Sasuke s velkým zadostiučiněním sledoval, jak mladý blonďáček lehce neochotně, avšak stále poslušně plní jeho rozkaz.

Poznámky černovlasého nižšího Nejvyšší, jednoho z jeho vzdálených bratranců a přátel, ho toho odpoledne velmi nahlodávaly. Stále měl v hlavě ta slova ohledně Narutovy použitelnosti, vypracovaném zadečku a hlavně údajný fakt, že se mu on sám, budoucí hlava Nejvyšších, hnusí. Nejhorší na tom všem ale byl ten odporný slizký pohled, jímž se na jeho sluhu díval. Znal Saie už od malička a moc dobře věděl, k čemu přesně všechny své poddané využíval. I proto k němu Naruta vlastně odmítal pustit. Kdyby po něm krátkovlasý chtěl něco intimnějšího a on by odmítl, mohl by z toho být pěkný problém. Naopak, kdyby souhlasil, pravděpodobně by je musel oba dva zabít. Nemohl si pomoci, ale jen si to představil a vztek se v něm probouzel jako jaro po kruté zimě. 

Navíc k tomu všemu se mu nelíbila myšlenka, že by se měl tomuto roztomilému tvorečkovi on sám hnusit. Bylo to již několik měsíců, co byl Naruto jeho sluhou a co se každý den staral o jeho pohodlí. A i když byl Sasuke nejprve velmi skeptický a o celé situaci pochyboval, docela si na Uzumakiho zvykl. Dokonce tak, že nesnesl pomyšlení, že by ho Naruto nenáviděl a místo toho se raději oddával někomu jinému! 

Musel uznat, že si nebyl úplně jistý, co přesně se s ním v Narutově přítomnosti odehrávalo. Věděl jen to, že na něj tento mladík měl velmi zvláštní vliv. Na něj i schopnosti, jimiž vládl. 

Nikdy se nesetkal s člověkem, který by byl úplně imunní vůči jeho rudě se lesknoucím očím. Samozřejmě to nebyla schopnost, kterou by využíval každým dnem na každého člověka.

Ne. Na to to bylo moc složité, náročné a únavné. Svou moc využíval velmi často zejména na Sakuru. Byla ten typ člověka, který se podvědomě chtěl nechat ovládat. Sasuke nic takového nikdy nedokázal pochopit. Jak se někomu mohl líbit pocit, že je někým ovlivňován? A ještě to úmyslně vyhledávat?

Růžovláska byla hodná ovečka poslouchající členy jejich rodiny na slovo. Jen její ústa byla nezkrotná a každou chvíli vypouštěla nějaký žhavý klep právě o jeho osobě, který povětšinou měl s pravdou pramálo společného. 

První kolaps svých schopností zaznamenal u toho otravného zahradníka. Ne, že by mu vyloženě vadil. Byla mu jen nepříjemná myšlenka, že ho jeho bratr svými hloubkami dokázal zmanipulovat a on ne. Tedy alespoň podle Itachiho slov, které Sasuke málokdy zpochybňoval.

A pak přišel Naruto, absolutně nereagující ani na jednu snahu o to, aby jím mohl manipulovat. V čem byl ten hoch tak zvláštní? Nebo to snad bylo tím, že pověstná moc jejich rodu pomalu, ale jistě slábla a mizela do povzdálí, díky čemuž byl jeho otec tak strašně moc vzteklý pokaždé, když se dozvěděl něco nového o vzbouřencích? 

Proto ho velmi překvapilo, když Naruto tentokrát uposlechl jeho rozkaz bez jediné námitky, snad jen s kyselým výrazem ve tváři. 

Uchiha zvedl ruce a nechal si z těla stáhnout poslední z mokrých oděvů, jenž zakrýval jeho hruď. S radostí zjišťoval, že jsou mu Narutovy doteky více než velmi příjemné.

„Dost,“ řekl a pokynem jej zarazil.

V ten moment před ním stál jenom v kalhotách a užíval si červeň, která pomalu halila blonďákovu tvář.

„Řekni mi sluho. Líbí se ti, co vidíš?“ zeptal se naprosto nevinně, i když nevinnost nebyla dnešní večer na programu. Ne. Připravil si pro něj něco daleko jiného.

