Teď, když ležel všem nežádoucím zrakům dobře skrytý na dece a přivíral oči před paprsky teplého sluníčka, nemohl uvěřit, že to bylo tak snadné. Ne tedy úplně. Ten první den, možná dva, byly těžké. A prvních několik hodin vysloveně náročné. Ale co jsou ve skutečnosti dva dny? Když znamenají začátek celého nového života...? Pravda, klidně by je vymazal, zejména tu nejnáročnější část. Tu chvíli, kdy z jeho zad náhle sklouzly do té doby pevně jej objímající paže a z Harryho úst, pevně přimknutých k těm jeho v odvěkém zápase laskajících jazyků, vyšel třepotavý výdech. Povzbuzující lektvar přestal působit a spolu se svými účinky bral i tu špetku Harryho zbývající energie.

„Drž mě, prosím," vydechl, zavřel oči a pokoušel se znovu se nadechnout.

Draco teď nechtěl myslet na tu hrůzu, která ho v té chvíli obklopovala. Na tu bezmoc a na to zděšení, když mu došlo, jak snadno může přijít o všechno, k čemu se tak ztěžka dopracoval přes všechny své předsudky a malicherné výmluvy. Jak snadno může přijít o Harryho. Těsně se přimkl k jeho tělu, opřel si jeho hlavu o hrudník a rukama jej pevně objal. Líbal jej do vlasů a prosil, škemral, aby to nevzdával, aby s ním zůstal. Hlasem plným rozčílení syčel na Harryho podstatu, že přece už má, co chtěla. Když o několik desítek minut později vešla do dveří madam Pomfreyová, nedokázala skrýt překvapený výraz. Bez jediného slova však změřila Harryho teplotu, provedla několik tichých kouzel a pak jen stála a poslouchala, jak Harry v Dracově náručí bojuje o každý nádech. Nakonec Dracovi věnovala smutný úsměv a odešla. A Draco s ním zůstal sám, objímal jej a hladil, líbal do vlasů a šeptal vyznání a sliby, a dokonce i některé oblíbené úryvky ze vzkazů. A strávil tak několik dlouhých hodin. Dokud mu nedošlo, že Harryho dech je klidný a mírný a že Nebelvír v jeho náručí tvrdě spí klidným, posilujícím spánkem.

Teď to bylo pryč. Teď tu byl Harry zdravý a veselý a milující. Jen občas mu po tváři mihl unavený stín nebo se jeho magie drobně vzbouřila, ale stávalo se to tak výjimečně, že oba mohli dělat, že si toho nevšimli. Teď tu leželi u jezera, Dracova hlava spočívala na široké hrudi Nebelvírského Hrdiny a v rytmu jeho dechu se mírně pohupovala. Nikdo je neobtěžoval, senzací byli jen pár dní a dnes už zajímali málokoho.

Bylo to tak správné. A bylo to tak snadné. A přesto o to všechno málem přišel. Vlastní vinou.

„Nemůžu uvěřit, že jsem to nechal zajít tak daleko," vzdychl si a vzápětí ucítil, jak jej Harry přitiskl pevněji na svou hruď. Líbilo se mu to, a tak se zavrtěl a položil nohu přes jeho stehno.

„Vždyť jsi to ani nevěděl." Nemusel se ptát, o čem je řeč. Draco téma začal už po několikáté. Zjevně bylo třeba víc než nad tím mávnout rukou.

„Málem jsi umřel! Proč mám pocit, že jsi na to zapomněl?"

„Protože jsem neumřel," pokrčil bezstarostně rameny a trochu vzdychl. Bylo krásné si s Dracem povídat a nemít mezi sebou bariéru tvořenou papírem a temnými chodbami hradu. Mít ho přitisknutého ke svému boku a při každém nádechu cítit jeho vůni.

„Ale mohl jsi!" vždyť to bylo důležité! „Kdybych trucoval ještě o pár dnů déle, už bys tu nebyl!" Harry by nikdy Dracovo předchozí chování nenazval trucováním. Měl pro něj mnohem více pochopení než sám Zmijozel. Ten se ovšem v tomto ohledu vyjadřoval téměř sebemrskačsky.

„Draco," vydechl Harry a vtiskl mu polibek do vlasů. Pak rychle pokračoval, protože se chtěl neveselého tématu zbavit: „nakonec jsi mě zachránil. Neumřel jsem díky tobě."

