,,Tohle bude odteď tvůj pokoj," otevřel mu Madara jedny z mnoha dveří v přepychové vile ve spodním patře, ,,Až bude čas, zařídíš si to tady dle vkusu, teď pojď se mnou, je na čase probrat naše pravidla," pobídnul ho, aby ho následoval.

Naruto měl jenom pár vteřin na nahlédnutí do pokoje. Už teď ale viděl to, že jeden tenhle pokoj je snad stejně velký jako jeho bývalý byt, který obýval spolu s rodiči. Nebyl jediný, kdo Madaru následoval. Za ním šli další dva dobře stavění muži v obleku a černých brýlích. Vypadali jak nějací agenti FBI. Narutovy nepatrně zacukaly koutky.

º•º•º

,,Sedni si," poručil tichým pevným hlasem Madara a usednul do křesla u konferenčního stolku.

Přehodil si nohu přes nohu a ruku si položil na opěrku. Za něj se postavili ti dva muži. Stoprocentně byli ozbrojení. Proč jinak by za ním chodili jako slepičky za kohoutem?

Naruto se posadil naproti němu.

Madara ladně nalil do dvou nízkých sklenek nějakou zlatavou tekutinu ze skleněné karafy. Jednu si nechal v rukách a druhou posunul k Narutovi.

,,Nepiju," zavrčel blonďák.

Madara to nekomentoval.

,,Takže," protáhnul a uvelebil se pohodlněji v křesle, ,,chodíš někam do školy?"

,,Ne, nebyli na to peníze,"

,,Fajn, takže začneš. To zařídíme, přece nechceš bejt do konce života nevzdělanec... Netrpíš nějakou chorobou, bereš nějaké prášky?"

,,Vypadám snad na to, že mám nějaký filcky, protože jsme žili skoro na smetišti?!" vypěnil vztekle Naruto a zatnul pěsti.

Starší muž se usmál.

,,Filcky nemám zrovna na mysli... Mám na mysli, jestli netrpíš třeba cukrovkou, nebo astmatem, nebo tak nějak."

,,Ne,"

,,Alkohol tedy ne, drogy?"

Naruto se musel ušklíbnout a zavrtěl hlavou.

,,Kde bych na to asi vzal,"

,,Sexuální choroba?"

Naruto zrudnul a Madara pochopil.

,,Takže panic, zajímavé... Velmi zajímavé," jeho úsměv se protáhnul ještě víc a Naruto cítil, jak mu po zádech stéká pot.

,,Každý večer, počínaje dneškem, pokud neřeknu jinak, v osm hodin budeš čekat u mě v obývacím pokoji, kam tě vždycky odvede jeden z mých mužů. Tam si pak řekneme, co bude následovat. Než nastoupíš do školy, nastuduješ si přesně, co budeš říkat na vtíravé otázky o tvém životě. Vymyslíme ti novou minulost. Zmíníš se, že bydlíš tady, zabiju tě. Půjdeš odsud na policii, zabiju tě. Pokusíš se zdrhnout, potrestám tě. Pokusíš se zdrhnout podruhé, zabiju tě. Je to jasné?"

Naruto nervózně přikývnul.

,Do čeho jsem se to uvrtal, ttebayo?! Měl jsem radši chcípnout rovnou!'

,,Po škole, do které tě bude vozit jeden z mých řidičů, budeš mít do osmi hodin volno. Dělej si, co chceš. Choď si po městě, najdi si kamarády, je mi to jedno, ale v osm hodin budeš prostě tady. Jestli ne a nikdo nedostane nějakou zprávu, najdu si tě a potrestám... Máš možnost chodit po celém pozemku. Hidan," kývnul na jednoho z těch mužů, ,,tě tu provede a ukáže ti, kde co je. Sem, do této místnosti, ale nikdy nelez, pokud ti to nebude nařízeno."

Naruto znovu přikývnul.

,,Fajn, jsem rád, že si rozumíme. Můžeš jít do pokoje." mávnul rukou ke dveřím.

Naruto se vrtkavě postavil.

,,Co se mnou bude potom, co splatím dluh?" dovolil si promluvit.

Tahle otázka mu kolovala hlavou od doby, co nasednul před policejní stanicí do limuzíny.

Madara se znovu usmál. Z toho úsměvu Narutovi přejel mráz po zádech. Byl takový zvláštní a momentálně nevěděl, kam ho má zařadit.

,,To záleží pak zcela na tobě, chlapče,"

º•º•º

Hidan a ten druhý muž odvedli Naruta do jeho nového pokoje.

,,Stavil bych se tu pro tebe zítra ráno a provedl bych tě tu, souhlasíš?" Hidan se na něj díval bez nějakého výrazu.

,,Hm," přikývnul blonďák a oba dva muži odešli.

