„A vy, pane Draco Malfoy, berete si zde přítomného..."

„Si piš," přerušil blonďák oddávajícího a koutky úst mu šibalsky vyskočily. Černovlasý, který před chvílí na podobnou otázku odpověděl způsobným „ano", jen v mírném pobavení zakroutil hlavou. K uším dvojice dolehlo chichotání a poznámka na adresu blonďákovy nedočkavosti.

Oddávající ministr se zasmál spolu s malou skupinkou přihlížejících svatebčanů a pohledem přejel na dvojici před sebou. Harry Potter, zachránce kouzelnického světa, bojovník Dobra, Hrdina, Zlatý chlapec Nebelvíru a Chlapec, který přežil dvakrát, stál vzpřímeně a sebejistě, vlasy rozčepýřené a spadající do čela, konečky opřené o široké černé obroučky nápadných brýlí. Oči mu spokojeně zářily a rty se vlnily ve škádlivém poloúsměvu. Na sobě měl vínovou košili se zlatým károváním (když jej dnes Draco poprvé spatřil, hrdelním hlasem zavrčel, že se nemůže dočkat, až z něj ten zasraný nebelvírský hadr strhá), vykasanou a ledabyle nedopnutou, volné černé kalhoty a pohodlné tmavé polobotky s vínovými tkaničkami. Zápěstí levé ruky zdobil na pětkrát omotaný kožený provázek ozdobený smaragdově zeleným korálkem – jeho snoubencem vyrobenou dračí perlou.

Harry dlaněmi svíral Dracovy prsty. Oba se smáli, když je oddávající vyzval, aby se chytili za ruce, ovšem od okamžiku spojení Harryho palce nepřestaly po dlouhých štíhlých prstech přejíždět v láskyplném gestu. Naproti něj stojícímu Dracovi vlasy na pravé straně hlavy lehce spadaly do očí, tváře s ostře řezanými rysy byly hladce oholené a na rtech mu seděl spokojený, rebelský úsměv. Draco pro dnešní den zvolil lehkou světle šedou lněnou košili, s rukávy ohrnutými nad lokty a odhalujícími tak na bledé pokožce levé ruky velmi nápadné černé tetování. Byl na něm znázorněn impozantní drak nořící se do bouřkových mraků sršících blesky. Drakův ocas při důkladné prohlídce připomínal hadí hlavu, ovšem ladně na něj navazovaly další tatérovy tahy a tvořil pak součást umělecky zdobeného písmene H. Dracovi na ramenou visela černá vesta a na bocích stejně černé úzké kalhoty. Obutý byl do černých, kotníkových, nedbale zavázaných bot.

„V tom případě," pousmál se ministr, „vás s radostí prohlašuji za manžela," pokynul hlavou k Harrymu, „a manžela," pokynul k Dracovi a ten mu úklonu teatrálně oplatil.

„Můžete políbit nevěstu," ušklíbl se konečně oddávající a v sále zabublal smích.

„Pojď sem," zavrčel Harry a za ruku strhl novomanžela do svého objetí. Vnímal, jak se Draco do polibku usmívá a když ucítil, že část váhy přenesl na něj, pochopil, že Draco ve známém kýčovitě romantickém gestu zvedá jednu nohu. „Blbečku," ohodnotil tiše blonďákův výkon, přitiskl si jej více na tělo, prodral se nohou mezi jeho nohy a přenesl váhu dopředu. Draca tak donutil postavit se zpět na obě nohy a ohnout se v hlubokém záklonu. Spolu s tím zaútočil jazykem na manželovy rty a polibek prohloubil. Vnímal, jak Dracovi bublá v hrdle smích a v místnosti se ozývá výskání a potlesk.

Když se konečně oba narovnali a Draco získal ztracenou rovnováhu, poplácal je ministr po ramenou: „Tak gratuluju, hoši. A teď už vypadněte."

Harry propletl své prsty s manželovými a následovaní malým hloučkem přátel opustili oddací místnost. Na chodbě se jim do náručí vtlačily nejlepší přítelkyně.

„Harry, gratuluju. Hlavně buďte dál šťastní. Zatím vám to jde," smála se Hermiona. Byla oblečená jako družička v polodlouhých světle růžových šatech s vlasy svázanými do hladkého drdolu. Na uších jí visely výrazné náušnice a oči se leskly spokojeností.

„Draco, ty kanče, ne, že budeš dělat ženušku," smála se vedle ní v blonďákově náručí černovlasá Pansy. Na sobě měla dlouhé letní šaty v barvě duhy se zádovým výstřihem až po zadek. Draco jí během objetí konečky prstů přejel přes obratle páteře až po okraj látky a pod ním lehce štípl do zadku. Vypískla, pobaveně se zasmála a se zvednutým obočím pak pohledem upozornila na zamračení ve tváři Pottera, který si gesta všiml: „Bacha, ať si nezaděláš na první manželskou hádku," upozornila kamaráda. Pak se vytáhla na špičky, políbila na tvář černovlasého ženicha a milým hlasem mu šeptla do ucha žádost, aby se „jim o Draca dobře staral." Harry jí odvětil, že si možná rozmyslí její pozvání na další část oslavy.

