- O dva dny později –

Madara měl ještě dvě hodiny dobrého času k tomu, než se měl vydat na noblesní společenskou akci do blízkého salonu v pětihvězdičkovém hotelu.

,,Co je?!" houknul naštvaně ke dveřím, když se ozvalo zaklepání.

Poslední dobou, byl více než podrážděný. Byl vzteklý a hodně rychle se naštval. Metal tresty všude kolem sebe. Bez jizvičky neodešlo ani slavné trio Deidara, Sasori a Hidan. 

,,Mám nový zprávy, šéfe," dovnitř nakouknul Orochimaru.

,,Nemám na tebe náladu," zavrčel na něj.

Orochimaru nedbal na jeho rozmrzelou náladu a vlezl dovnitř. Věděl, že až se mu o novince zmíní, ta nálada ho okamžitě přejde. Možná si trochu dával za vinu to, že s tím vším nepřišel až potom, co tohle zjistil, protože toho kluka mohl jistojistě ušetřit bolestných muk.

,,Ten kluk měl pravdu... Ve všem, šéfe," 

Madara se na něj ohromeně podíval.

º•º•º

,,Všichni jsou na svých místech," konstatoval Deidara syčivě, který ještě skuhral na bolest zad, způsobenou minulými švihanci Madarova biče.

,,Jestli to vážně bude tak, jak Naruto říkal, tak," Madara to nechtěl ani vyslovit.

,,Tak jste totální kokot, šéfe," ucedil potichu Deidaru a hleděl ze střechy dalekohledem do okna společenské místnosti v protějším hotelu.

,,Já to slyšel," zavrčel Madara, který stál kousek opodál.

,,Taky jste to slyšet měl," odsekl Deidara, ,,a je mi jedno, jak moc mě ty záda budou zase bolet, ale stojím si za svým,"

Madara se na něj zamračil, ale nijak to nekomentoval.

,,Už tam jde váš dvojník," zamumlal Hidan, stojící vedle blonďáka a podal mu dalekohled. 

Najít a ,,poupravit" člověka, který by se Madarovi podobal, nebylo zase až tak těžké. Madara měl typické rysy ale, co mu dávalo jednoduché poznávací znamení byly jeho předlouhé černé havraní vlasy rozcuchané do všech stran a také to, že v každém případě nosil černé volnější rukavice na rukách. Nikdo netušil proč. Možná, aby nikde nezanechal svoje otisky.

Madara si vzal dalekohled do rukou a zadíval se do něj. Zatím šlo všechno podle plánu. Falešný Madara se bavil v nějakém chumlu lidí a popíjel nějaký drahý alkohol. Opodál kousek od něj stála jeho ochranka. Netrvalo dlouho a všimnul si třech velkých neoznačených dodávek, jak objíždějí hotel. Museli zaparkovat na zadním parkovišti. Před hotelem by to bylo dost nápadné. Najednou světla v salónku zhasla. Trvalo to jenom pár vteřin, než se zase rozsvítilo a to, co pravý Madara s ostatními uviděl, mu vykouzlilo překvapený pohled na tváři. V místnosti naproti nim se z ničeho objevilo několik desítek policistů a agentů se zbraněmi v rukách, oděni do neprůstřelných vest. To, co se dělo potom, Madara už neviděl, protože dalekohled odložil. Osud těch dole mu byl absolutně ukradený.

,,Jedeme domů," zamručel tiše.

º•º•º

Naruto nervózně seděl schoulený v prostěradle a hryzal si prokousnutý ret. Měl špatné tušení, že se něco děje. Kdyby mohl brečet, brečel by, ale už neměl co. Všechny jeho slzy už dávno vytekly a neměl dostatek tekutin v sobě, aby se další slzy mohly tvořit. Možná to bylo dobře. Oči ho od pláče a popotahování pálily. Měl je celé zarudlé. Bolelo ho tělo a hlavně zadek. Nemohl pořádně a v klidu sedět. Líbil se mu drsnější sex, ale po řádné přípravě. Tohle bylo prostě šílené. 

Našpicoval uši, když uslyšel rychlé a hlasité kroky. O pár sekund později se dveře místnosti doslova rozletěly a dovnitř vběhnul jejich majitel. Přiskočil k malému uzlíčku zabaleném v potrhaném prostěradle a silně ho objal.

,,Omlouvám se... Měl jsem ti věřit... Tak moc mě to mrzí, Naruto," šeptal Madara sklíčeně.

Vzal zachumlaný uzlíček bez potíží do náruče a odnášel ho pryč. V duchu si nadával a vztekal se, že vážně byl tak pitomý a nevěřil mu. Doufal, že mu odpustí. Doufal, že to bude moci nějak odčinit.

º•º•º

Položil ho na postel a rozbalil ho z prostěradla.

,,Musíme tě umýt," zamumlal a znovu jej vzal do náruče.

Přesunul se s ním do koupelny a položil ho opatrně do vany. Začal jí napouštět příjemnou horkou vodou.