Konečně se mohl rozhlédnout po pokoji pořádně. Nebyl to nijak přepychově zařízený pokoj, ale Narutovi se rozbušilo srdce už jenom z toho, že tu byla obří manželská postel, už od pohledu velmi příjemná a pohodlná. Ihned ji musel prubnout. Rozvalil se naznak na ní a nejradši by se do ní propadnul a už nikdy nevylezl. Vůbec nechápal, co ten drobnější výslech měl znamenat. Jenže když si vzpomněl na to, že k němu bude chodit každý večer, zrudnul a roztřásl se. Představoval si, že o své panictví přijde teda rozhodně jinak, než s mafiánským bossem. Ale počkat, on neřekl, že spolu přece budou spát, jen, že bude něco jako jeho osobní otrok! To neznamená, že spolu budou spát! Naruto se ihned potom plácnul dlaní do čela, až to plesklo.

,Idiote, nebuď naivní,'

Ani nevěděl, co tu má vlastně dělat. Nic tu nebylo. Kromě nábytku, byl tenhle pokoj nevybavený. Nic osobního tu nebylo. Nic tu neměl. A v koupelně, která k tomu pokoji patřila a byla od něj oddělena dveřmi, taky nic kromě vybavení nebylo.

Na dveře pokoje najednou někdo zaťukal.

,,D-dále!" houknul Naruto možná trochu pisklavějším hlasem.

Dovnitř nakoukla blonďatá hlava.

,,Pojď se mnou, jedeme na nákupy," zazubil se na něj dlouhovlasý blonďák.

První dojem, který z něj Naruto dostal, byl, že vypadal mile. Vstal z postele a vyšel z pokoje. Stál tam ještě jeden rudovlasý muž.

,,Nazdárek, jsem Deidara, tohle je Sasori, máme tě dneska na starost," podával mu přátelsky ruku.

,,N-Naruto," vydechl druhý blonďák a váhavě, ale přesto pevně ruku stiskl.

,,Madara nás pověřil, abychom tě vzali na nějaké nákupy, že prý budeš potřebovat spoustu věcí. A nákupy to je moje. Mám rád nákupy. A co ty?" huba mu jela jako brusle na ledě, až se Narutovi z něj motala hlava.

Procházeli společně chodbou ven z vily a zamířili do garáže. Celou dobu jela Deidarova huba, aniž by bral ohled na to, že se Naruta zeptal asi na tisíc otázek, ale nedostal ani jednu odpověď, jelikož mu nedal k odpovědi vůbec šanci. Sasori vedle nich kráčel mlčky.

,Bože, tebe bych zabil asi jako prvního, kdybych dostal možnost,' pomyslel si Naruto, když začínal pociťovat tik v oku z toho, že mu ten chlápek začínal solidně lízt na nervy.

º•º•º

Zajeli společně s Deidarou a Sasorim do nejbližšího nákupního centra.

,,Jakou máš velikost? Asi esko, viď, když na tebe tak koukám. Seš pěkná vyžle, měl by ses pořádně najíst." peskoval ho.

,Ty vole ještě chvíli a skočím po něm,'

,,Musíme ti najít nějaký nový a pořádný oblečení, protože v tom v čem chodíš, bylo v módě asi tak před deseti lety," brblal si Deidara hlasitě pod imaginární vousy a projížděl pohledem jeden regál nebo stojan za druhým.

º•º•º

,,Zavře ten chlap aspoň někdy na chvíli... Jen na pár minut... Klapačku?!" otočil se Naruto u jednoho regálu s džínami na rudovláska.

Ten se na něj ušklíbnul.

,,Ignoruj ho," poradil mu skvělou radu.

,,Ono to jde?"

,,Chce to léta praxe," zasmál se Sasori.

,,Léta... Praxe?" tentokrát ten tik do oka opravdu dostal.

,,Dělám s ním už patnáct let a předtím, než jsme se dostali do týmu, tak jsem s ním vyrůstal. Naučil jsem se to ignorovat. Pouštím to jeho remcání jedním uchem dovnitř a druhým ven." kývnul Sasori.

,,Neměl si chuť ho někdy zabít?" zeptal se ho bez okolků Naruto.

,,Mockrát,"

º•º•º

Prolezli nejméně dvanáct obchodů s oblečením, než byl Deidara naprosto spokojený s výběrem a nákupem. Všechnu tu spoustu tašek nacpali do kufru v přízemním parkovišti a pak pokračovali v prozkoumávání obchodního centra dál. 

Naruto sice nechápal, kdo celou tuhle ,,akci" dotuje, ale bylo mu to, dá se říci, jedno. On by si tohle nikdy dovolit nemohl. 

Prošli knihkupectví, papírnictví, dokonce se zastavili i ve zlatnictví a hodinářství a pořídili Narutovi nějaké doplňky. Nezapomněli opomenout ani elektro a banku, kde zařídili Narutovi bankovní účet. Blonďák vůbec nechápal, na co ho jako bude mít.

º•º•º

Nakupování s Deidarou bylo na Narutovy nervy příliš. On sám byl taky společenský typ a rád si povídal, ale věděl, kde jsou meze a kde neustále remcání je už nad únosnou mez. A Deidara tuhle únosnou mez překročil tolikrát, že to krátkovlasý blonďák přestal počítat. 

Byl rád, když se dostali konečně zpět do vily a on uvítal ticho svého nového pokoje. V duchu si tleskal a blahopřál k výkonu, že tuhle ,,zkoušku" přežil bez viditelné újmy. Zabavil se raději vybalováním nakoupených věcí, které mu zabralo velkou spoustu času.