Tak tohle je poslední část, miláčci moji ^-^
Povídka dosáhla ještě před touto poslední částí přes 1.1 K přečtení a 335 vote! Moc moc moc děkuju! Jste vážně fantastičtí! <3
Snad se vám poslední část bude líbit :)

,,Už se nemusíš bát, všechno bude dobrý, už nemusíš předstírat," konejšila ho Kushina.

Naruto se zamračil. Copak ignorovali to, co jim před několika dny řekl? Myslel to smrtelně vážně.

,,Nic nepředstírám," zavrtěl hlavou.

,,Počkej... Ty si to jako myslel všechno naprosto vážně?" vydechl pořád dost nevěřícně Minato.

,,Ano. Každé slovo a ne, nezbláznil jsem se, jestli se chcete na tohle zeptat."

,,Počkej, Naruto, chci to slyšet pěkně od začátku... Co se stalo, když jsme odjeli?"

,,Nejdřív chci slyšet jednu věc, stáhli jste to svědectví?"

,,Ano," pronesli oba unisono.

,,Věříme ti. Sice to bylo docela těžké a byla v tom spousta handrkování a přetahování, ale nakonec jsme to vzali zpět, ale o tom, až později třeba." řekl Minato.

,,Fajn, děkuju. Moc si toho vážím."

,,Tak už povídej," pobídla ho Kushina a postavila před něj hrnek bez ouška s kouřícím čajem.

Naruto si povzdechl.

,,Když jste zmizeli, večer se tu zastavil Madara, chtěl splátku, neměl jsem na ní... Snažil jsem se vás hledat. Byl jsem u obou v práci. Nikdo nic nevěděl. A Madara se tu pak objevil znovu. Dal mi den na to, abych sehnal prachy. A... Já se fakt snažil, jenže mě prostě chytli a odvezli mě na policii, kde mě podrobili výslechu. Přišlo jim dost divné, že jsem nevěděl, kde mám rodiče. A najednou se tam objevil zase on, prý jako můj advokát. Dal mi na výběr. Buď mě zabije, nebo se stanu jeho osobním otrokem." naznačil uvozovky ve vzduchu.

Oba rodiče se zamračili.

,,Nakonec jsem s tím souhlasil... Řekl jsem si, že bych měl za svůj život aspoň trochu bojovat a ne se hnedka vzdávat. Vzal mě teda k sobě... Nejdřív jsem chtěl, aby po vás pátral a našel vás, ale nakonec jsem mu řekl, že ho nechci tímhle zatěžovat, ať se na to vykašle, že jste se na mě vykašlali první a nestál jsem vám ani za slovo."

,,To není pravda! Hledali jsme tě, ale ty jsi byl bůh ví kde!" vložila se mu do toho zamračeně Kushina.

,,Protože jsem pro nás sháněl žrádlo a peníze navíc, mami!" vyjel na ní vztekle Naruto zprudka.

Pak se nadechl a vydechl. Musel se uklidnit.

,,Promiň," omluvil se a sklopil hlavu.

,,Pokračuj," pobídnul ho Minato.

,,Dostal jsem vlastní pokoj, dostal jsem možnost studovat na jakýkoliv škole... Měl jsem... Měl jsem všechno, co jsem chtěl. Nepřišel jsem si jako jeho otrok a ostatní mi to jenom dokazovali. Chovali se ke mně... Uh, mile... I on. Nechtěl po mě ohledně sexu nic, dokud jsem se na to vlastně necítil." zrudnul, když o tom měl mluvit před vlastními rodiči, ,,A postupem času... Co jsme ho prostě trávili spolu... Jsem zjistil, že jsem se do něj zamiloval. Jo... Je mi jasný, že tady budete vykládat, že je to vrah a mafián a dealer a překupník a já nevím, co ještě. Vím o něm všechno, stejně jako on o mě a... A prostě... Miluju ho a nehodlám se ho vzdát." řekl pevně a rozhodnutě.

,,A tobě... Nevadí, že je o tolik starší?" polkla Kushina.

,,A? Na věku nezáleží ne? Je to jenom číslo." ušklíbnul se Naruto.

,,Já to pořád nechápu, osobní otrok je přece... No... Ehm..." i Minato zrudnul při tomto intimním tématu.

,,Jo, taky jsem si to myslel a přišlo mi divný, proč s jinejma spí a se mnou ne... Řekl jsem mu, že... Že jsem to s nikým ještě ne to... No... Vy víte, co..." byl rudý až za ušima, ,,A on... Vzal to... Netlačil na mě... V ničem. Chtěl jsem to pak sám... Ježíš, nebudu se o tom bavit, je to trapný!" složil hlavu stydlivě do dlaní.

Kushina ho pohladila po zádech.

,,Chová se k tobě aspoň hezky?" zazněla Minatova otázka.

Kushina se tvářila, jako by se chtěla zeptat na to samé.

Naruto spustil dlaně z obličeje.

,,Chová se ke mně nejlíp na světě... Podle mě by mi snad snesl i modrý z nebe," uchechtl se Naruto.

,,A... Jsi takhle šťastný?" vydechla s lehkým úsměvem Kushina.

,,Nejvíc na světě, mami... Já vím, že to možná nechápete, já jsem to taky ze začátku nechápal a možná to nechápu i doteď, ale on je to jediný, co v životě chci."