„Umíral jsi díky mně," namítl blonďák zatvrzele a Harry se tomu zasmál. Vykoledoval si za to zamračený pohled šedivých očí. „Umíral jsem kvůli vlastní elfí podstatě a mé vlastní neschopnosti tě sbalit," vysvětlil Hrdina a usmál se, protože mu celá věta přišla absurdní.

Draca to na chvíli obměkčilo. Opřel se rukou o Harryho hrudník a povytáhl se tak, aby mu viděl do obličeje: „Evidentně až tak neschopný mě sbalit nebudeš," namítl a jemně přitiskl své rty na jeho. Stačilo pár dnů, aby se to stalo tak známé! A stačil jen okamžik, aby se to stalo tak žádoucí a potřebné.

„Tak to je moje jediné štěstí," věnoval mu Harry něžný úsměv, který však smazaly další Dracovi námitky: „Byl jsem takový blbec, Harry."

„Měl jsi spoustu důvodů mě nepřijmout," připomněl Hrdina trpělivě a usmál se, když ho Draco, opět pohodlně uložený na jeho hrudníku, vyzval, aby předložil jediný logický.

„Jsem Nebelvír," začal a Draco okamžitě vypálil, že je to pěkně blbý argument: „Počítal jsem s jakoukoliv variantou. Když jsi potvrdil, že nejsi Zmijozel, srovnal jsem se každou kolejí. Upřímně, bylo by mi úplně jedno, i kdybys byl z Krásnohůlek a to víme, jaký tam mají chlapy!"

„Tak... jsem sebestředný, neschopný a namyšlený Chlapec, který přežil," pokrčil rameny a vůbec mu nevadilo takto o sobě mluvit. Neviděl, ale z hlasu poznal, jak moc se Draco mračí: „Obětavějšího, odvážnějšího a skromnějšího kouzelníka by člověk těžko našel." Harryho ta slova dojala, pevně Draca sevřel v náručí. „A jasně, být milovaný nejmocnějším Hrdinou celého kouzelnického světa je fakt pohroma," dokončil Draco ironicky a Harry se nadechl pro další argument.

„Jsem zjizvenec, co vypadá jako sračka," zasmál se, když citoval Dracova slova. Blonďák se prudce vyšvihl na lokty, vteřinu se mračil, jak hledal správná slova a očima bloudil černovlasému po obličeji. Pak pohledem pomalu sjel na silný krk a široká ramena, pevný hrudník a břicho, boky... Sklonil hlavu a jazykem obkreslil konturu jizvy, která se Harrymu táhla přes levou klíční kost a vykukovala z pod košile. Polibky vysázel cestičku vzhůru po krku a tváři až ke spánku, kde už věděl, že se zčásti skrytá pod hustými černými vlasy skrývá další drobná jizvička, a nakonec něžně políbil jizvu ve tvaru blesku na Harryho čele. Usmál se a jeho tváře získaly jemný růžový nádech. Když protkal svůj šedivý pohled se zářivými smaragdy, prostíral se mu na tváři spokojený úsměv: „Jo, to je pravda." Přikývl a pak se bezstarostně zasmál a přitáhl si k sobě přítelovu hlavu, aby mu mohl věnovat hluboký polibek.

Hodnou chvíli jen tak užívali blízkosti, která byla pro oba stále ještě nová a překvapivá, poznávali reakce na drobné doteky, vdechovali novou a tolik žádostivou vůni druhého a naslouchali tlukotu srdcí.

„Nechme to být, Draco," zaprosil po nádechu Harry a když se Draco svezl zpět na své původní místo, propletl své prsty s jeho a přitáhl si je ke rtům. Postupně na polštářky Zmijozelových prstů kladl drobné polibky, pak vtiskl něžný polibek do jeho dlaně a pokračoval na zápěstí. V tu chvíli sebou Draco, do té doby si mlčky a spokojeně se zavřenýma očima a konečně bez námitek užívající péči, prudce trhl a pokoušel se ruku vymanit. Když se mu to nepovedlo a k jeho uším dolehlo zmatené: „Co se děje?" pevně semknul víčka k sobě. „Znamení," vzdychl trpce.

„Aha?"

„Nebudeš přece líbat Znamení zla, Pottere!"

„To by mě ani nenapadlo!" odfrkl si černovlasý a znovu se ke svým rtům pokusil přitáhnout Dracovu paži. „Ale líbat tebe mě baví."

