Po dlouhá staletí panoval v zemi Ohně zvyk, že vládce při hostině seděl v čele dlouhého stolu, zatímco jeho hosté až na druhé straně. Mělo se tak zamezit případným pokusům o vraždu hostitele, kdyby návštěvníci neměli čestné úmysly.

V tomto případě bylo však velmi očividné, kdo ze zúčastněných neměl úplně počestné úmysly. A navzdory jakýmkoli tradicím si Fugaku nechal posadit blonďáčka i s jeho matkou co nejblíže k sobě. Ženu po své pravici, chlapce po levici.

Jedli tiše. Mlčky ochutnávali všechny ty výborné a majestátní pokrmy a pochoutky, které se na jen tak nějaký jazyk ani stůl neměly šanci dostat. Naruto taková jídla neměl možnost nikdy ani spatřit, natož ochutnat.

Kushinin život býval v mládí jiný, než jejího syna. Ona, na rozdíl od něj, měla v určitém období podobná jídla na denním pořádku. To však byla část ženiny minulosti, kterou blondýnek neznal.

Ačkoli by se nezasvěceným pozorovatelům mohlo zdát, že se jedná o vcelku uvolněnou večeři, nebylo tomu tak. Blonďáček moc dobře cítil to napětí, které mezi nimi panovalo. To, co mohli mít ostatní za projev vladařovy dobré vůle, byla pro Naruta jen další forma posměchu a ponížení. Mnohem raději by strávil čas u skromné večeře s matkou, než v této honosné místnosti s krutovládcem.

Nějakou dobu by trvalo, než by se mu podařilo chytit ryby pro ně oba v takové míře, aby je to alespoň trochu nasytilo. Kushina by se mezitím starala o zahrádku. Připravila by čerstvou zeleninu a lahodné vychlazené nápoje, které v takovém horku pokaždé přišly vhod.

Jakmile by dorazil už s vykuchaným úlovkem, připravili by vše na další zpracování. A konečně by se místnosti rozlehla ta úžasná vůně! Zasedli by ke stolu, popřáli si dobrou chuť a pustili se do bodování. Po jídle by přišla na řadu krátká modlitba a vzpomínka na Minata.

To, co se teď odehrávalo v hradě, byl pouze výsměch celé té představě, té vzpomínce, kterou oba dva na svůj společný život měli. Ale přesně o to tomu přece černookovi šlo.

„Takže, Kushino," začal Fugaku, když dojedli poslední chod. „Je to velmi dlouhá doba, co jsme se viděli naposledy."

Naruto zpozorněl. Překvapeně se podíval na matku s jasnou otázkou v očích. Tohle nebylo jejich první setkání? Jak to bylo možné?

Rudovláska jeho pohled raději neopětovala. Ubrouskem si otřela rty a ten pak pečlivě složila na stůl. Teprve poté vzhlédla a podívala se Fugakovi přímo do černých proradných očí.

„Nepochybně," odvětila.

Neměla problém s ním jednat zpříma a narovinu. Byly však věci, o kterých nerada mluvila. Například její minulost.

„Jak už je to dlouho? Skoro dvacet let, že?" zeptal se a uculil se. „A ty jsi pořád tak krásná."

V jeho případě to však vypadalo jako nepříjemný škleb. „Nedivím se, že ti nakonec Minato podlehl, i když byl mým majetkem."

V ten moment Naruto to napětí už nevydržel.

„Můj otec? Vaším majetkem?" nechápavě převracel zrak z jednoho na druhého. „Co to má znamenat?"

„Tvá matka ti to neřekla? Och, to mě velmi mrzí. Zabrousil jsem na tenký led, že?"

Mami..." zašeptal Naruto, snaže se pochopit, co se to tady vlastně dělo.

Kushina zavrtěla hlavou a povzdechla si. „Minato byl otrok, Naruto. Jeho rodiče, tvoje babička s dědečkem, zbankrotovali. Mohli získat peníze už jen jedinou cestou. Prodat syna do otroctví."

Fugaku se usmíval jak měsíček nad hnojem. „Byla to krásná léta, co strávil tvůj otec jako můj otrok," Fugaku vypadal zasněně.

Blondýn neměl co říct. Sledoval Fugakův pološílený výraz a Kushinin smutný. Byla pravda, že o Minatově minulosti nikdy nemluvili. Co tak přemýšlel, ani o matčině předešlém životě nevěděl nic. Nikdy ho nenapadlo se zeptat a oni o tom sami mluvit nezačali.

Velmi ho to však překvapilo. Z předešlých rozmluv s Nejvyšším již poznal, že si ho musel vybrat z nějakého dobrého důvodu. Na dceři duchovního, Hinatě, mu přece nemohlo tolik záležet, aby jeho samotného zajal do otroctví a zničil mu tak celý život!