Místo slov mu odpověděly Narutovy rudé tváře. Jemně se uchechtl a přistoupil k němu blíž.  Zvedl ruku a o chvíli později již převaloval otrokovy vlasy mezi hubenými prsty stejně jako toho prvního večera, kdy se poprvé setkali. Moc dobře cítil, jak sebou modrooký trhnul, nad čímž jen nakrčil obočí. Dal mu malou chvíli na to, zda li se od něj odtáhne nebo se bude bránit nějak jinak, ale nic se nestalo. Mladík jenom poslušně držel a čekal, co bude dál. To ho donutilo pokrčit rameny a pokračovat v hlazení. 

Když Uchiha zintenzivěl své pohyby, Naruto nevědomky přivřel oči. I když si zprvu nebyl úplně jistý, jak by měl reagovat, musel uznat, že se mu Sasukeho počínání počalo velmi líbit. A i když by to nikdy nepřiznal nahlas, líbilo se mu i Uchihovo tělo. Přinutil se pro tu malou chvíli zůstat alespoň ještě chvíli v klidu a neudělat žádnou blbost, jíž by si mohl vysloužit další trest… 

„Pane...“ vydechl, nechávaje se poslušně hladit a laskat.

Ani si nevšiml toho, že se k němu Sasuke přibližuje, dokud neucítil cizí tělo na tom svém. Toto poznání ho donutilo překvapeně vykulit oči a vyjeknout. To už bylo do prdele trochu moc! 

„Ššš… To nic,“ zašeptal Sasuke a zabořil svůj nos do jeho vlasů.

Blondýnek si tím nebyl úplně jistý, ale pomalu mu začínalo připadat, že na ně má pán nějakou zvláštní úchylku. Už jenom vzhledem k tomu, jakou něhu vynakládal při hlazení jednotlivých zlatavých pramínků. 

Ve chvíli, kdy mu rty Nejvyššího přejely po tváři, se rozechvěl po celém těle a cukl sebou. 

„P-pane… Tohle byste neměl dělat! " pokusil se konečně odporovat. 

Nevěděl ale, že souboj, do nějž se vydal, byl již předem prohraný. Konzistence jeho mozku se pomalu, ale jistě v Sasukeho blízkosti rozpouštěla. Nechápal, jak na něj mohl mít černovlásek takový vliv, když byl takhle blízko. A možná, že to ani vědět nechtěl. Možná bylo lepší nechat všechno v nitkách osudu. Třeba tím mohl jenom vyhrát! Třeba, když pánovi ukáže svou konečnou oddanost a poslušnost, budou mít jeho plány na rebelii alespoň nějakou budoucnost! Získá si jeho důvěru a bude si moci dělat, co chce. Bude moci vídat matku a Hinatu, kdy chce. A třeba se mu nějakým zvláštním způsobem i podaří zkontaktovat rebely ze severu a dát znovu lidem jejich země lásku a mír! 

Na malou chvíli se zacítil provinile, že pro své plány takhle ohavně využije právě Sasukeho, jenž ve skutečnosti nebyl zlý člověk, ale cožpak on každým dnem již od malička nedělal to samé všem, kteří měli jinou barvu očí, než černou? 

„Já mohu všechno! To si pamatuj,“ zavrčel Nejvyšší, chytil ho za bradu a trochu drsně si ho přitáhl k polibku.

Už nikdy mu nikdo nebude říkat, co má nebo nemá dělat! Ani otec, ani Itachi, dokonce ani tento sluha, a to mohl být roztomilý, jak se mu chtělo! 

S těmito a podobnými lehce agresivními myšlenkami si sebral blonďákovi rty do vášnivého polibku

***
Nazdárek :3

Velice se omlouvám, že Kapitola nevyšla již včera, ale mám na chalupě tak mizerný signál a internet, že jsem se prostě nedokázala připojit -_-

Dnešní Kapitola byla kratší, ale nebojte! Další vám to vynahradí :3

Saiova slova se nakonec přece jen zakořenila do Sasukeho mysli. Co všechno s Narutem udělá?

A co Naruto? Je správné nechat se ovládat kvůli vyšším cílům, nebo je v tom nakonec něco víc? Třeba nakonec touží po tak dlouhé době po cizím doteku!

Moc děkuju za nádherné komentáře a téže za hvězdičky minulé kapitoly! ❤️ Hrozně mě potěšilo, jakou radost jste všichni měli z ItaDei ❤️

Další kapitola vyjde pravděpodobně v úterý, ale záleží na internetu ❤️😅😅😅

Prozatím se mějte hezky. :3

Vaše Majo :3