Ani se blonďatý mladík nenadál a byl tu večer. Do pokoje po zaklepání a vyzvání vstoupil Hidan a kývnul na něj hlavou na znamení, že je čas.

Naruto se zlehka začal třást, když ho po chodbě následoval ke schodišti, po kterém vystoupali nahoru do prvního patra a dali se doleva.

,,Tohle je vyloženě Madarovo křídlo. Má tu ložnici, koupelnu, obývací pokoj, pracovnu s knihovnou a posilovnu. Naproti v pravém křídle je větší knihovna, kuchyně a další pokoj pro hosty s koupelnou. To ti ukážu až zítra." vysvětloval šedovlasý chlápek v kvádru po cestě k Madarově ložnici.

Zastavili se před jedněmi dveřmi. 

Hidan zaklepal a jakmile skončil zvuk klepání, dveře se otevřely. Z pokoje vyšel bělovlasý chlapec s modrými konečky vlasů a fialovýma očima. 

Naruto si ihned všimnul, jak po něm mrsknul žárlivým a naštvaným pohledem. On se na něj jenom ušklíbnul.

,Jako kdybych si tohle vybral,' protočil v duchu očima.

,,Můžeš jít," popostrčil ho Hidan do otevřených dveří, které pak za ním zavřel.

Naruto se ocitnul v Madarově obývacím pokoji. 

Černovlasý muž seděl rozvalený na gauči a pozorně ho sledoval.

,,Jak sis užil nákupy?" zeptal se ho a kývnul směrem k naproti stojícímu křeslu.

Naruto k němu vrávoravě přistoupil a sedl si.

,,Nebyla potřeba mi něco kupovat, ale děkuju,"

,,Musíš přece nějak vypadat, když mě budeš doprovázet na nějaké významnější akce," odvětil Madara.

,,Dobrá, oblečení tedy chápu, ale proč ta elektronika? A knihy a všechno ostatní? Mám si u vás dluh splatit a ne si ho ještě víc navyšovat!" rozhodil rukama.

Madara se ušklíbnul.

,,Tohle ti samozřejmě účtovat nebudu, to je jen z mé dobré vůle. Jak by to asi vypadalo, kdyby na střední nastoupil kluk, co nemá mobil nebo počítač? Taky musíš mít nějaké osobní věci. Myslím si, že doma si jich moc neměl " pozdvihl obočí.

,,Proč vám jde o to, abych si udělal školu?"

,,Každý má právo na vzdělání, ne? Nebo snad studovat nechceš?"

Na to Naruto neodpověděl. Jasně, že chtěl, ale prostě na to nebyly finance a on ukončil úspěšně prozatím jenom základní školu, na které špatné známky opravdu neměl.

,,Proč tohle děláte?" zamračil se na něj, ,,Hodláte se mi zalíbit, nebo co?"

,,Ne, chci ti jen ukázat, že nejsem až taková svině, za jakou mě máš, ale rozhodně dokážu být opravdu velká svině, když něco nejde tak, jak chci,"

,,Jistě," odfrknul si Naruto. 

,,Takže... Jinak dnešek byl v pohodě?"

,,Až na to, že mě čapli při krádeži, dostal jsem v podstatě na výběr mezi životem a smrtí, zjistil, že mý rodiče zdrhli někam do Phoenixu, de facto se upsal mafiánskýmu magorovi, kterej mě stejně nechá po splacení odprásknout a prožil si přes šest hodin mučení, kdy Deidara nebyl schopnej zavřít hubu ani na deset sekund, tak byl dnešek celkem fajn." vypustil ze sebe na jeden nádech.

Madara se ušklíbnul.

,,Leze ti na nervy?"

,,Příšerně," odfrknul si Naruto.

,,A proto tu taky je a ještě ho nikdo neodprásknul,"

,,Co?"

,,Deidara je jeden z mála lidí, kterej se za prvné dokáže vykecat absolutně z čehokoliv a dokáže se prokecat absolutně kamkoliv. Je tak dotěrnej a vlezlej, že každej udělá to, co chce, jenom proto, aby byl na chvíli zticha. V tomhle ohledu je to neocenitelný člen naší rodiny. Jinak je opravdu na zabití, s tím souhlasím. Nebýt týhle šikovný schopnosti, dávno si hoví už pod kytičkama."

Naruto na něj jenom vyjeveně zíral.

,,Každý se tu musí nějak osvědčit, jinak tu pro něj není místo," pokrčil rameny Madara na vysvětlenou jeho výrazu.

,,Co to bylo za kluka, co odsud odcházel?" zajímal se najednou blonďák.

,,To byl Suigetsu. Budete se tu potkávat. Je to taky plátce dluhu."

,,Takže s ním vymrdáváte taky? Na pohlavní choroby bych se tu spíš měl zeptat já."

Naruto se vůbec nepoznával. Vždycky byl drzý, to ano. Nenechal si jen tak něco líbit a rozhodně si nenechával srát na hlavu. Ale před tímhle chlapem by se přece měl mít na pozoru a měl by všechno přijímat se skloněnou hlavou. Přece jen to byl mafiánský boss. Jenže jeho hrdost mu tu poddajnost prostě nedovolovala. 

Madara se uvolněně rozesmál.

,,Na děcko máš výborný slovník, ale tvoje otevřenost se mi fakt líbí,"

,,Nejsem děcko,"

,,Jistě, letos budeš vlastně plnoletej," protočil Madara se smíchem očima, ,,Věk nic neznamená, chlapče. Na svůj věk se musíš umět chovat."

,,Umím se chovat, když to vyžaduje situace," cuknul hlavou uraženě na stranu.