Zbývající gratulace od Rona a Blaise byly stručné a rychlé a šestičlenná skupina s novomanžely v čele vyrazila chodbou do ministerského atria.

„Jooo, kluci..."protáhla Pansy spěchající v sandálkách hned za Malfyovými zády. „Jak jste chtěli, že je jako sobota a že tu třeba...no... nikdo nebude..." Poslední dvě slova protáhla tak, aby současně s jejich vyřčením Harry rozrazil dveře vedoucí do atria. Větu pak nedokončila a z plna hrdla vykřikla: „Pozor! Novomanželé!" a vrhla se na Blaise, kterého vší silou svého drobného těla odtlačila na stranu. Ron překvapivě pohotově udělal totéž s Hermionou a tak v momentě, kdy se sálem ozvalo první cvakání fotoaparátů, stáli Draco a Harry ruku v ruce na chodbě sami a překvapeně vzhlíželi do záře desítky blesků.

„Proč jste chtěli zatajit váš velký den?" „Spojili jste vaše příjmení? Malfoy-Potter nebo Potter-Malfoy?" „Chystáte se na svatební cestu?" „Vaše svatba mohla být velkou událostí, proč jste nepozvali více hostů?" „Mohli jste jít příkladem celé řadě kouzelníků, kteří své vztahy stále skrývají!" „Proč jste o svatbě neinformovali – stydíte se snad?" „Kdo koho požádal o ruku?" „Ukážete nám vaše prsteny?" „Gratulujeme! Čarodějčin deník vám z celého srdce přeje štěstí! Poskytnete nám rozhovor?" „Sem, pane Malfoyi! Usmějte se na nás!" „Kde bude probíhat oslava?" „Proč jste zvolili tak skromnou variantu?" „Pane Pottere, úsměv prosím!" „A ještě sem!" „Oddával vás ministr?" „A pusu! Chtěli bychom vyfotit polibek!"

Odpověděli na několik jednoduchých otázek a přátelsky se pousmáli do několika objektivů. Natisknutí bok po boku se pomalu prodrali davem novinářů, kteří nadšeně zapisovali každé jejich slovo, zaznamenávali každý pohyb nebo výraz obličeje tak, aby získali dostatek materiálu pro zítřejší titulní stranu svých periodik. Trvalo dlouhé minuty, než se novomanželům podařilo vymanit se z jejich dosahu a když konečně opustili ministerské atrium, připojili se ke čtveřici mlčících přátel. Pansy s nápadně nevinným výrazem v obličeji zírala na své narůžovo nalakované nehty na nohou a pohazovala rozpuštěnými černými vlasy.

„Co to bylo?" zavrčel Harry vztekle a snažil se zachovat co nejpříjemnější výraz v obličeji, aby se zítra nemusel nikdo dívat na jeho vzteklou tvář v novinách. Pansy trhla rameny: „Můj svatební dar..."

„Myslím, že s námi dnes nepokračuješ," upozornil ji Draco, který opatrně pokukoval po vytočeném manželovi a lehkým dotekem na paži se jej snažil uklidnit. Na kamarádku vrhal vyčítavé pohledy a na čele mu naskočila zamračená vráska. Pansy dotčeně vzhlédla: „Myslela jsem to dobře, vy blbečci! Vážně to byl svatební dar! Vůbec vám to nedošlo..."

„Zeptali se, jestli se za svatbu stydíme!" zasyčel Harry vztekle a Pansy se zamračila ještě víc. „No ten tvůj zasranej sluch taky musí slyšet všechno!" Když postřehla, že si tím u ženicha skóre nijak nezlepšila, rychle pokračovala. „Zeptali se taky na spoustu jiných věcí. Hezkých a rozumných. A od teď budete mít klid. Mají, co chtějí, z toho budou žít aspoň dva týdny. A pak už zase nebudete nikoho zajímat! Kdybych to nezařídila, běhali by za vámi ještě tři měsíce a špekulovali, jestli je to o vaší svatbě pravda, kdy byla, kdo na ní byl, jak jste vypadali, jestli máte prsteny, kdo vypadal spíš jak nevěsta..." všimla si, že napjaté tváře jejích kamarádů konečně polevily a Blaise vedle ní se pobaveně zasmál. Ulevilo se jí s vědomím, že je z nejhoršího venku. „Takhle budete mít klid. Fakt jsem to myslela dobře! Vždyť vás mám ráda kluci, ne?" Opatrně roztáhla paže, jako by chtěla oba přátele obejmout a vyčkávala. Objetí se nedočkala, ale Draco pomalu přikývl: „Dobrá. Pojďme odtud."