„Už je to dva dny."

„Buď trpělivý, Draku."

„Neříkej mi tak! Je to dva dny a nic nenapsal. Nic neudělal. Dva dny!"

„Vážně by ses měl uklidnit, kamaráde. Jsi na očích."

Draco střelil pohledem po Blaisovi, který na potvrzení vlastních slov pohodil hlavou k ostatním studentům Zmijozelu, kteří po jejich malé skupince opatrně pokukovali. Studenti u ostatních kolejních stolů se skláněli nad svými úkoly nebo v malých skupinkách nerušeně plánovali program na nadcházející víkend.

„Zapomněla jsem si učebnici lektvarů, půjčíš mi svou?" Daphne se naklonila k jeho ramenu s tichou žádostí. Přikývl, sklonil se k tašce a napřímil se se zamračeným výrazem a neznámou tenkou knihou v ruce. Jeho zaražený postoj okamžitě zaujal jeho nejbližší přátele.

„Magické bytosti?" přečetla mu Daphne přes rameno jednoduchý titul knihy. Přikývl a prsty rychle pročísl její stránky.

„Od koho to je?" sykla Pansy a Draco se zamračil: „Od koho asi? Kdo mi pořád něco tajně strká do tašky?"

Vykulila oči: „Tohle jsou ty slibované odpovědi?" Vytrhla mu knihu z ruky a rychle prohlédla obsah.

„Je to upír?!" vyjekla polohlasně, zasmála se a prsty naznačila vyčnívající špičáky. Myšlenka upíra tajně zamilovaného do jejího kamaráda ji zcela evidentně upřímně pobavila.

Zmijozel neradostně nakrčil čelo, vytáhl z kapsy začarovaný pergamen a přiložil brk pod poslední zprávu.

Pisatel jej však předhonil:

Zkroť si kamarádku, Draco.

Nejsem upír.

„Máš se zklidnit, tupko," předal pokyn černovlásce, kterou však neopouštělo nadšení. Rychlým mrknutím přečetla zamítavou reakci na Dracově pergamenu a pohledem několik chvil těkala po tvářích ostatních studentů.

„Vlkodlak?" zeptala se pak nahlas, postavila se a naznačila vrčení a drápy. Většina studentů ve Velké síni se po ní zvědavě otočila, Draco ji za předloktí prudce strhl zpět ke stolu a počastoval ji smrtícím pohledem. Všichni čtyři mlčky sklonili pohled k pergamenu. Neobjevilo se nic.

„Vlkodlak?!" zopakovala Pansy, tentokrát překvapeně a zklamaně. Podobný výraz se usadil také na tvářích Daphne a Blaise. Student proměňující se pravidelně v nebezpečného smrtícího tvora neměl v životě šanci. A rozhodně nemohl mít šanci u jejich Prince. Draco pergamen několik chvil mlčky propaloval pohledem, v očích vepsanou výčitku, na čele přemýšlivou vrásku. Cítil, jak mu dívka, hrající jeho přítelkyni, povzbudivě stiskla rameno a vyškubl se jí.

„Není to vlkodlak," sykl nakonec přesvědčivě. Moc dobře si vzpomínal na noc, kdy byl měsíc v úplňku a on z bezpečí Astronomické věže naslouchal vlkodlačímu vytí a vyměňoval si s neznámým řádky, při kterých se hloupě usmíval.

Sklonil pohled, když se na pergamenu spočívajícím na stole objevil další řádek.

Jistěže ne.

Blaise zhluboka vydechl, jakoby po celou dobu zadržoval dech. Trochu se začervenal, když se po něm přátelé zvědavě podívali, a trhl hlavou zpět ke knížce v Pansyně rukách. I když neznal přesně povahu vztahu mezi Dracem a pisatelem, oběma přál, aby se našli. Pro oba to bylo důležité. Pisatel to dokazoval trpělivostí a vytrvalostí, Draco každým pohledem, slovem, činem.

„Takhle to bude trvat věčně," zamumlala Daphne netrpělivě. „Napiš mu, ať ti to vybalí."

Co mám v té knize hledat?

Nic.

Znovu nic.

„Astorie!" zavolala Daphne překvapivě hlasitě a v hlase se jí ozývalo podráždění a netrpělivost. Draco nepochyboval, že už chce mít celou tuhle komedii za sebou. Také se na to těšil.

Vedle blondýny se s překvapeným výrazem vmáčkla hezká brunetka. Z vysoko vyčesaného ohonu jí vyklouzlo několik pramínků vlasů, jemně zelené oči se zdály překvapením a nervozitou zvětšené až do nepřirozených rozměrů. Daphne natáhla ruku, vytrhla knihu Pansy a vložila ji dívce do rukou.

„Kdo to je, Greengrassová," zamračil se Blaise, kterému se nelíbila nepovolaná osoba seznamující se s Malfoyovou situací. Potřeboval kamaráda silného, s pevnou pozicí. Pak se mohl sám cítit v bezpečí a s určitou mocí.

