Čtveřice svatebčanů několika rychlými kouzly zútulnila prosluněné okolí piknikovými dekami, bílými, ve vánku vlajícími záclonami pro zdůraznění pocitu soukromí, a celou řadou lákavě vypadajícího občerstvení. Blaise položil na břeh jezera několik lahví alkoholu k vychlazení. Tlumeně to čvachtalo, jak do skla narážely vlny a cinkalo, jak do sebe vinou vln naráželo sklo.

„Pojď," Dracův dech polechtal Harryho na uchu. Černovlasý se s úsměvem nechal zatáhnout za skupinu keřů nedaleko od přátel, pohled vpitý do zářivých sivých očí partnera. „Co se děje?" zeptal se hravě a Dracovi se zvlnily rty v jemném úsměvu: „Chtěl jsem si jen vychutnat chvilku s manželem..."

Oběma se kolem žaludků zavlnil hřejivý pocit.

„Manželem," opakoval po něm černovlasý a jedním krokem přerušil vzdálenost mezi jejich těly. Omotal kolem Draca silné paže a spokojeně vydechl, když na svých zádech ucítil Dracovy horké dlaně. Přitiskl si jeho tělo k sobě a zhluboka nasál vůni světlých vlasů, které jej v objetí lechtaly pod nosem. Nemohl se té vůně nabažit. Nemohl se nabažit horkosti jeho těla a bušení jeho srdce. Nemohl se nabažit jeho úsměvu, tónu jeho hlasu. Byl si jistý, že nikdy nebude mít dost...

„Děkuju," špitl do vlasů, na zádech maloval nesmyslné obrazce.

„Za co?" Horký výdech ho polechtal na hrudi, ke které se Draco tiskl, užívající si dunění srdce pod tenkou halenou.

„Za to, že ses stal mým manželem," vysvětlil prostě a povolil sevření, když se blonďák v jeho náručí pohnul, přejel dlaněmi ze zad přes ramena na hrudník a upřeně se mu zadíval do očí. Třpytily se v nich jiskřičky naprosté spokojenosti, hraničící s blažeností. Na ničem jiném, než na nich dvou teď nezáleželo. Vlastně na ničem jiném nezáleželo nikdy. Naklonili se současně a současně spokojeně vydechly pod elektrizujícím dotekem rtů.

Harry ho pevně držel, ale přitom se jej rty dotýkal až neskutečně jemně a smyslně. Jako by se líbali poprvé v životě. Jako by teprve poznávali rty toho druhého. Draco roztřeseně vydechl a zabloudil prsty do neposedných vlasů, polibek však neprohloubil. Užíval si něžný dotek rtů, třepotání dechu, otírání citlivé kůže o kůži. Smyslné, intenzivní a intimní.

Hlavně intimní.

Jen jejich.

Takhle se před přáteli políbit nemohli.

Když se po dlouhé době neochotně vzdálili, jejich pohledy byly zastřené a úsměvy rozechvělé. Sevření paží ani jeden nepovolil.

„Jsem rád tvým manželem," navázal konečně Draco na Harryho předchozí sdělení a vysloužil si za to zajiskření ve smaragdových očí.

Vyrušil je hluk zpoza keřů. Přátelé se po nich sháněli, vykřikovali dvojsmyslné narážky a hlasitě se chechtali. Novomanželé se pobaveně některým z nich zasmáli, než si Harry znovu přitáhl Draca do těsného objetí a vyhledal jeho rty. Další polibek již byl hluboký, známá hra jazyků a rtů, příchuť slin, zadržování dechu a laskání rtů. Když se odpojili, hrudníky se jim zběsile nadzvedávali a do tváří se hrnula červeň.

Déle už se před přáteli skrývat nemohli. Ron začal hlasitě vykřikovat provokativní poznámky a Blaise na břehu sesbíral několik velikých ulit a začal je metat mezi keře. Harry dostal jednou do boku a Draco do stehna. Rozesmálo je to a zeširoka se usmívali, když se ruku v ruce vraceli k přátelům. Obraceli se na ně tváře bývalých spolužáků, spokojenost vepsanou do tváře, stejně jako nikdy neztracenou dětskou rozvernost a rebelskou potměšilost.

Dokonalý den.

O několik hodin později se v zapadajícím slunci třpytilo několik prázdných, nedbale odložených lahví. Na fialové dece s růžovými srdíčky tvrdě spala Pansy, stočená do klubíčka, černé vlasy spadané do očí. Slunečník zabodnutý nedaleko její hlavy na ni vrhal temný stín a kolem jejího drobného těla poletoval nespočet pestrobarevných motýlů, které jí máváním křídel poskytovaly v horkém dnu tak vítané osvěžení. Na dece rozložené naproti té Pansyně ležel Ron. Natáhl se na břicho, bradu podepřel pěstí, oči se mu únavou klížily a v prstech lehce pohupoval hůlkou. Její vinou se Pansyna sukně lehce nadzvedávala a odhalovala štíhlá stehna, aby se zase mírně snesla dolů jako jemná opona. Rona ta hra fascinovala znepokojivě dlouho. Vinu na tom nesl alkohol a přesvědčení, že nikoho jeho zábava nezajímá.

Blaise stál vedle svého nejlepšího přítele, oba po kotníky v chladivé vodě, a s dětským nadšením sbíral okolní kamínky, vybíral ty placaté a neustále hecoval kamaráda k soutěži o největší počet hozených žabek. Neodradilo ho ani to, že opakovaně prohrával, jak mu neustále sdělovala rozčepýřená družička vyhřívající se na nedalekém kameni. Hermiona, stále v jemně růžový šatech, které se na piknik nemohly hodit, s bosými chodidly a nohama přitaženýma k hrudi, prsty pevně svírala jednu z posledních nevypitých lahví a neustále odhrnovala vlasy z pusy. Jako pravý sportovní komentátor ostřížím zrakem sledovala hru Zmijozelských spolužáků a neprojevovala ani špetku rozpaků nad tím, že je jejím zmateným komentářům sotva rozumět. A že jim vůbec nikdo nevěnuje pozornost.

Harry seděl nedaleko všeho dění. Pohodlně se bedry opíral o strom, nohy před sebou mírně natažené, zářivě smaragdový pohled upřený k jezeru, vlasy spadané do čela. Na tváři úsměv. Tiše, velmi tiše zpíval. V rukou svíral kytaru ze světlého dřeva, prsty levé ruky zkušeně stískaly akordy na úzkém krku nástroje, prsty pravé ruky v jemném rytmu vybrnkávaly lehké tóny. Ve tváři se mu odráželo světlo zapadajícího sluníčka pableskujícího na vlnách a blažená spokojenost. Rty se mu samovolně roztáhly v širokém úsměvu, když se Draco zvonivě rozesmál při další porážce Blaise, rozverně se zavlnil v parodii vítězného tance a odhrnul vlasy spadené do tváře.

Pak se blonďák otočil ke břehu, jeho pohled se zaklesl s upřeným pohledem zářivých smaragdů. Jejich rty se zvlnily šťastnými úsměvy.