,,Za několik dnů budu mít možnost to zjistit," ušklíbnul se Madara opět, ,,A... Ke tvé skoro otázce, pohlavních chorob se u mě opravdu bát nemusíš," ujistil ho.

Naruto to raději přešel bez komentáře. Jeho výraz se najednou změnil z nepřístupného na bolestný.

,,Co se děje?" 

Madara by musel být slepý, kdyby si té změny v jeho obličeji nevšimnul.

,,Chci vědět, proč zdrhli. Chci vědět, kam zdrhli a za kým zdrhli. Chci vědět, proč mě tu nechali." řekl pevným hlasem a zatnul pěsti.

,,Jestli na tom trváš a je to tvoje přání, není problém to zjistit,"

,,Oh, já tu můžu mít nějaká přání?" vydechl Naruto sarkasticky.

,,V rámci mezí ano,"

,,Chci to vědět," kývnul pevně rozhodnut.

,,Může to být třeba dost bolestné zjištění, varuju tě předem,"

,,Je mi to fuk. Pro mě je bolestný už to, že se vysrali na svého jediného syna a zbaběle zdrhli někam do hajzlu a nechali mě, abych si to tady vyžral." zamračil se a v jeho očích se objevil opravdový vztek.

Ten pohled se Madarovi více než zamlouval. V těch vzteklých očích viděl něco zvláštního, něco, co mu příjemně rozehřálo jeho tělo.

,,Umíš hrát šachy?" zeptal se ho zničehonic.

,,C-co? Šachy?" vydechl překvapeně Naruto.

Myslel si, že půjdou hned na věc a finito, a ne tyhle okolky.

,,Jo, šachy,"

,,Ne moc dobře, ale vím kam s čím hnout," odpověděl Naruto zaraženě.

Madara se zvednul z gauče, přešel k jedné prosklené skříni a vytáhnul dřevěnou krabici s vyrytými symboly.

,,Zahrajeme si,"

º•º•º

Madara byl v šachách opravdu mistrem. 

Po čtyřech opravdu dost rychlých prohrách, kdy se Naruto čertil jako satan, se blonďák začal konečně plně soustředit a přemýšlet o následujících tazích jeho samotného a jeho soupeře.

,,Začínáš používat hlavu," rýpnul si Madara, když mu byl zmařen útok na Narutovu královnu.

,,Nesnáším prohry," zamumlal blonďák a přimhuřoval oči nad deskou, jako kdyby mu to pomáhalo v soustředění.

,,Správně. Lidi, kteří prohrávají a nesnaží se s tím něco udělat, jsou k ničemu. Lidi, kteří prohrávají, aby se z prohry něco naučili, se brzy stanou vítězi."

,,Mluvíte, jak nějaká encyklopedie," zamručel Naruto a sebral mu svou věží střelce.

,,Život mě leccos naučil, hochu" zasmál se.

,,Člověk toho zažije za padesát let asi hodně, co?" rejpnul si Naruto a v očích mu pobaveně zajiskřilo.

,,Prosím?!" Madara se skoro nevychovaně poprskal skotskou, kterou momentálně usrkával, ,,To vypadám jako tak špatně, že usuzuješ, že je mi padesát?!"

Naruto se uchechtl a v nestřeženém okamžiku mu sebral královnu a stanul svou věží naproti králi.

,,Šach," mrknul na něj.

Madara se podíval na šachovnici. Vážně ho ten malej zmetek dostal do šachu? Tohle se dlouho nikomu nepodařilo. Vyvedl ho z míry natolik, aby se přestal soustředit. 

,,Koukám, že tvojí cennou schopností bude lidi vyvádět z míry, že?" ušklíbnul se Madara a hnul králem do bezpečného místa.

Naruto pokrčil rameny.

,,Možná," zamumlal.

,,Počkej... Teď trochu vážně... Kolik si jako myslíš, že mi je? Upřímně bych řekl, že na padesát opravdu nevypadám."

Blonďák znovu pokrčil rameny.

,,Byl to fór, netuším kolik vám je, ale stoprocentně budete starší než táta, i když oba vypadáte dost mladě na svůj věk," vzpomínka na tátu, který ho tu spolu s matkou nechali, ho znovu zabolela.

Pořád tomu nemohl uvěřit. Pořád si tak nějak snažil vnutit, že je tohle všechno jenom pěkně blbej sen, ze kterého se zase vzbudí. Vzbudí se na proleželé matraci ve svém starém pokoji a všechno bude při starém. Najde mámu a tátu, jak sedí v kuchyni u čaje nebo kávy a přivítají ho vřelým úsměvem jako vždycky.

º•º•º

Nakonec šachová partie skončila patem. Remízou. Zůstali na šachovnici jenom dva králové, jedna Narutova věž a Madarova královna. Nemělo tudíž smysl se po desce honit a čekat dlouhé minuty, jestli z nich náhodou někdo neudělá chybu, která druhého dožene k vítězství.

,,Dobrá hra, moc dobrá," uznal Madara a pohledem sklouznul k hodinám, které ukazovali tři minuty po půl druhé ráno, ,,Jdi si lehnout," kývnul ke dveřím, které vedli na chodbu.

,,Uhm to jako... To jako dneska nic... Nebude?" odvážil se Naruto zeptat tichým pisklavým překvapeným hlasem, i když by měl být vlastně rád.

Jeho panictví zatím bude zachováno. Kdo ví ale, na jak dlouho.

,,Nejsem netvor, abych tě hned první noc tady připravil o panictví, na to si najdu lepší chvíli. Copak tohle nebylo lepší, než stres, kterej by si měl se mnou v posteli?" pozdvihl zvědavě obočí.

Naruto zrudnul a slabě přikývnul.

,,Dobrou noc," vyprovázeli ho Madarova slova z pokoje.