Prolog
„Takže ty říkáš, že všechny ty příšery z pohádek a hororů, skutečně existují?" zeptal se skoro plešatý chlap v doktorském plášti a namířil propiskou na mladou dívku, která seděla před ním, svázaná ve svěrací kazajce. Mastné vlasy se jí lepily k hezky tvarované, srdíčkové tváři a modré oči jí zářily hněvem. Sprcha by nejspíš bodla. Oběma.
„Jednou je sám poznáte. Brzy." Odpověděla a křivě se na doktora usmála. V tom úsměvu nebylo pranic hezkého. Spíš škodolibá radost.
Naháněla mu hrůzu. Byla tu zavřená už v době, kdy sem nastoupil a to bylo před pěti lety. Nikdy se na sezení s touhle dívkou netěšil. Měl z ní husí kůži. Nepříjemně mu připomínala Samaru z toho starého hororu, který vysílaly za jeho mládí. Ani v tomto roce, který se blížil ke kulatému číslu tří tisíc, si nemohl odpustit myšlenku, že za starých dob bylo líp. Budoucnost je děsivá, pomyslel si a pak se znovu zaměřil na dívku. Do tabletu si poznamenal, aby jí zvýšili dávku heroinu. Jediného léku, který držel tyhle šílence v určitých mezích.
„Jak to myslíš, Sáro?" zvedl obočí a ona hodila hlavou dozadu, aby si z obličeje odstranila přilepené vlasy. Znechuceně si odfrkla.
„Jsou všude kolem vás doktůrku. Přišel čas odplaty." Zašeptala a náhle její modré oči změnily barvu na zářivě žlutou. Zorničky, jinak černé se změnily na bílé.
Doktor vyskočil ze židle a hnal se k oknu. Proč vždycky všichni utíkají k oknu? Proletělo Sáře hlavou, ale to už jedním trhnutím roztrhala kazajku na cucky a vyskočila na stůl. Přistála v podřepu a zvědavě si doktora prohlížela. Jako by ho zkoumala.
„Tak co Eliote? Teď už mi věříte?" zasmála se, skočila a přistála přímo na muži. Vykřikl, ale byl to spíš instinkt, protože ve stejnou chvíli, kdy doskočila, mu drápy rozsápala hrdlo a jeho krev vymalovala jinak nudně bílou stěnu. Zálibně se na svoje dílo podívala jen sekundu před tím, než se do doktora zakousla a vytrhala z něj všechno maso, co dokázala. To už byla její proměna kompletní a ona toužebně zavyla. Byla tak šťastná, že může znovu být v její milované podobě.
Čas pomsty nastal.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro