Zpět do své rodné země se vydali druhý den, přesně jak Naruto svým rodičům řekl. Bylo úterý, do konce týdne spousta času, ale už teď Naruto přemýšlel nad tím, jestli se vrátí a dají si všechno vysvětlit, nebo jestli se vrátí a udělají na něj boudu a nebo jestli to byli jenom kecy o návratu a nezůstanou raději ve Phoenixu v bezpečí.

º•º•º

,,Co ti je?" zeptal se ho v letadle Madara, když jindy poměrně ukecaný chlapec, byl nyní zticha a sledoval z okýnka plující mraky kolem nich.

,,Říkám si, že to možná nebyl úplně nejlepší nápad," zamručel a odpíchnul pohled od nadýchaných oblak.

,,Co jako?" nechápal Madara.

Nabízela se tu spousta ne úplně nejlepších nápadů.

,,Letět za nimi, mluvit s nimi, možná jsme se měli někam zdekovat a hotovo," povzdechl si.

Madara povytáhnul obočí.

,,Lituješ snad toho, že jsi jim o nás řekl, aby si věci udal na správnou míru?"

,,Ne, to rozhodně ne," zavrtěl hlavou blonďák, ,,řekl jsem, že se za tebe nestydím,"

,,Tak co máš tedy na mysli?"

,,No, že... Co když hned po té schůzce letěli na policii, že mě tam viděli a že jsem tam podle nich mluvil bláboly o tom, že tě miluju a dožaduju se po nich stáhnutí svědectví? Co když na policii řekli, že si mě třeba unesl, držíš mě někde a vydíráš mě tím, že pokud jim to neřeknu, zabiješ mě? Co když nás ta ochranka sledovala? Co když měli taky odposlech a slyšeli všechno, co jsem řekl?"

,,Neříkám, že mě to nenapadlo," pokrčil rameny Madara.

,,Tak proč si nic neřekl? Proč si mi v tom nezabránil?" nechápal Naruto.

,,Protože ty nejlíp víš, co děláš ne? I když jsem mnohem starší, než ty, tak ti nebudu rozkazovat, co máš a nemáš dělat. Jsme partneři." řekl.

Naruto se na něj vděčně usmál.

º•º•º

Po příletu zpět do Japonska se Madara na chvíli omluvil, že si musí ještě zařídit nějaké věci. Naruto ho nechal jít bez řečí. Nemusí s ním přece být každou minutu. I když už si mohl do Madarových pokojů chodit a odcházet z nich sám, tentokrát se uchýlil do toho svého. Potřeboval přemýšlet a ujasnit si, co a jak bude dál, ať už všechno dopadne jakkoliv. 

Pokud svědectví stáhnou, přiletí zpět domů a zavolají mu, nemá problém se s nimi setkat a o všem si s nimi promluvit. Samozřejmě pro jistotu se nechá hlídat ostatními, aby to nebyla pitomá past. Ano, vynechá jistě pár detailů o tom, že mu Madara uštědřil tři rány bičem, že ho několik dnů věznil a že ho nechal, ať ufikne jednomu násilníkovi a vrahovi penis. To jsou zatím nepodstatné věci. Spíš povznese to, že mu dal možnost studovat, i když se na studium nejspíše zase vykašle, že mu umožnil mít to, co dřív neměl a že se vlastně u něj neměl vůbec špatně. Že je to vlastně úplně jiný chlap, než jak se prezentuje na veřejnosti.

Pokud nezavolají, byla jasná volba číslo dva. Budou cestovat po světě, po všech Madarových vilách a budou si užívat a... Skrývat se. Naruto chvílemi uvažoval, že se přestěhují do nějaké země, která zločince nevydává. Jako například Saúdská Arábie, Thajsko, Argentina, Bolívie, Ekvádor, Jihoafrická republika, Marshallovy ostrovy, Filipíny, Mauricius nebo třeba taky Madagaskar. Jenže netušil, jestli v těch zemích Madara nějaký zločin taky nezpůsobil. Jeho největší zločiny proběhly právě v Japonsku v Tokyu, pak slyšel něco o Itálii, Francii a USA, tam ale netušil přesně státy, ale věděl, že tam dováží drogy nebo opačně a taky tam obchoduje se zbraněmi. Jo, pak taky bylo něco v Karibiku a Dominikánské republice.

Naruto si povzdechnul, tohle bylo těžké. Nakonec najel na internetu na podrobnou mapu celé světa, kterou si vytiskl. Pak začal na internetu hledat všechny podrobné informace o Madarovi a jeho skupině a zemích, kde se něco stalo a mají s tím něco společného. Postupně si veškerá místa vyškrtával na mapě. 

Ani nepostřehnul, že do jeho místnosti vstoupil muž, se kterým plánoval společnou budoucnost.

,,Co to děláš?" nahlížel mu zkoumavě Madara přes rameno.

,,Hledám zemi, kde si nic neudělal a kde nás nevydají," odvětil Naruto se soustředěným výrazem a vyškrtnul na mapě Německo.

,,Bereš to nějak vážně ne?" uchechtl se Madara.

Naruto odložil červený fix a otočil se na Madaru.

