpět k jeho dosahu a smířlivě jej políbil na šíji. „A ten majestátný postoj. Přesně, jako můj aristokrat," doplnil se rty přitisknutými k bílému krku Zmijozela.

Když se Draco pohnul, aby svými rty vyšel vstříc těm Harryho, obrátil se také bělostný kůň ke svému lvímu protějšku. Přátelsky jej drcl do nosu a lev jej jemně plácl tlapou do nohy. Pak se oba rozplynuly ve třpytivém dýmu.