„Moje sestra," zamručela Daphne. Podráždilo ji, že si za ta léta její spolužáci nevšimli, že má v koleji mladší sestru. Nevěnovala jim proto žádnou pozornost a otočila se k sestře, která s nadšením jasně vepsaným ve tváři procházela listy knihy.

„Znáš tu knížku?"

„Nečetla jsem ji," zatřepala hlavou a očima neopouštěla poklad v ruce. „Ale vypadá úžasně zajímavě," vydechla a začetla se do několika úvodních řádků. Pansy zamračeným pohledem poskakovala z tváře jedné sestry na druhou.

„Nedala jsem ti ji proto, aby sis teď četla, As," napomenula ji blondýna klidně a zaklepala ohnutým prstem na listy knihy v místě, kam se upíral sestřin pohled. „V čem je ta kniha tak zajímavá?"

„No..." Astoria se evidentně nad otázkou zarazila. Pravděpodobně se jí nestávalo moc často, aby se jí někdo ptal, proč by měl číst nebo mít knihu, kterou už vlastní. Pohledem přeskočila po podrážděných obličejích starších Zmijozelů a polkla. Otočila se na sestru a rozhodla se odpovídat pouze jí: „Jsou tam poměrně podrobné informace o specifické skupině magických bytostí."

„Čím je ta skupina specifická?" ptala se trpělivě Daphne. Zdálo se, že na podobný průběh rozhovorů jsou sestry navyklé. Daphne se svou klidnou, zvídavou povahou se ptala a určovala tak tok Astoriiných myšlenek.

„Jsou to všechno bytosti, které je možné křížit s kouzelníky," pokrčila Astoria rameny, při procházení knihy narazila na něco poutavého a začetla se. Nevšimla si, že studenti kolem ní si vyměnili rychlé pohledy.

„Takže je to nějaký kříženec," zasyčela zhnuseně Pansy. Oproti původnímu nadšení z představy upíra to byla výrazná změna.

„No... Ve většině případů se to tak nenazývá," namítla Astoria, i když nevěděla, o čem přesně černovláska mluví. Postřehla povytažené obočí své sestry a pochopila to jako pokyn k vysvětlení: „Kouzelník může mít v sobě kombinaci kouzelníka a nějakého magického tvora. A nemusí se to vůbec poznat. U některých ano, to pak je nazýváno křížencem. Například..." zamyslela se a prsty bezděčně hladila obálku knihy. „Obr," rychlým pokývnutím ukázala bradou k učitelskému stolu. „Zkombinuješ-li obra s kouzelníkem, poznáš to podle urostlé postavy a mohutné stavby těla, zvýšeného ochlupení... Nebo třeba vlkodlak. Ten se proměňuje do úplně jiné podoby, neovládá své chování. V těchhle případech mluvíme o křížencích, protože podstata dané magické bytosti silně ovlivňuje magii kouzelníka. Poloobři téměř nekouzlí," znovu se mírně zamračila směrem k učitelskému stolu, „Vlkodlaci jsou prakticky neustále magicky vyčerpaní."

„A další?" přerušil její výklad Draco. Pisatel nebyl vlkodlak a určitě by poznal, kdyby mu vzkazy psal Hagrid.

„No, o křížencích tahle kniha ale není. Je o tom typu bytostí, které v kombinaci s kouzelníkem nenazýváme kříženci, jejichž podstata kouzelníka ovlivňuje nějakým nenápadným a převážně pozitivním způsobem. Hm..." pročetla obsah potřetí a zabodla prst do jednoho řádku: „Například upír. Kouzelník, který je současně upírem, má problémy s koncentrací během dne, necítí potřebu spánku a jídla. Ale jeho upírská část znásobuje jeho ostražitost, rychlost a přesnost, pozitivně působí na jeho zdravotní stav. Navíc tihle kouzelníci s podstatou magického tvora bývají velmi krásní," zasnila se na chvíli a sjela prstem o několik řádků níž. „Třeba víly. Kouzelník, jenž je kombinací víly a čaroděje, bývá neuvěřitelně krásnou bytostí, jemnou. Jeho vnitřní víla mu dodává zvláštní svit, průzračnost pokožky. Pozitivně ovlivňuje jeho empatii a podporuje jeho kreativní část. Většina těch opravdu dobrých umělců měla vílí podstatu." Astoria se do svého oblíbeného tématu zabrala natolik, že ani nepotřebovala pobízet. Štíhlým prstem s krátkým čistým nehtem sjela o řádek níž a pokračovala. „Nebo elf. Kouzelník s elfí podstatou je velmi dobře rostlý, je to takový ten klasický krasavec, muži mají štíhlé boky, široká ramena, výrazné lícní kosti... Dívky mají plochá břicha, krásná prsa, dlouhé krky... Elfové mají také nádherné oči s výraznými barvami, mohou mít lehce špičaté uši. Takoví kouzelníci jsou velmi všímaví, hbití, mrštní, citliví k přírodě a zvířatům, mohou lépe chápat přírodní zákony, někteří je ovlivňují..."