A doopravdy tomu tak nebylo. Musel k němu cítit neskutečný odpor. Nechápal sice, co se mezi těmi třemi přihodilo, ale bylo mu jasné, že se Fugaku mstí za staré křivdy. Když to vzal kolem a kolem, nebyl to on, kdo byl terčem veškeré nenávisti, ale jeho matka. To ona mu ukradla jeho drahého otroka.

Ale jak?

***

„Máte deset minut," oznámil strážný, jenž je odvedl do jedné z malých komůrek. Jak to tak vypadalo, Fugakova štědrost toho dne neměla konce.

Naruto byl zaražený, když jim sám od sebe navrhl, že si mohou popovídat o samotě. Dal jim sice jen deset minut, ale i to bylo víc než nic. Neviděli se přece tak strašně dlouho!

Jakmile se za mužem zavřely dveře, rudovláska svého syna znovu objala.

„Co to mělo znamenat, mami?" zeptal se.

Ona však jen zavrtěla hlavou.

„Jednou se to dozvíš, Naruto."

„Ale já..."

Žena ho od sebe jemně odstrčila. Na tváři se jí usadil přísný výraz. „V tomto hradu mají všechny stěny uši, Naruto. To si pamatuj."

Blonďáček se začal neklidně ošívat. Všechny stěny uši? Co s tím sakra všichni měli? Mohlo to být vážně tak nebezpečné jako říkali? „Chápu."

Uzumaki si prohrábla vlasy. Na pár místech se pomalu objevovaly první známky šedin, to jí ale na kráse neubralo. Sáhla do brašny, kterou, jak Naruto pamatoval, nikdy neodkládala a vynadala z ní po domácku vyrobenou oranžovou mikinu.

Narutovy oči zasvítily. Jestli něco miloval, byla to oranžová barva!

„Tato mikina... Nos ji neustále u sebe. Má mnoho šikovných kapsiček," otáčela ji ze strany na stranu, snažíc se potlačit slzy, jež se jí draly do očí.

Byla to taková doba, co svého synka naposledy viděla! A teď se měli opět rozloučit!

„Na to nezapomeň, Naruto."

Naruto sice nechápal, proč by měly mít kapsy takový význam, oděv však vděčně přijal. Na dotek byl mnohem příjemnější, než ty staré šaty, co měl v tu chvíli na sobě. Přitiskl si mikinu k hrudi. Zhluboka se nadechl a nasál tu příjemnou vůni domova, která mu tolik chyběla.

„Doufám, že pod velením jeho syna moc nestrádáš," povzdechla si rudovláska.

Naruto zavrtěl hlavou. Sasuke nebyl úplně lidumil, ale ve výsledku si nemohl stěžovat.

„On... Je velmi zvláštní, matko. Nepřijde mi úplně jako špatný člověk, ale občas..."

Kushina kývla. „Já vím," řekla.

Když byl Fugaku mladý a ještě nepřijal post hlavy Nejvyšších, hrozně se Sasukemu podobal. Pak mu však láska k jejímu mrtvému manželovi, Minatovi, zakalila mysl. A ve chvíli, kdy se do ní Minato zamiloval... Fugaku skoro zešílel.

V době, kdy spolu ti dva utíkali, zrodila se jeho neuvěřitelná krutost a touha po smrti každého modrooka.

Zavrtěla hlavou, aby se zbavila otravných a nepříjemných vzpomínek. K Fugakovi cítila čirou nenávist, která se prohloubila ve chvíli, kdy jejímu synovi odhalil část z minulosti. Z minulosti, která měla zůstat pohřbená. Naruto nepotřeboval věděl, že to láska jeho rodičů odstartovala koloběh událostí, na jejichž konci byla kompletní likvidace lidí s modrýma očima. Co se týkalo severních zemí, tam genocida již proběhla. Pouze pár lidem se podařilo utéct a založit nový a mladý národ rebelů. Stali se nadějí pro lepší zítřky, ale také legendou, jelikož už to bylo několik let, co o sobě dali naposledy vědět.

Tušila však, že karta se začne brzy obracet. A pocit, že s tím bude mít její syn dosti společného, jí nedával spát.

Když se tedy s Narutem loučila, doufala, že to bude její syn, kdo nakonec zažehne jiskru revoluce.

 ***

Ohayo!

Jak jsem slíbila, máte tady další kapitolku :3

Fugaku dává svou moc najevo všemi možnými prostředky. Nic mu nedělá větší radost, než ponižování Naruta a jeho rodiny.

Jak si Naruto povede dál po návštěvě matky? Dá mu to sílu pokračovat ve svém snažení, nebo jej to naopak zlomí?

Povídka právě přesáhla 1000 přečtení!!! Moc vám děkuji, jste prostě nejlepší :3 Dále děkuji za ty mega dlouhé komentáře a samozřejmě také za hvězdičky :3 Miluju vás!

Další kapitolku se opět pokusím přidat zítra, nejpozději ve středu :3

Vaše Majo! :3