,,Nezamiloval jsem se do tebe proto, abych ti po pár měsících řekl pá pá uvidíme se před soudem a pak tě navštívím ve vězení a donesu ti pomeranče a bábovku, ve který budeš mít pilník," protočil očima.

Madarův úšklebek se protáhnul.

,,Moc to dramatizuješ,"

,,Moc to dramatizuju?! Sakra kolik se za celou dobu, co tuhle práci děláš, objevilo lidí, kteří by šli proti tobě svědčit a ty ses jich nezbavil?!"

,,Nikdo," pokrčil Madara rameny.

,,No tak vidíš, krucinál! Copak jsem z toho tady na nervy jenom já?!" vyjeknul naštvaně blonďák.

,,Jistěže ne, jen já to umím zakrýt,"

,,Tak promiň, že dávám najevo to, že nechci, aby tě zavřeli," zamračil se na něj a postavil se.

Madara sledoval jeho výraz a samotnému se mu rozbušilo srdce. Opravdu mu na něm záleželo, viděl to na něm. Opravdu se tu objevil člověk, který ho miluje a který se o něj bojí. Který nepředstírá.

,,Ha! Už to mám!" vyhrknul Naruto a praštil se pěstí do natažené dlaně, ,,Zastřelím namátkově několik lidí a třeba nás dají do stejné věznice, když už nic jinýho!"

Madara se rozesmál a popadnul ho do náruče. Pevně ho objal a políbil.

,,Přestaň vymýšlet nesmysly, Naruto, nějak to dopadne,"

,,Hodláš to nechat prostě být a čekat co bude?"

,,Přesně tak,"

,,Seš blázen,"

,,Blázen do tebe,"

º•º•º

- O tři dny později –

Narutův telefon se rozezvonil a mladík se z toho zvuku celý rozklepal. Neznámé číslo, ale byla to pevná linka a když se Naruto pořádně rozpomněl, přišel na to, že mu volají rodiče.

,,To jsou naši!" vypísknul a hnal se do místnosti, kde přebývala ochranku.

Narazil tam i na Madaru.

,,Volají mi naši!" vypísknul znovu lehce roztřeseně.

,,Zvedni to, máme rušičku. Kdyby chtěli vystopovat hovor, mají smůlu," pobídnul ho Deidara.

Naruto rozklepaně a nervózně zmáčknul zelené tlačítko a ihned cvaknul na tlačítko reproduktoru, aby byl hovor slyšet nahlas a přiložil si telefon kousek od obličeje.

,,Jo?" vydechnul.

,,Jsme doma Naruto, přiletěli jsme dnes ráno," ozval se Minatův hlas.

Naruto se snažil rozpoznat jeho tón. Zněl tak nějak odevzdaně.

,,A?" nadhodil, aby pokračoval.

,,Chceme se sejít a promluvit si... Sami... Bez nikoho dalšího,"

Naruto se podíval na Deidaru, ten jenom přikývnul.

,,Fajn, kdy a kde?"

,,Co nejdřív a... Doma,"

Opět pohled a opět přikývnutí.

,,Fajn, můžu tam být za hodinu?" znělo to jako skoro jako otázka.

,,Dobře, budeme čekat, synu,"

Narutovi bušilo srdce, když hovor skončil. 

,,Jako první pojede Zetsu a Kisame, obhlédnou okolí, aby zjistili, jestli to není past," začal Madara, ,,pak tě přiveze Sasori a Deidara. Hidan se bude potulovat kolem paneláku."

Naruto přikývnul na srozuměnou.

Madara k němu přistoupil a políbil ho přede všemi do vlasů.

,,Nějak to dopadne. Buď dobře, nebo špatně, ale nějak to dopadne."

º•º•º

Naruto pocítil lehkou nervozitu a zároveň záchvěv smutných vzpomínek, když auto zastavilo kousek od polorozpadlého paneláku. Když si vzpomněl kolik nocí tu prospal na jediné staré roztrhané matraci, kolikrát se sem tiše vkradnul pod rouškou noci a přinesl něco k jídlu, aby se mohli všichni trochu víc najíst. Zavrtěl hlavou, aby ty myšlenky vyhnal z hlavy. Když žili tady, neviděl mámu a tátu se pořádně smát hodně dlouhou dobu. A teď je tu znovu. A oni taky.

,,Hodně štěstí kluku, budeme čekat v autě. Hidan se potuluje tady po okolí a Zetsu s Kisamem mají kousek zaparkované auto. Kdyby cokoliv, stačí houknout, odposlech máš." usmíval se na něj Deidara, aby mu zvedl sebevědomí.

Naruto totiž vypadal, že by z toho nejraději vycouval. Nakonec přikývnul a vystoupil z auta. Zavřel za sebou dveře a přeběhl silnici, po které nejelo žádné auto. V kapse vyštrachal staré klíče a vešel do vchodových dveří. Vyběhl těch pár tolik známých schodů a odemknul si dveře do bytu. V tu chvíli ho objaly čtyři pevné paže a dva lidé se k němu láskyplně přitulili. 

,,Tak moc si mi chyběl, Naruto!" vydechla Kushina a opět měla slzy v očích, pevně svírajíc svého syna.

Naruto se tím nenechal nijak obměkčit.

,,Posadíme se?" zeptal se zvláštním hlasem.

Oba přikývli a přešli do staré bídně zařízené kuchyně.