,,Jak to ale bude s námi? Budeme se moci vídat? Nelíbí se mi, že bych tě dnes měla vidět naposledy. A neříkám, že úplně souhlasím s tím, že žiješ v domě plným vrahů a nasílníků."

,,Určitě se to nějak udělá, slibuju. Promluvím s ním a ozval bych se vám." slíbil Naruto.

Najednou se ozvalo zaklepání na vchodové dveře.

Naruto se z podivného důvodu napjal. Cosi mu říkalo, že tohle není moc dobrý znamená.

,Kdo by to mohl teď být?' pomyslel si a zvedl se.

,,Kdo to je?" ostražitě se podíval na rodiče.

Cítil podraz.

Kushina i Minato pokrčili rameny. Měli svoje svědomí opravdu čisté.

,,D-dojdu tam," řekl nakonec Naruto a vstal od stolu.

Otevřel dveře a zároveň pootevřel pusu překvapením.

,,Co tu proboha děláš? Zbláznil ses?! Myslel jsem, že to jsou policajti!" vydechl nechápavě s lehkým podtónem vzteku.

Madara tam stál s úšklebkem na tváři.

,,Nechceš mě snad představit?"

,,To jako vážně? Děláš si prdel?" Naruto ho vtáhnul dovnitř bytu a zavřel za nimi.

Madara se k němu naklonil.

,,Večer udělám leda tak tvoji prdel," zašeptal mu do ucha, ,,Okolí je čisté. Poslal jsem ještě pár lidí, aby hlídali okolí, kdyby náhodou."

Naruta polilo horko a nasucho polknul. Už teď se večera nemohl dočkat.

Oba, bok po boku zamířili do kuchyně, kde se Minato a Kushina napjali jako luky.

,,M-mami... T-tati... Ehm, ježíš, já se na to můžu vysrat. Na co tě budu představovat, když se stejně znáte!" vyprsknul Naruto podrážděně.

,,Je to slušnost," podíval se na něj svrchu černovlasý muž.

,,Ty máš o slušnosti zrovna, co mluvit," zamumlal Naruto uštěpačně.

Kushina s Minatem na tu scénu hleděli s pootevřenými ústy, jako před chvíli Naruto na Madaru ve dveřích. Nemohli pochopit to, jak se jejich syn baví s nejobávanějším mužem v zemi.

,,P-p-posaďte se, pane Uchiho," vykoktala Kushina, která se vzpamatovala jako první.

,,Tomu se říká vychování," ušklíbnul se Madara na Naruta a vzal nabízené místo.

Naruto si sednul vedle něj.

,,Vím, že jsme, pane a paní Uzumaki, nevykročili zrovna správnou nohou, ale chci vás ubezpečit v tom, že vašeho syna opravdu miluju. Neudělal bych vědomě nic, co by mu nyní mohlo nějak ublížit a on bude naprosto první člověk, kterému budu zachraňovat zadek, kdyby se nedej bože něco pokazilo." začal Madara hlubokým příjemným hlasem.

Naruto i Madara pečlivě sledovali výrazy obou dospělých lidí.

,,Pokud je Naruto s vámi doopravdy šťastný, nebudeme mu bránit... Ani vlastně nemůžeme, už je skoro dospělý," ujal se slova Minato.

,,Přišel jsem sem právě proto, abych vám dokázal, že to s vaším synem myslím opravdu vážně. Není to pro mě jenom hračka nebo poblouznění. Ano, chápu, že máte určitě výtky v tom, čím se živím nebo máte problém s mým věkem." nebezpečně střelil pohledem po ušklíbajícím se mladém blonďákovi, který si doteď nepřestával dělat fórky z jeho věku, ,,Snažil jsem se náš vztah vašemu synovi rozmluvit, ale bohužel si postavil hlavu."

Minato se ušklíbnul.

,Typickej Naruto... Po kom to asi má?,' pomyslel si a na pár sekund se zahleděl na svou ženu.

,,Jak to bude s vídáním našeho syna?" zapojila se konečně do konverzace jediná žena u stolu.

,,Pokud se s vámi bude chtít vídat, já mu bránit nebudu. Záleží to čistě na něm. Ale jde jak o jeho tak i o moje bezpečí a nebude moc dobrý nápad, aby se s vámi stýkal každý den. Nejlepší by bylo, kdybyste se stýkaly tak jednou maximálně dvakrát do měsíce a na jiných místech. Samozřejmě můžete si volat nebo psát, to zakazovat nebudu, ale s tím stýkáním mám ohledně naší bezpečnosti určité výhrady." odpověděl Madara. 

Rodiče souhlasně přikývli. Chápali tuhle situaci a rozhodně nechtěli svého syna nějak ohrozit.

,,Myslím si, že by nebyl problém udělat i něco s tímhle bydlením, že?" podíval se Naruto na Madaru najednou.

,,Jistě," přikývnul černovlasý.

,Pro tebe cokoliv,' četl mu Naruto v očích a usmál se.

Věděl, že cesta, kterou se před pár týdny vydal, nebude určitě snadná. Bude je určitě čekat spousta překážek a problémů. Policie po Madarovi stále půjde, ale on mu bude stát vždycky po boku. Teď se cítil naprosto šťastný a úplný. Měl u sebe zpátky svou rodinu a po boku člověka, kterého se kde kdo bál a kterého nadevše miloval. Možná budou někdy v budoucnu muset na pár týdnů nebo měsíců zmizet ze země, ale on ho bude následovat až třeba na konec světa. Takhle to prostě cítil a věděl, že je to tak správné.