Draco se na dece zavrtěl, a nakonec se posadil a nohy zkřížil pod sebou. Zíral na předloktí, navždy zohyzděné příšernou značkou a přemýšlel. „Jednou bych chtěl přijít na to, jak se toho zbavit," připustil. „Nemuset se denně dívat na lebku s hadem. Je to hnus."

„Tak jo," souhlasil Harry prostě a zamyslel se, protože ho hry na jednou vždycky bavily. „Já bych jednou chtěl... Žít celý rok úplně bez starosti. Bez jediné povinnosti. Nemuset vůbec nic!" Blonďák chápavě přikývl a než znovu promluvil, nechal Harrymu chvilku, aby se ztratil ve svém vysněném světě obyčejnosti.

„A já bych chtěl..." začal znovu blonďák trochu stydlivě a uhnul pohledem. Hlas měl o poznání tišší, když dokončoval. „Chtěl bych se jednou stát učněm alchymie," přiznal téměř neslyšně a Harry vykulil oči. „Páni! Ale to je ohromně těžké!" připomněl. Nechtěl ale, aby to znělo, že Dracovi nevěří a tak rychle doplnil: „Moc se mi tohle přání líbí. Budu tě podporovat, až ti to bude vadit! Víš co? Měli bychom si to sepsat!"

Nadšeně se natáhl k tašce a podal Dracovi pergamen a brk. Ten jej jednou čarou rozdělil na půl, jednu polovinu nazval Harry a hned vepsal rok bez povinností a k druhé polovině, nadepsané Draco dopsal své dvě přání. Harry pak prstem poklepal dolů, do místa, kde končila dělící čára, a s lehce povytaženým obočím se otočil na Draca: „A co tak sekce Spolu?" Zá návrh byl odměněn zářivým úsměvem.

„Mohli bychom spolu cestovat," navrhl hned a Draco přikývl a připsal přání na pergamen.

„A já..." Harry na moment zaváhal, ale pak lehce pokrčil rameny, „Asi bych se chtěl naučit hrát na nějaký nástroj."

„Loutnu!" vypálil okamžitě Draco a v očích mu hrála Zmijozelská prohnanost. Harry se rozhodl, že nejlépe udělá, když ho bude ignorovat. „Třeba kytaru," upřesnil a Draco se pobaveně zašklebil.

„A já bych chtěl mít psa," přiznal se Draco. „A žít v domě. Byty jsem nikdy nepochopil."

Psa připsal do sloupečku pod své jméno, ale s domem váhal pod nápisem Spolu. Harry ho nechal v nejistotě sotva zlomek vteřiny. „Ano! Domek a někde blízko lesa!"

Blonďák odmítavě zavrtěl hlavou: „U lesa ne. Respektuju elfa v tobě, ale les je ponurý a temný. Nechci nic takového blízko našeho domu..." oba chvilku vychutnávali zvuk toho spojení, než Zmijozel pokračoval: „Co tak na louce? Nebo blízko nějakého hájku?" S tím Nebelvír souhlasil.

„A měl by ses naučit elfsky," navrhl Draco, ale Harry mu s prudkým zatřesením hlavy chytil zápěstí dřív, než stihl bod připsat do patřičného sloupku. „Má to být přání, ne úkoly. Rozhodně se netoužím učit nějakou šílenou, nepotřebnou řeč! Ale chtěl bych zjistit, jaká je moje zvěromágská podoba." „A já bych tě chtěl aspoň jednou porazit ve famfrpálovém zápase." „Nech si zdát! Jednou bych se chtěl naučit jezdit na motorce." „Chtěl bych se proletět na hipogryfovi."

Smáli se, Draco sepisoval rychle přibývající přání a Harry se k němu zezadu tulil a nakukoval mu přes rameno, občas jej políbil na tvář nebo rameno.

„Chtěl bych zjistit, kdo řídí Bradavický expres." „Chtěl bych řídit Záchranný autobus!" „Jednou bych chtěl na vlastní oči vidět dno oceánu." „Já bych se chtěl jednou milovat v moři."

Smích jim zamrzl v hrdle, když se jejich pohledy setkaly. Vpíjeli se jeden druhému do očí a tlukot jejich srdcí se nepatrně zrychlil. Vyslovil to Harry: „Chtěl bych se s tebou milovat." A Draco souhlasil. „Teď."