Naruto v ní seděl jako hromádka neštěstí. Objímal si kolena a hlavu měl položenou mezi nimi. Byl zesláblý. Opravdu. Skoro Madarova slova nevnímal, když si pro něj přišel. Jenom cítil, jak ho pevné velké ruce vzaly do náruče. 

Madara nechal vytéct trochu sprchového gelu na houbičku, napěnil jí a začal s omýváním toho drobného tělíčka. Pak ho opláchnul, vytáhnul z vody a zabalil do ručníku, nedbaje na to, že jeho oblečení bylo celé promočené. Přenesl ho zpět do ložnice a položil do rozestlané postele. On sám se na ní posadil, zády se opřel o čelo, roztáhnul nohy a do náruče si přitáhnul pořád schoulené tělíčko, které pevně a majetnicky objal.

,,Odpustíš mi to někdy prosím?" zašeptal tichou prosbu.

Sám se divil, že tohle dokázal někdy vyslovit. Slovo prosím, promiň, děkuji a miluji tě pro něj byla už dlouhou předlouhou dobu tabu, ale pak se tu objevil chlapec, pro kterého tahle slova měla konečně smysl. 

Naruto k němu zvedl unavený pohled. 

,,Nechytli tě," zašeptal a na jeho tváři se objevil slabý úsměv, jako kdyby až teď začal pořádně vnímat.

,,Nešel jsem tam, byl jsem poblíž, ale dovnitř jsem nešel,"

Naruto jen kývnul hlavou a znovu jí schoulil. 

,,Prosím, promiň mi to, Naruto," nechápal, co se to s ním děje, ale v jeho očích se poprvé objevily slané slzy, ,,Promiň mi to," šeptal a jemně s ním houpal v náručí.

,,Slibuješ, že už mi budeš vždycky věřit?" zazněla tichá otázka.

,,Slibuju, Naruto,"

,,Nikdy bych tě nezradil,"

,,Mrzí mě, že jsem ti nevěřil, ale všechno to do sebe prostě jenom blbě zapadalo. Ty, tvoje rodiče, Phoenix... Najednou si byl prostě přítulný, nedělal si problémy, vyptával si se, jak to tu chodí... Prostě... Prostě..."

,,Ale přesto si věřil někomu jinému,"

,,Orochimaru teď zjistil, že je to tak, jak si říkal. Má ve Phoenixu svého známého a ten mu sdělil, potom, co se jakoby náhodou seznámil s tvými rodiči a spřátelil se s nimi, že ty o jejich útěku do Ameriky nic nevíš. Že odletěli narychlo a tebe nemohli nikde sehnat, proto tě tu museli nechat."

,,Jsem rád, že aspoň někdo dokázal mou nevinu," odfrknul si tiše, ale spokojeně.

Nedokázal si představit, jak by pak vypadalo následující Madarovo mučení. Už to znásilňování mu stačilo.

,,Co uděláš mým rodičům?" zeptal se ho.

,,Nic. Momentálně na ně stejně ani nemůžu, jsou pod policejní ochranou."

,,Donutím je to stáhnout,"

,,Jak?... Nebo spíš... Proč by si měl? Nechal jsem tě několik dnů dole v kobce, vyjma školy... Znásilňoval jsem tě... A chtěl jsem udělat i horší věci," nechápal Madara.

,,Protože tě miluju," vydechnul Naruto a podíval se zase na něj.

Madara se vpil do modrých přemodrých houbek oceánu. Neviděl v nich nic jiného než lásku, ochotu, oddanost a slabou bolest.

,,Jsi blázen," vydechnul s lehkým úsměvem na rtech a začal ho hladit ve vlasech.

,,Blázen do tebe... Sice to doteď nechápu, ale srdce si prostě nevybírá... Jsem toho zdárným příkladem,"

Madara se sklonil k poraněným rozkousaným rtům a jemně ho na ně políbil.

,,Miluju tě, Naruto... Přísahám, že už nikdy tohle nedopustím," zamumlal mu spokojeně do nich.

Blonďák zapředl. Přesně takovýhle polibek mu tak strašně moc chyběl. Chyběl mu tenhle Madara. Toho druhého už nechtěl nikdy v životě zažít.

º•º•º

Druhý den se oba dva probudili téměř navzájem. Podívali si do očí a pousmáli se.

,,Dobré ráno," zavrněl Madara.

,,Dobré ráno," zopakoval s úsměvem Naruto.

Byla sobota, tudíž žádná škola a před nimi krásný volný víkend. Jenže Naruto měl jiné plány.

,,Nějaké nápady na dnešek?" zeptal se zvědavě Madara, když blonďák opatrně vylézal z postele.

,,Musím se nějak dostat k rodičům," řekl posmutněle Naruto, ,,Musím je donutit to stáhnout. Pomůžeš mi, nebo to mám zařídit nějak sám?" podíval se na něj s prosbou.

Madara přikývnul. 

,,Jistě, že ti pomůžu. Sice v tom nebudu moci hrát nějakou důležitou roli, ale jsem ochoten udělat všechno, co budu moct."

Naruto k němu přistoupil a políbil ho.

,,Zvládneme to a pak už budeme jenom spolu," slíbil mu blonďák a jazykem se proklestil za hradbu zubů.