Ať pokračuje.

Dracovi se překvapením rozšířily zorničky.

Odpověď! Dostal svou první odpověď na otázku, kterou jej ani nenapadlo položit! Zbrkle sáhl po brku a naškrabal několik slov.

Jsi elf?

Jeho přátelé překvapeně pozorovali pohyby svalů v jeho tváři. Astoria se tvářila zaraženě a čekala, až bude znovu vyzvána k řeči.

Ne, Draco. Jsem kouzelník s elfí podstatou.

„Je to elf!" vykřikl tlumeně a v hlase mu zaznívalo vzrušení. Co to ta holka říkala? Klasický krasavec? Štíhlé boky, široká ramena... hbitý a mrštný....

„Kouzelník s elfí podstatou?" vydechla Astoria zasněně a toužebně se zadívala na pergamen, ačkoliv stále netušila, co se skutečně děje.

„Jo. Tak," mávl naoko nedbale rukou a naklonil se přes Daphne k brunetce. „Pokračuj, chci o elfech vědět všechno!"

Astoria se trochu zavrtěla. O elfech měla načtené celé knihy. Toužila se stát elfkou, toužila mít elfa za partnera, toužila mít elfí dítě. Toužila žít elfím životem.

„No, to bychom tu strávili celou věčnost, As je do elfů celá udělaná," zachichotala se Daphne a přehlížela, jak její mladší sestra krvavě zrudla. Pansy i Blaise se zasmáli.

„Tobě někdo takový píše?" odvážila se zeptat Astoria, když viděla, že se Draco nesměje a sjíždí Daphne zlostným pohledem. Tázaný rozvážně přikývl a sledoval, jak se dívce po tváři rozlévá závistivá grimasa.

„To je skvělé. Kouzelníci s magickou podstatou mají pohádkové vztahy!" vydechla rozrušeně.

„Jakože jsou to hřebci, jo? Třeba takový kentaur doslova!" vypískla Pansy a vyloudila tím pobavený úsměv na tváři Zabiniho i Daphne. Draco i Astoria se zamračili.

„Kentaury není možné kombinovat s kouzelníky. Mají příliš rozdílnou magii," vysvětlila Astoria podrážděně a Draco významně zvedl obočí. Pansy se stále ještě chichotala.

„Myslela jsem to jinak," pokračovala brunetka a pořád ještě se na černovlásku mračila. „Jejich vztahy jsou stálé, vytváří je jejich samotná magická podstata. Nemají v tom svobodnou volbu. Jakože, kdo z nás má svobodnou volbu v tom, do koho se zamilujeme, že?" položila řečnickou otázku, ovšem Pansy, Blaise i Draco si vyměnili zaražené pohledy. Všichni si velmi důkladně vybírali, ke komu budou chovat sympatie.

„Jejich magická podstata jim vybere partnera, druha, a oni se pak milují do konce života."

Malfoy zabloudil pohledem k popsanému pergamenu, na kterém se neobjevovalo nic nového. Neznámý mu během uplynulých týdnů opakovaně napsal, že jej miluje.

„A co ten partner? Co když k němu necítí to samé?"

Astoria nakrčila čelo, jako by nechápala, proč by někdo měl nemilovat poloelfa nebo polovílu. Odpovídala zaraženě: „No... To je nepravděpodobné. Přece jen se jedná o působení staré magie, pracuje prakticky na živočišné úrovni." Zmijozelové kolem ní pokývali hlavami. Všichni pocházeli z čistokrevných kouzelnických rodin a působení magie pro ně bylo stejně přirozené, jako údery srdce nebo dýchání. Astoria přesto dál hloubavě rozvíjela své myšlenky: „Pokud zvolený partner není kouzelnou bytostí nebo nemá její podstatu, teoreticky nemusí city opětovat. Ale mohl by to pak být docela problém. Když magická podstata zvolí někoho někomu za partnera, stane se to vlastně životní potřebou toho daného kouzelníka. Četla jsem, že dlouhodobé odloučení takových partnerů má negativní dopady na jejich zdravotní stav. Nevím, co by se stalo v případě úplného odmítnutí. Ale podle toho, co vím o magických tvorech a o jejich vztazích, jsou spjaty z jejich životy. Jedná se opravdu o životní lásky..." hledala vhodná slova, jak to vysvětlit a navíjela si na prst uvolněný pramínek vlasů.

Draco periferním viděním zahlédl, jak se na pergamenu objevuje věta a sklonil hlavu, aby ji mohl přečíst.

Budu tě milovat až do konce, Draco.